sobota 31. května 2014

The English Version

It Is High Time To Express My Opinion (XI)
Fig.1: A Slug.on the sandy path.

Is the brain needed for the life?

I don´t know where the man will be heading for in his urban Nature. I can estimate his way to the future only on the background of my knowledge, education, experience, feelings, interests, in short, I can do it only through my brain re-fusing all what I´ve been perceiving in my own authentic opinions, comments and in my own authentic natural philosophy.

I´ve sought to present the most distinguish elements in the previous parts of my eco serial to explain you why I´ve thought how I´ve thought.

We can see the mankind versus the Nature as the continuing evolution process. The natural selection has been its strongest uncompromising mechanism. All the living organisms have been submitted to its dictate. Only the best ones have been surviving. The weakest must go out of the scene. But our brain, our obvious selective advantage in the evolution has had its obvious disandvantages in this process too. While the other organisms simply have lived we´ve lived and thought. To be able to think means to live in a much more complicated way.

Only to live depends more or lesser on the quality of the body conditions plus on the quality of the certain behavioral patterns.Compare for example the sharks to the mankind. Their existence in this world has been much and much longer then the existence of Homo sapiens without they´d have been forced to change their images. They´ve been adapted to their water surroundings perfectly. The shark´s brain has been much simpler and smaller then the brain of any human idiot. Then the shark´s so very successful surviving potencials can´t be built on an extra nervous system. The mystery of its long-termed survival must be in something else.
There are a plenty of other similar examples documenting that the prosperous long-termed life needn´t be dependent on an extremely developed nervous system. The quite possible and successful life with no nervous system has been also confirmed by the members of the plant kingdom.

There´s been the death of an individuum and also the death of a species or of a genera. We´ve known of the extinction of whole higher taxonomic groupes (for example families, orders etc.). The scientists have brought an increasing number of the evidence that the extiction at various taxonomic levels has had its rightfulness.
Fig.2: An another slug on the sandy path.
In fact, the one cell organisms have been immortal. The cell division of the protozoa has been a continuously repeating process. Couldn´t the one cell organisms be a potential base for a continuing  uprising of not only new one cellular organisms but also new multicellular organisms? Couldn´t the invisible microorganisms play a role of an endless source of the life, couldn´t they fulfill something like a natural dynamic transition between the micro and the macrocosmos? It hasn´t there been any adjusted balance between the one cellular and the multicellular? Couldn´t any enormous extiction of the multicellular trigger the transformation of the one cellular into the multicellular?

What is a cause of various longevity with various species of living beings? Why can the mouse live for a time of only about two years and why can other species live for a much longer time? What does the longevity depend on? Why does the man´s life exceed the age of one hundred years seldom only? Today we´ve known that the average longevity of every species has been determined by the internal genetical factors (the telomeras have been hot favourites in it!).
That the time has been relative hasn´t held true for the astrophysics only but also for the biological systems. We´ve shared parallel worlds with the other living beings. Their times of leaves have been different from our times of leaves. Some of them have had much shorter lives then we´ve had and some of them have been living for many times longer then we´ve done.
I´ve been going by foot to and from my work and one such a way has taken to me about a half of an hour. One stage of this way I´ve walked along a sandy path between a road and a field. Especially on rainy days I can observe a lot of slugs and snails on the path under my feet. The path has been narrow and lined with tall grasses. The molluscs could have stayed on the path, it has been safety to them relatively, but maybe they´ve enjoyed some adrenaline sport or so and then they´ve often started going to the road where many of them have ended up under wheels of passing cars. Normally on rainy days they´ve appeared in the middle of asphalt pathes risking their lives. With their well known slow movement they have had almost no chance to cross over our ways and to survive. Although they´ve undergone those suicidal journeys again and again on rainy days I´ve always observed that their numbers have been unchanged. It may be they can afford it with no threat of the death of their species or genera. Their individua have been dying in mass numbers but despite of this their species or genera have kept surviving.

To be continued.
Fig.3: Yet one slug on the path.

The Czech Version

Nejvyšší čas vyjádřit svůj názor (XI)

Je mozek potřebný k životu?

Nevím, kam se bude člověk ubírat ve své městské přírodě. Jeho cestu do budoucnosti mohu jenom odhadovat na základě svých znalostí, vzdělání, zkušenosti, pocitů a zájmů, zkrátka, mohu to dělat jen prostřednictvím svého mozku, který vše, co vnímám, přetavuje v mé vlasní osobité názory, poznámky a v mou vlastní osobitou přírodní filosofii.

V předešlých částech svého eko-seriálu se snažím předkládat nejvýraznější prvky, abych vám vysvětlil, proč myslím, jak myslím.

Lidstvo versus příroda můžeme chápat jako nepřetržitý proces evoluce. Přirozený výběr je jeho nejsilnější nekompromisní mechanizmus. Všechno živé je podřízeno jeho diktátu. Přežívají jen ti nejlepší. Nejslabší musí ze scény. Avšak náš mozek, naše očividná selektivní výhoda, má v tomto procesu také očividné nevýhody. Zatímco ostatní organismy prostě žijí, my žijeme a myslíme. Moci myslet značí mnohem komplikovanější život.

