The English Version

How Me and Clari Rescued a Blackbird (II)

Well, the blackbird got his name, a diminutive of Melichar - Melíšek (Melischeck in English probably). I don´t know if he became used to the name for the time of his stay with me. If yes, he showed no sure signs to adopt the name.

The Fig.1: What is he doing to do? Maybe to write an e-mail to your mates.

His free flying within my room meant troubles with his excrements. His almost ceaseless bombardment demanded a continuous clean-out and a preventive measure, especially when I had to be out of the house for a longer time. Most of the furniture had to be covered with old newspapers and drecks. Despite of the measures Melíšek had often been successful in direct hits.

He had still kept me at a distance. The distance presented the long of my extended arms. Anywere I was approaching to him sitting in the clothes-basket, he flew out of it and he landed on its rim and he was ready to fly up and to land on the highest point of my furniture, i.e. on the top of my bookcase. This was the case when I needed to change water in his smaller dish or to fill new worms to his second dish or to clean his clothes-basket off.
I hadn´t tried to tame him. I´d planed to let him go from the very beginning. So there were no exaggerative hominesses from my side.

The top of the bookcase was the place where he felt to be the safest. On days he spent most of the time in the clothes-basket or near to it or on its rims but on nights he roosted in the safety of the roof of the bookcase. As long as I can say he spent only one night of all under my bed, i.e. on the ground. The more days he spent in my room the more courageous he was in his walking and flying explorations.

Except for his excrements he didn´t left many signs of his activities behind him during my absence in my room. Ye, from time to time he´d tumbled something but he had never destroyed or broken anything.
And also he´d heard his colleagues outside, he´d listen to them and after a short time he´d started replying to them. Somehow he´d started singing in this way. So far I´ve been convinced that he´d told with his mates. Maybe the content of their "talking" could be as it
follows:

The Fig.2: His favourite observatory.

"What have you been doing there? Why haven´t you joined to us?"
"Well, I had a bad accident, then I found myself here in this closed space full of strange things. There´s been no hole to escape through."
"Couldn´t we help you anyway?"
"I´ve guessed both me and you have had no chance. Let´s wait and see. In the meantime I´ve been feeling to be well, my diet has been tasty, I´ve been getting living worms regularly, after all this jail hasn´t been so bad at all. And I´ve been warm, sometimes too much to my taste."
"Oops! So we should envy you in the end!"
"Well, I don´t think so, the freedom is the freedom, my dear friends. It´s me to envy you."

I don´t know if I´m a good translater of their talking in the blacbird songs but it could be something like this.
It was a good lesson to me. I learnt to distinguish the blackbird´s songs among the singing of the other birds. One day I was successful in recording of his song. Unfortunately the recording isn´t perfect and the song sounds deadly as if he was murmuring  something for myself only. Then I sat at my comp and wrote something. Melischeck rested on the rim of his clothes-basket behind my back in the opposite end of the room under one of its two closed windows. Suddenly he started singing deadly and he didn´t ceassed in his murmur. I listened to it for a while and then when he didn´t stop his silent song I decided to try to record it. My comp has been connected to the microphone for

The Fig.3: The attack to the e-mouse.

recording permanently so I had to do only several simple operations and the process of recording was triggered. The worse quality of the recording is given by the longer distance between the singing object and the microphone and by the low volume of the song. Nevertheless, this has been my only acustic memory of him. If you want to listen to it, you must amplify the sound.

My comp had been very interesting to him. He had made use of the top rim of its screen as his favourite observatory and when he´d seen that the air had been clear he´d flown down on the keyboard jumping on it and from time to time he had attacked to the e-mouse with his bright orange beak. His punches were so hard that I feared of the e-mouse. I don´t know why he pecked at it, maybe he thought it was a real mouse or a real animal. But rather I think he thought the semi-wheel in the mouse to be a thick worm and he wanted to get it out of the e-mouse.

Melíscheck had gotten up very early. When I could sleep for a longer time I couldn´t do it because Melischeck began singing soundly with the first dawning. Mostly he was replying to his mates outside. After four weeks of his stay with me he seemed to be quite healthy. I could see as he was excited with every blackbird´s signal from outside, his increasing flying attacks to the curtains and windows showed his great longing for the freedom, for his mates. And I could see too that the weather was very nice. It was clear that the winter regreted to the spring. The global warming has done the winters to be very mild in last years in this climatic band.

The Fig.4: On the top rim of the screen.