Pouhé žití závisí více nebo méně na kvalitě tělesného stavu a na kvalitě určitých vzorců chování. Porovnejte například žraloky s lidstvem. Jejich existence na tomto světě je mnohem a mnohem delší než existence Homo sapiens, aniž by byli nuceni měnit svůj image. Svému vodnímu prostředí jsou dokonale přizpůsobeni. Mozek žraloka je mnohem jednodušší a menší než mozek kteréhokoliv lidského idiota. Tak velmi úspěšné potenciály žralokovy životnosti nemohou být vystavěny na nějakém mimořádném nervovém systému. Tajemství jeho dlouhodobého přežívání musí být v něčem jiném.
Existuje spousta dalších příkladů, které dokládají, že prosperující dlouhodobý život nemusí záviset na mimořádně vyvinutém nervovém systému. Docela možný a úspěšný život bez nervové soustavy potvrzují také příslušníci říše rostlinné.

Existuje smrt jedince a také smrt druhu nebo rodu. Víme o zániku celých vyšších taxonomických skupin (např. čeledí, řádů atp.). Vědci přinášejí narůstající počet důkazů, že zánik na vyšších taxonomických úrovních má svou zákonitost.
Fig.4:: The Old Age and The Death.
Fig.5: This is the stage of my way to the work.
Jednobuněčné organizmy jsou vlastně nesmrtelné. Buněčné dělení prvoků je nepřetržitým opakujícím se procesem. Nemohly by být jednobuněčné organizmy jakousi potenciální základnou pro stálé vznikání nejen nových jednobuněčných organizmů, ale také nových mnohobuněčných živáčků? Nemohly by neviditelné mikroorganizmy hrát roli nekonečného zdroje života, nemohly by plnit něco jako přirozený dynamický přechod mezi mikro a makrokosmem? Neexistuje mezi jedno a mnohobuněčnými nějaká nastavená rovnováha? Nemohl by enormní zánik mnohobuněčných spouštět transformaci jednobuněčných v mnohobuněčné?

Jaká je příčina různé délky věku u různých druhů živých bytostí? Proč se myš dožívá jen asi dvou let a proč jiné druhy žijí mnohem déle? Na čem délka života závisí? Proč lidský věk přesahuje sto let jenom málokdy? Dnes víme, že průměrnou délku života každého druhu určují vnitřní genetické faktory (teloméry jsou v tom horcí favorité!).
Že je čas relativní neplatí jen pro astrofyziku, ale také pro biologické systémy. Sdílíme s ostatními živými bytostmi paralelní světy. Jejich doby života se od našich liší. Některé mají mnohem kratší životy než my a některé žijí mnohokrát déle než my.

Do práce a z práce chodím pěšky a jedna taková cesta mi trvá asi půl hodiny. Jeden úsek cesty jdu po písčité pěšině mezi silnicí a polem. Zejména za deštivých dnů mohu na cestě pod nohama pozorovat spoustu slimáků a hlemýžďů. Cesta je úzká a lemovaná vysokou trávou. Ti měkkýši by mohli zůstat na cestě, je pro ně relativně bezpečná, ale asi si dopřávají nějaký adrenalínový sport či tak podobně, a tudíž se vydávají na silnici, kde mnozí z nich končí pod koly projíždějících aut. Běžně se za deštivých dní objevují uprostřed asfaltových cest a hazardují se životem. Při jejich dobře známém pomalém pohybu nemají skoro žádnou vyhlídku přejít přes naše cesty a přežít. Ačkoliv tyto sebevražedné pouti za deštivých dní podstupují zas a zas, pokaždé pozoruji, že se jejich počty nemění. Je možné, že si to mohou dovolit, aniž by hrozil zánik jejich druhu či rodu. Jejich jedinci masově hynou, avšak vzdor tomu jejich druh nebo rod nadále přežívá.

Pokračování příště.

pondělí 26. května 2014

The English Version
 The Park of The Mental Hospital where I´ve worked so far.

It Is High Time To Express My Opinion (X)

The Nature and The Non Nature?
No, The Nature is only The One.


I think the man has still lived in the only Nature of this planet including the Universe. When we say "let´s go to the Nature" we mean a surroundings where there are more living beings and lesser or no people, where there is a lesser or no influence of the man.
But the man has already changed the past, original, virgin Nature so much to his own picture and need that in fact the virgin one hasn´t been existed.
My shadow taking this picture of a crevice in an asphalt path.

It is a question if we overcome this fact in the future. In the meantime we can´t resign the reality that we can´t take all the other organisms with us, that we can´t take all them with us to our own Non Nature or the Human Nature.
We´ve found ourselves in a similar situation as Noah was before the flood. But while Noah was choosing a couple after a couple on decks of his Ark a lot of present animals and plants have been adapting to the Human Nature separately with no help of us. They´ve been occupying our cities, towns and other human places. They´ve been learning new ways of living in niches created by the mankind.
Of course not all animals and plants have been able to do it, to be in step with us.

But the Nature on the Earth hasn´t changed only under the influence of the human factor, it has changed under its own various influences as we´ve known for example from the mass media informing us of the global warming. Yes, this idea has had its opponents but the scientists have brought still more and more proofs, for example winters with no snow and frost in our part of the hemisphere (including Czech republic), thawing glaciers, the more frequent occuring of various compounds of the southern flora and fauna in the more nothern areas. The Nature has adapted not only to the human factor but also to the physical and chemical factors out of the human influence.
Crevices of a pavement full of the green invanders.

As you´ve already known I´ve worked for many years at one Prague mental hospital consisting of 35 pavilions set in a large park. During the long time I´ve noticed various changes in the composition of fauna and flora of the park. About twenty or twenty five years ago you could observe the rook (Corvus corax) every winter in the park. But there were the right winters in that times. The winters of last years have been very moderate and the rook has been seen very rare in this time. Other factors can play their roles in it too but this is the most distinguish. Today the overpopulation of magpies and jays in the park as well as in the other Prague parks has been common. As a boy being already interested in zoology I thought these birds to be shy species in deep woods and forests. The adaptation of these two species to the Human Nature has been unusually flexible!

We´ve known of the kestrels nesting normally on balconies of the prefab flats, about some species of the bats finding their hiddens in lift shafts, in short, we´ve known of many invasions of wild animals to the Urban Nature. Some of their attempts have been temporary, some of them have got a constant character.

The same has held true for the plant kingdom but the plants have seemed to be much more flexible then the animals. They´ve undergone continuous attacks to the Urban Nature of the man. We can see their attempts to conquest new places and lands on every step. A small and narrow crevice in an asphalt path is sufficient to be immediately occupied by green invasion forces. The algae, the lichens, the fungus and the mosses have been among the first invanders. Interestingly, the lichens used to be markers of the North in my boy times: where the lichen grows there is the North there. Today this clue hasn´t been sure because the lichens haven´t been dependent on the northen side already.
The Green invanders decorate a sidewalk.

The man has often been remembering the virgin Nature with a strong nostalgy. Some people have tried to return to the old times and they´ve sought to live as people did before but their comebacks to the past have been rather embarrassing and in vain, they´ve been taken by the most of the society as oddballs. Maybe we can understand their doing as a fear of the futurous technocracy. If this anxiety has been rightful or not has been hard to say so far.

Also the man has tended to choose the best companions. Some animals and plants have been sympatethic to him and some of them have been disgustful to him. Many people have been affraid of the snakes, the spiders and a lot of the insect species. As for the microbes we´ve still known a top of this glacier only. But there have been so called the extremophiles among them able to live for example in hot springs, in an extreme depth of the oceans as well as deeply under the Earth surface. They´ve showed that the Nature has been prepared to save the life on the Earth at least in some form with no respect for wether it will be a scorpion, a lichen or the man.

I´d say that the Nature has still been realizing ist own continuous selfrebuilding in the same way as every cell has done it. We´ve been a part of this process not knowing surely if the process has had any higher sense or not and not knowing what our true role has been in it, if any at all. I think we´ve still been in the Nature, our separation from it has been only a seeming, a dream, a naive idea or a fallacy. The Nature has always had the last word.

A Stony sockle of a fence with a lichen, Dolní Chabry, Prague.
I haven´t still exhausted this topic and then:

To be continued.

The Czech Version

Je na čase vyjádřit svůj názor (X)

Příroda a ne-příroda?
Ne, příroda je pouze jedna.

Myslím, že člověk stále žije v jediné přírodě této planety včetně vesmíru. Když říkáme "pojďme do přírody" míníme prostředí, v němž je více živáčků a méně nebo žádní lidé, kde je menší nebo žádný vliv člověka. Avšak člověk už změnil minulou, původní, panenskou přírodu natolik ke svému obrazu a potřebě, že vlastně ta nedotčená neexistuje. Je otázkou, zda tuhle skutečnost v budoucnosti překo
A Symbiosis between the plant and the house.
náme. Prozatím se neumíme smířit se skutečností, že s sebou všechny ostatní živé organizmy vzít nemůžeme, že je s sebou všechny nemůžeme vzít do naší vlastní ne-přírody či lidské přírody.
Nacházíme se v podobné situaci jako Noe před potopou. Ale zatímco Noe vybíral pár za párem na paluby své Archy, spousta dnešních živočichů a rostlin se přizpůsobuje lidské přírodě samostatně bez naší pomoci. Obsazují naše metropole, města a jiná lidská místa. Učí se novým životním způsobům v nikách vytvořených lidstvem. Samozřejmě, že ne všechny živé organizmy jsou toho schopné, schopné držet s námi krok.

Ale příroda na Zemi se nemění jen pod vlivem lidského faktoru, mění se pod vlivem svých vlastních rozmanitých faktorů, jak víme např. z masmédií, které nás informují o globálním oteplování. Ano, tahle myšlenka má své odpůrce, ale vědci přinášejí stále další a další důkazy, například zimy bez sněhu a mrazu v naší části polokoule (vč. České republiky), tající ledovce, častější výskyt různých složek jižní fauny a flory v severnějších oblastech. Příroda se adaptuje nejen na lidský faktor, ale také na fyzikální a chemické faktory mimo lidský vliv.
A face of a house decorated with the green.