It was on Monday when Clarissa found Melischeck in our garden. And it was on Monday again but after four weeks later when I decided to let Melischeck to go. Simply I wide-opened window while Melischeck was sitting on the rim of the clothes-basket under the second closed window. Then I steped to him and he, as usually, flew up and landed on the cupboard against the wide-opened window. The window is turn-up. In that time it was in ist horizontal position. Melischeck looked down at it from his higher stand sceptically. A few minutes later he overflew to the frame of the opened window and he was staring at the free space before him. He couldn´t believe in it. He turned to the room and he overflew to the cupboard again. This move repeated two times. When he landed on the frame of the turned-up window in the third time it was the last moment of his present in my room. Then he flew in the garden quickly overflying it and as I could see he rested on one of branches of still bare trees behind the garden.
I observed him with a great concentration not to lose him but suddenly there were more blackbird´s silhuettes in the naked ramification and I could guess only which of them belonged to Melischeck.
And so: long living Melischeck the blackbird!

Then I let Melischeck to go I had prepared my Canon to take some pictures of his comeback to the freedom. Now you can examine some of them here.

Since that time Melischeck have never comeback to me. But anywere I´ve seen a blackbird in our garden or near it I´ve thought to myself that my effort hasn´t been in vain. 



The Czech Version

Jak jsme já a Clari zachránili kosa (II)

Takže kos dostal jméno, zdrobnělinu Melichara - Melíšek (anglicky pravděpodobně Melischeck). Nevím, jestli si po dobu pobytu u mne na to jméno zvykl. Jestli ano, neprojevoval žádné známky, že si ho osvojil.

The Fig.5: On the old couch under the closed window.

Jeho volné poletování po mém pokoji znamenalo potíže s jeho exkrementy. Jeho takřka neustálé bombardování vyžadovalo stálý úklid a preventivní opatření, zejména, když jsem musel být mimo dům delší čas. Většina nábytku musela být pokryta starými novinami a hadry. Vzdor těmto opatřením byl Melíšek často úspěšný v přímých zásazích.

Pořád si mě udržoval v odstupu. Ta vzdálenost představovala délku mých natažených paží. Kdykoliv jsem se k němu sedícímu v koši blížil, vyletěl z něj a přistál na jeho okraji a byl přichystán vyletět a přistát na  nejvyšším bodě mého nábytku, tj. na vrcholu knihovny. Tohle bylo v tom případě, když jsem mu potřeboval vyměnit vodu v menší misce nebo nasypat do druhé misky nové červy, popřípadě očistit mu koš.
Nesnažil jsem se ho ochočit.  Od samého začátku jsem ho měl v plánu pustit. Z mé strany tedy žádné přehnané důvěrnosti nebyly.

Vršek knihovny byl místem, kde se cítil nejbezpečnější. Za dnů trávil většinu času v koši, poblíž něj nebo na jeho okrajích, ale za nocí hřadoval v bezpečí střechy knihovny. Pokud mohu říci, jen jednu noc ze všech strávil pod mou postelí, tj. na zemi. Čím více dní v mém pokoji trávil, tím odvážnější byl ve svých pěších a letových průzkumech.

Během mé nepřítomnosti v pokoji za sebou kromě trusu mnoho známek svých činností nezanechával. Jo, občas něco převrhl, ale nikdy nic nezničil nebo nerozbil. A taky slýchal své kolegy venku, naslouchal jim a po krátkém čase jim začal odpovídat. Takhle nějak začal prozpěvovat. Dosud jsem přesvědčen, že se svými kamarády komunikoval. Obsah jejich "hovorů" by snad mohl být následující:

"Co tam děláš? Proč se k nám nepřidáš?"
"Inu, měl jsem ošklivou nehodu, pak jsem se ocitl tady v tom uzavřeném prostoru plném podivných věcí. Žádná díra, kterou bych upláchl."
"Nemohli bychom ti nějak pomoci?"
"Hádám, že já ani vy nemáme žádnou šanci. Vyčkejme a uvidíme. Prozatím se cítím dobře, strava je chutná, dostávám pravidelně živé červy, konec konců tenhle žalář není vůbec tak zlý. A je mi teplo, občas až moc na můj vkus."
"Tě pic! Takže nakonec bychom ti měli závidět!"
"Mno, to si nemyslím, svoboda je svoboda moji drazí přátelé. To já závidím vám."

The Fig.6: On the cupboard.