Jak už víte, už mnoho let pracuji v jedné pražské psychiatrické léčebně sestávající z 35 pavilónů zasazených ve velkém parku . Během té dlouhé doby si všímám různých změn ve skladbě fauny a flory tohoto parku.
Asi před dvaceti nebo pětadvaceti lety jste mohli v parku každou zimu pozorovat havrana polního (Corvus corax). Ale tehdy byly pravé zimy. Zimy posledních let jsou velice mírné a havrana v této době vidíte dost vzácně. Mohou v tom hrát roli také jiné faktory, ale tento je nejnápadnější. Přemnožení straky obecné a sojky obecné v parku a rovněž v dalších pražských parcích je dnes běžné. Jako kluk, který se už zajímal o zoologii, jsem tyto ptáky považoval za plaché druhy v hlubokých lesích a hvozdech. Adaptace obou těchto druhů na lidskou přírodu je neobyčejně pružná!

Víme o poštolkách běžně hnízdících na balkónech panelákových bytů, o některých netopýřích druzích nacházejících své úkryty ve výtahových šachtách, zkrátka, víme o mnoha invazích divokých zvířat do městské přírody. Některé z jejich pokusů jsou dočasné, některé z nich získávají stálý charakter.

Totéž platí pro říši rostlinnou, ale zdá se, že rostliny jsou mnohem flexibilnější než živočichové. Na městskou přírodu člověka podstupují nepřetržité ataky. Jejich snahu dobývat nová místa a území můžeme pozorovat na každém kroku. Malá a úzká trhlina v asfaltové cestě stačí, aby byla bezprostředně zabrána zelenými invazními silami. Mezi prvními okupanty jsou řasy, lišejníky, houby a mechy. Je zajímavé, že za mých klukovských let bývaly lišejníky ukazatelem severu: Kde roste lišejník, tam je sever. Dnes tohle vodítko není jisté, protože lišejníky už nejsou na severní straně závislé.
The Green decoration in detail.

Člověk si často se silnou nostalgií připomíná nedotčenou přírodu. Někteří lidé se snaží vrátit do starých časů a snaží se žít jako lidé dříve, ale jejich návraty do minulosti jsou poněkud rozpačité a marné, většina společnosti je chápe jako podivíny. Jejich počínání možná můžeme chápat jako strach z budoucí technokracie. Prozatím je těžké říci, zda je tato obava opravněná nebo ne.

Člověk má též sklon vybírat si ty nejlepší kumpány. Někteří živáčci (z živočichů i rostlin) jsou mu milí a někteří z nich jsou mu odporní. Mnoho lidí se obává hadů, pavouků a spousty hmyzích druhů. Pokud jde o mikroby, pořád známe jenom špičku ledovce. Existují však mezi nimi tzv. extrémofilové schopní žít např. v horkých pramenech, v nesmírné hloubce oceánů a také hluboko pod zemským povrchem. Ukazují, že příroda je připravena zachovat život na Zemi alespoň v nějaké formě bez ohledu na to, zda to bude štír, lišejník nebo člověk.

The cover of this drain circled with the green.
Řekl bych, že příroda nepřetržitě uskutečňuje své vlastní sebepřestavování stejně jako to dělá každá buňka. Jsme součástí tohoto procesu, aniž bychom jistě věděli, jestli ten proces má či nemá nějaký vyšší smysl a aniž bychom věděli, jaká je v něm naše úloha, pokud vůbec nějaká. Myslím, že v přírodě jsme stále, že naše vydělování z ní je pouhé zdání, sen, naivní představa nebo klam. Poslední slovo má vždy příroda.

Pořád jsem tohle téma nevyčerpal a tedy:

Pokračování příště.


pátek 23. května 2014

The English Version

It Is High Time To Express My Opinion (IX/c)

To think too much in a positive way can be dangerous
Fig.1: A corny field not far from Pague, near to Brnky the village.

Why have I been so much sceptical in the previous part (and in the pre-previous ones too)? Because I´ve been trying to perceive this world not only in the light of the positivity, but I´ve been trying to see its drawbacks too.
As the time has been running I´ve been getting an impression that the more we´ve been positive the more we´ve tended to pretend ourselves that all it has been all right.
True, we´ve been doing something for our health and happiness. We´ve been kept a check upon the quality of our foods, upon the quality of our environment, upon our body and mental problems to the extent that it has had no analogy to be comparable to past centuries of the mankind.
Unfortunately, our efforts have seemed to be in vain, they´ve achieved only temporary successes, I´d say they´ve been creating only seemings we´ve lived well, right and OK.
Everyday we´ve been informed of horrible catastrophes, calamities and accidents throughout the world. We´ve still realized their seriousness but our serious attitude to them has still been eroded by their mass interpretations by the mass media of all kinds as well as by the incredible fast developing technologies allowing almost everybody to inform of them to others by word, picture and movie. Every accident has become usual to us. Yes, the catastrophes has still had the best rating of the TV watchers. The unusual events have changed in the usual ones. As if we were been trained or prepared by somebody purposefully to bear the most monstrous things. Yes, our emotions have been destroyed almost systematically from the very childhood. The present "fairy tales" have been full of aggression, cruelty and violence.
No wonder, if we can watch a lot of examples of audio-video recordings taken by schoolmates and showing all kinds of sophisticated cruelties on the Net or the Web. And the adults haven´t left behind them at all. The longing for excitements and the more exciting experiences can be well seen in the fenomenon so called the adrenalin (epinephrin) sports. The self preservation instinct has seemed to loss its power and it has been becoming subjected to the wish to be the best of all, to accomplish or to do something unusual, to attract an attention of the others to himself or to herself with no respect to his or her health or life.
Fig.2: A view of Vltava the river from Brnky the village.
But as if this hasn´t been enaugh. The mass media have brainwashed our minds with various catastrophic threats from the outer space: with a giant asteroid approaching to the Earth for instant.
The nowday´s stress (or a selection press by the evolution?) put to the global human population has been so great that our brains have often been failing to adapt themselves to quickly changing hard conditions. A lot of people worldwide have been suffering from depressions or other mental disorders.
Psychiatrists have faced this problem with the help of various kinds of antidepressants and psychotherapies but their patients have often preffered rather alcohol and psychotrophic chemicals then the help of the experts or they´ve worked their mental problems out with suicidal attempts (often under the influences of the addictive chemicals), suicides or selfharming tendencies.
The cases when somebody takes an arm and shooting more people together (being in a cinema, at a meeting as it was in Oslo, Norway, to list any examples) to the death have had an increasing popularity among psychos.
I can see the human suicides and the mass murders, the strong feeling that the life has no sense, in the context of my Higher Organism as analogies of the apoptosis or the programmed cell death.
Fig.3: Cotinus coggygria in Oblouková the lane in Brnky the village.

The human sexual sphere has been flooded by uncertainty, embarrassment and devaluation. The willingness to have a family and children has been declining. The trendy has been to be single, to change your sex as you wish, to undervalue the threat of some dangerous sexual deviations. The real love and relationship have been going away and they have been substituted for practicality, meannes, the chase of one´s ambitions etc.
The sexual practices and tools have been so colourful that perhaps everybody can be satisfied in your sexual fantasies but the man hasn´t still been satisfied, he has wanted getting more and more felicitous stimulations. The same repeating stimulus has become boring and we´ve been forced to search for some better one. This principle, the habituation, hasn´t held true for the man only but we can observe it with the hydra possessing only the diffused nervous system.

Our times have been labeled as the Postmodernism. The time after the modern time but it hasn´t told to us anything about its real quality. Have the Postmodern times been anything above or under the roof of the modern times? I don´t know but as I´ve been observing all the symptoms of the postmodern times the more often I´ve seen in them the similar symptoms leading to the Fall of the Roman Kingdom. I´ve seen as Caligula had sent his hoarse to the Roman Senate, as the Roman senators had maintained young boys as their pets, as Nero the Emperor had let Roma to fire and burn to the ash because of  his megalomania only........
And there were the Barbarian clans in the North boundary of the Roman Empire. They were waiting for their chance........
Is there anybody waiting patiently for our own total failure too?

I´d like to guaratee my possible readers that my purpose isn´t to convince them or to impose my opinions on them. My only goal is to share my feelings and thoughts with them. 

To be continued.

The Czech Version

Je na čase vyjádřit svůj názor (IX/c)