Nevím, jestli jsem dobrým překladatelem jejich rozmlouvání v ptačích zpěvech, ale mohlo to být něco takového.
Pro mě to byla dobrá škola. Naučil jsem se kosí písně rozpoznat mezi zpěvem ostatních ptáků. Jednou se mi podařilo jeho zpěv nahrát.Ta nahrávka bohužel není dokonalá a píseň zní tlumeně jako by si jen něco mumlal sám pro sebe. Seděl jsem tehdy u kompu a něco psal. Melíšek seděl na okraji svého koše za mými zády na opačném konci pokoje pod jedním z jeho dvou zavřených oken. Pojednou začal tlumeně prozpěvovat a ve svém mumlání nepřestával. Chvilku jsem ho poslouchal a pak, když ve své tiché písni neustal, rozhodl jsem se zkusit ji nahrát. Můj komp je permanentně spojen s mikrofonem pro nahrávání, takže jsem musel provést jen několik prostých operací a nahrávací proces byl spuštěn. Horší kvalita nahrávky je dána delší vzdáleností mezi zpívajícím objektem a mikrofonem a nízkou hlasitostí písně. Nicméně, tohle je moje jediná zvuková památka na něj. Chtete-li si ji poslechnout, musíte si zesílit zvuk.

Můj komp ho velice zajímal. Horní okraj obrazovky využíval jako svou oblíbenou pozorovatelnu, a když viděl, že vzduch je čistý, sletěl na klávesnici, poskakoval po ní a občas svým jasně oranžovým zobákem útočil na e-myš. Jeho údery byly tak tvrdé, že jsem se o e-myš obával. Nevím proč do ní kloval, možná si myslel, že to je opravdová myš či skutečné zvíře. Ale spíš se domnívám, že to půlkolečko v e-myši považoval za tlustého červa.

The Fig.7: He´s staring at the free space outside.

Melíšek vstával velmi časně. Když jsem mohl spát déle, nemohl jsem, protože Melíšek začínal hlasitě prozpěvovat s prvním rozbřeskem. Většinou odpovídal svým kamarádům venku. Zdálo se, že po čtyřech týdnech pobytu u mě je zdráv. Mohl jsem pozorovat, jak je s každým ptačím signálem zvenčí rozrušený, jeho stále narůstající nálety na záclony a okna ukazovaly jeho velkou touhu po svobodě, po kámoších. Také jsem mohl pozorovat, že počasí je velmi příznivé. Bylo jasné, že zima ustoupila jaru. Globální oteplování v tomto klimatickém pásmu způsobuje, že zimy jsou v posledních letech velice mírné.

The Fig.8: Which of the silhuettes belongs to Melischeck?

Bylo to v pondělí, když Clarrissa našla Melíška na naší zahradě. A bylo to opět v pondělí, ale o čtyři týdny později, když jsem se rozhodl Melíška pustit. Prostě jsem dokořán otevřel okno, zatímco Melíšek seděl na okraji koše pod druhým zavřeným oknem. Poté jsem k němu vykročil a on, jako obvykle, vzlétl a přistál na skříni proti dokořán otevřenému oknu. To okno je vyklápěcí. V té době bylo ve vodorovné poloze. Melíšek na to ze svého vyššího stanoviště shlížel nedůvěřivě. Po chvilce přelétl na rám otevřeného okna a upřeně civěl do volného prostoru před sebou. Nemohl tomu uvěřit. Obrátil se do pokoje a znovu přeletěl na skříň. Tento manévr zopakoval dvakrát. Když přistál na rámu vyklopeného okna potřetí, byl to poslední moment jeho přítomnosti v mém pokoji. Potom vletěl do zahrady, rychle ji přelétl a jak jsem mohl pozorovat, spočinul na jedné z větví stále holých stromů za zahradou. Sledoval jsem ho hodně soustředěně, abych ho neztratil, ale pojednou bylo v tom nahém větvoví povícero kosích siluet a já mohl jen hádat, která z nich je Melíškova.
A tak, ať žije kos Melíšek!

Než jsem Melíška pustil, nachystal jsem si Canon, abych udělal nějaké obrázky z jeho návratu na svobodu. Teď si tady můžete některé z nich prohlédnout.

Od té doby se ke mně Melíšek už nikdy nevrátil. Ale kdykoliv spatřím kosa v naší zahradě nebo poblíž ní, pomyslím si, že jsem se nesnažil marně.

The Fig.9: Whoof the two is Melischeck?