Myslet až moc pozitivně může být nebezpečné

Proč jsem v předešlé části (a také v těch před-předcházejících) tolik skeptický?  Protože se tento svět pokouším vnímat nejen v pozitivním světle, ale také se snažím vidět jeho stinné stránky.
Jak čas ubíhá, nabývám dojmu, že čím více jsme pozitivní, tím více máme sklon předstírat si, že je vše v pořádku.
Fig.4: Cotinus coggygria, Brnky the village.
Pravda, děláme něco pro své zdraví a štěstí. Máme pod kontrolou kvalitu našich potravin, kvalitu životního prostředí a tělesné a duševní problémy do té míry, která nemá obdobu srovnatelnou s minulými staletími lidstva.
Bohužel se zdá, že naše snahy jsou marné, dosahují jen dočasných úspěchů, řekl bych, že vytvářejí pouhá zdání, že žijeme dobře, správně a jak se patří.
Každý den jsme informováni o strašlivých katastrofách, kalamitách a nehodách na celém světě. Jejich závažnost si pořád uvědomujeme, ale náš vážný postoj k nim stále eroduje prostřednictvím jejich hromadných interpretací skrze všemožná masmédia a také prostřednictvím neuvěřitelně rychle se rozvíjejících technologií, které skoro každému dovolují informovat o nich ostatní slovem, obrazem a filmem. Každé neštěstí se pro nás stává běžným. Ano, katastrofy mají pořád nejlepší sledovanost TV diváků. Neobyčejné události se mění v obvyklé. Jako by nás kdosi cvičil či připravoval na snášení těch nejobludnějších věcí. Ano, naše emoce jsou takřka soustavně ničeny od samého dětství. Současné "pohádky" jsou plné agrese, krutosti a násilí.
Fig.5: Rhus typhina in flower,.Brnky the village.
Není divu, když můžeme sledovat spousty příkladů audio-video záznamů pořízených spolužáky a předvádějících všemožné rafinované krutosti na síti či webu. A dospělí za nimi nezaostávají. Touha po vzrušení a vzrušujícnějších prožitcích může být dobře pozorována u jevu tzv. adrenalinových sportů. Zdá se, že pud sebezáchovy ztrácí svou sílu a podřizuje se přání být ze všech nejlepší, dosahovat nebo provádět něco neobyčejného, přitahovat pozornost ostatních na sebe bez ohledu na zdraví či život.
Ale jako by tohle nestačilo. Masmédia nám vymývají mozek různými katastrofickými hrozbami z vesmíru: např. obřím asteroidem, který se blíží k Zemi. Dnešní stres (či selekční tlak evoluce?) uplatňovaný na globální lidskou populaci je tak ohromný, že se naše mozky často špatně adaptují vůči rychle se měnícím tvrdým podmínkám. Mnoho lidí na celém světě trpí depresemi a jinými duševními poruchami. Psychiatři čelí tomuto problému s pomocí rozmanitých typů antidepresiv a  psychoterapií, avšak jejich pacienti dávají často přednost alkoholu a psychotropním látkám než pomoci odborníků nebo své mentální potíže řeší sebevražednými pokusy, sebevraždami nebo sklonem k sebepoškozování  (často pod vlivem návykových látek).
Případy, kdy někdo vezme zbraň a postřílí více lidí pohromadě (v kině, při shromáždění jako v norském Oslu, abych uvedl nějaké příklady) mají vzrůstající oblibu mezi psychopaty.
Mohu vnímat lidské sebevraždy a hromadné vraždění, ten silný pocit, že život nemá žádný smysl, v kontextu svého Vyššího Organismu jako obdobu apoptózy neboli programované buněčné smrti.

Lidská sexuální oblast je zaplavena nejistotou, rozpaky a devalvací. Ochota mít rodinu a děti se snižuje. Moderní je být svobodný, měnit sex dle vašeho přání, podceňovat hrozbu některých nebezpečných sex-deviací. Skutečná láska a vztah mizí a jsou nahrazovány bezohledností, sobeckostí, honbou za ambicemi atd..
Sex-praktiky a pomůcky jsou tak pestré, že snad každý může být ve svých sex-fantaziích uspokojen, ale člověk je neustále nespokojen a chce získávat další a další slastné podněty. Tentýž opakující se podnět se stává nudným a my jsme nuceni pátrat po nějakém lepším. Tento princip, habituace, neplatí jen pro člověka, ale můžeme ho pozorovat u nezmara (Hydra), který má jen rozptýlenou nervovou soustavu.
Fig.6: The pond in Zdiby the village not far from Prague.

Naše doba se označuje jako Postmodernizmus. Doba po době moderní, ale to nám neříká nic o její skutečné kvalitě. Je Postmoderní doba něčím nad či pod střechou moderní doby? Nevím, ale když pozoruji všechny ty symptomy Postmoderní doby, vidím v nich podobné symptomy, které vedly k pádu Římské Říše. Vidím, jak Caligula poslal do římského Senátu svého koně, vidím, jak si římští senátoři vydržovali mladíky jako své miláčky, jak císař Nero nechal zapálit a shořet Řím jen kvůli svému slavomamu......
A na severní hranici Říše Římské byly barbarské kmeny. Čekaly na svou příležitost.....
Čeká také někdo na naše totální selhání?

Rád bych své případné čtenáře ujistil, že mým cílem není je přesvědčovat nebo jim vnucovat mé názory. Mým jediným cílem je sdílet s nimi své pocity a myšlenky.

Pokračování příště.

pondělí 19. května 2014

The English Version

It Is High Time To Express My Opinion (IX/b)

We´ve been playing the game:
Who will be alive and still young for the longest time?
Fig.1: Vltava the river and the International Hotel on the background.

The more I´ve met symptoms of the game the more often I´ve perceived it as a naive game with the old age and the death. As for me I haven´t been willing to participate with it.
All the sure and vested means to the heathy life! All the mass efforts to achieve the long and healthy life. Who wouldn´t want to be still young and immortal? So we´ve been devouring a plenty of pills, tablets and other forms of drugs and we´ve believed in the better body and mental conditions.
We´ve been trying to deceive the age and the old age. The plastic surgery has removed wrinkles from our faces, extra fat from our bodies, it has modified your nose size and other body proportions as you wish......
Doctors, experts or scientists have published still new findings. They´ve often been popularized by the mass media too soon as sure things though the true has been much more complicated and not so clear. But the general public has been getting the impression, for example, that the human immortality has been a matter of a near future.
Fig.2: Vltava the river, more far from the Prague downtown.
Various celebs including politicians have been icones to the general public. The ordinary people have tended to imitate them with no common sense. What a vast space for manipulations, business, lobbying, corruption, deceivers, ads and the amusement industry or the show business!
The ordinary people have been losing their identities ´cause at least they´d like to look like their more successful idols. Also some of the simple people have been trying to think as their stars have done. And the mass media have producted still more and more stars, the ordinary have adopted their opinions and believes and they´ve become only parrots repeating phrases of their female or male heros........
The pharmaceutical firms have produced myriads of drugs for all our body and mental problems. Our doctors and we´ve used them as buttons on our appliances: to eliminate your problem, please, press this button.
Cultivate your motion ´cause the moving is very good to your health! Suddenly you can see runners, bicyclists, persons on skateboards and inlines everywhere. Their unrelenting faces have often expressed no great joy of the motion. The motion for the joy of it has become rather a mass movement or a duty or a mode then the real need.
I leave not so far from Vltava the river, high above it. When I step down to the river I can see a long band of the cyclo-path stretching alongside the river on its right bank (downstream). It is full of running and going (by bicycles, inlines, skateboards etc.) people "gasping" together the health in something like a mass motion madness. They do something for their health. Or they visit to some of many fitness centers where they torture their bodies with barbels to be strong and cool as Schwarceneger or Stalone. There´s something unnatural and exaggerated in it. Sometimes this ploding seems to me to be something like a social sham
.
Fig.3: The right bank of Vltava the river, the cyclo-path to the right.
I could enumerate more and more examples or symptoms of this phenomenon but I know you know them very well too.

With people under the perfect nursing control (at least in so called "adult" countries), with still new scientific foundings, with their quick applications to the everyday routine one could say that our victory over the old age and the death hasn´t been too far. With the incredible skill of the plastic surgery and with all special cosmetics, with all cosmetologists, with the well-propagated dietetics etc. we could say that we´ve been making a reach for the Tinct. But has it been true, hasn´t this idea been false? Haven´t we deceived ourselves? While every moment some species of animals or plants has become extinct, haven´t we ourselves been in similar troubles?

This chapter is from the human ecology. The human ecology is a natural part of the general ecology ´cause its basic priciples have held good for each living being from the microbes to the mammals including the man. So much for my readers that I haven´t lost my main topic.

To be continued.

The Czech Version

Je na čase vyjádřit svůj názor (IX/b)

Hrajeme hru:
Kdo bude nejdéle naživu a pořád mladý

Čím více se setkávám se symptomy této hry, tím častěji ji vnímám jako naivní hru se stářím a smrtí. Pokud jde o mne, nejsem ochoten se jí účastnit.
Všechny ty jisté a právně zaručené prostředky pro zdravý život! Veškeré to úsilí dosáhnout dlouhého a zdravého života. Kdo by nechtěl být pořád mladý a nesmrtelný? A tak hltáme spousty pilulek, tablet a dalších forem léků a věříme v lepší tělesný a duševní stav. Pokoušíme se oklamat věk a stáří. Plastická chirurgie nám z tváří odstraňuje vrásky, nadbytečný tuk z našich těl, upraví vám velikost nosu a ostatních tělních proporcí, jak si přejete......
Fig.4: The Cyclo-path to the left.
Doktoři, odborníci či vědci publikují stále nové objevy. Masmédia je často popularizují příliš brzo jako jisté, i když pravda je mnohem složitější a ne tak jasná. Avšak veřejnost získává např. dojem, že nesmrtelnost člověka je věcí blízké budoucnosti. Různé celebrity včetně politiků jsou pro veřejnost ikony. Obyčejní lidé mají sklon je bez zdravého rozumu napodobovat. Jaký nesmírný prostor pro manipulace, obchod, lobování, korupci, podvodníky, reklamu a zábavní průmysl či show business!
Obyčejní lidé ztrácejí svou identitu, protože by alespoň rádi vypadali jako jejich úspěšnější vzory. Někteří prostí lidé se také snaží myslet jako jejich hvězdy. A masmédia produkují pořád další a další hvězdy, prostí lidé si osvojují jejich názory a přesvědčení a mění se v pouhé papoušky opakující fráze svých ženských a mužských hrdinů.....
Farmaceutické firmy vyrábějí myriády léků na všechny naše tělesné a duševní problémy. Naši lékaři a my je používáme jako tlačítka na našich přístrojích: K eliminaci vašeho problému prosím stiskněte tento knoflík.
Kultivujte svůj pohyb, protože pohyb je velmi dobrý pro vaše zdraví! Najednou všude vidíte běžce, cyklisty, osoby na skejtech a inlinkách. Jejich sveřepé tváře často žádnou radost z pohybu nevyjadřují. Pohyb pro radost z něj se stává spíše masovým hnutím nebo povinností popř. módou než skutečnou potřebou.
Bydlím nedaleko od Vltavy, vysoko nad ní. Když sejdu k řece, vidím dlouhý pás cyklostezky, který se táhne podél řeky, na jejím pravém břehu (ve směru po proudu). Je plná běžících a pojíždějících (kolo, inlinky, prkna atd.) lidí, kteří společně sípavě lapají zdraví v čemsi na způsob hromadného pohybového šílenství. Dělají něco pro své zdraví. Nebo navštěvují některá z mnoha fitness center, kde svá těla mučí činkami, aby byli silní a šik jako Schwarceneger nebo Stalone.
Je v tom něco nepřirozeného a přehnaného. Občas mi tohle pachtění připadá jako společenská přetvářka.
Mohl bych vyčíslovat další a další příklady či symptomy tohoto jevu, ale vím, že je taky moc dobře znáte.
Při dokonalém zdravotnickém dozoru nad lidmi (alespoň v "dospělých" zemích), při stále nových vědeckých objevech, při jejich rychlém uplatňování v každodenní praxi by člověk mohl říci, že naše vítězství nad stářím a smrtí není moc daleko. Při neuvěřitelné dovednosti plastické chirurgie a při všech speciálních kosmetických prostředcích, při všech vědeckých kosmeticích, při solidně propagované dietetice bychom mohli říci, že už saháme po elixíru života. Ale je to pravda, není tahle představa falešná? Nepodvádíme se? Zatímco každý moment vymírá nějaký zvířecí nebo rostlinný druh, nejsme my sami v podobných nesnázích?

Tato kapitola je z humánní ekologie. Humánní ekologie je přirozenou součástí obecné ekologie, protože její základní principy platí pro každého živáčka od mikrobů po savce včetně člověka. Tolik pro mé čtenáře, že neztrácím hlavní téma.

Pokračování příště.
Fig.5: The Cyclo-path alongside Vltava the river after one of floods.

pátek 16. května 2014

The English Version

It Is High Time To express My Opinion (IX/a)

Health-Eco-Terror

What is the health? What is to live in a healthy way? I think that the health and to live in a healthy way are very relative and individual and subjective feelings. How many people exist, so many opinions of this topic are.
I´m feeling healthy and good inside, it is my own internal feeling hidden to the others.
It seems to me that the worst thing is when somebody gets a clear idea of what is good and bad to the human health, how one should live to be healthy. The worst thing is when this idea is imposed upon others of whose feelings and opinions or experiences can be different totally.

There are a plenty of  recommendations how to eat in a healthy way in our today´s world but these efforts haven´t led to the healthy global human population at all. There has seemed to be something rotten in this global trend.

videoSo called the healthy nurture has been institutionalized in the same way as the Nature (see my previous parts of this eco serial). We´ve been telling about the bio-foods and about the genetically modified foods. The healthy artificial meat has been a hit of the near future.
There have been prohibitions against tradditional or national foods in the countries of the European Unite, the variability of meals has been losing and the trend has been to eat only so called the healthy foods according to experts.
Mode waves have been changing not only in "what to wear" but also in "what to eat".

"The medicine sciences have been so perfect today that perhaps there has been no healthy man in this world" has been proclaimed by someone well known (by A. Huxley I think or wasn´t it Mark Twain?) before a time.
If you feel ill, take a pill! No chance for our imunity systems to deal themselves with banal illnesses in their own ways without a help of the pharmacy machinery.
The preventive medicine has seemed to be too anxious. The idea to prevent serious ilnesses by regular examinations hasn´t appeared to be bad at all but it has turned out to be often very dubious in the routine.
The cancer is a good example. We´ve known of it so much but the therapy has still been very uncertain. The mass media have often informed us of the more frequent occuring of a concrete kind of the cancer. We´ve been invited to preventive examinations. Present examining machines and methods have been extremely sensitive, they´ve been able to unravel unreally slight defects within our body tissues.......and then doctors have started to cure. Surgeons have removed the suspect tissue and oncologists have started doing their chemotherapy and radiotherapy. Well, at the very beginning  you´ve felt to be healthy absolutely but the doctors have disproved the feeling to you absolutely too. Their therapy has been devastating not only the disobey tissue but also the rest of your body. Your imunity system has been out of game, your body balance has been disrupted and you´ve been affraid of your life. The anti cancerous therapy has had a lot of negative side effects, you´ve been forced to take more and more other drugs. Your chances to restart your original feeling of health have become very doubtfull......
Sometimes I´ve been saying to myself if it is not better not to undergo similar preventive tests. If it is not better to enjoy the life with no preventive interventions of doctors.
Sometimes I´ve thought to myself that to take the life what it has been has been better. I´ve often thought to myself that to despise too much unmanliness and anxiety hasn´t been so bad.

I´d like to write more about this topic because it has had many aspects. This is why I´m going to subdivide the ninth part into several subparts..

To be continued.


The Czech Version

Je na čase vyjádřit svůj názor (IX/a)

Zdravo-eko-teror

Co je zdraví? Co je žít zdravě? Myslím, že zdraví a žít zdravě jsou velmi relativní a individuální a subjektivní pocity. Na tohle téma je tolik názorů, kolik lidí existuje.
Cítím se zdravý a dobře uvnitř, je to můj vlastní vnitřní pocit pro ostatní skrytý.
Zdá se mi, že nejhorší je, když někdo získá jasnou představu o tom, co je dobré nebo špatné pro lidské zdraví, jak by měl člověk žít, aby byl zdravý. Nejhorší je, když se tato představa vnucuje ostatním, jejichž pocity, názory a zkušenosti mohou být naprosto odlišné.

V našem dnešním světě existuje spousta doporučení jak jíst zdravě, ale toto úsilí vůbec nevede ke zdravé globální lidské populaci. Zdá se, že v tomto globálním trendu je cosi shnilého.

Tzv. zdravá výživa se institucionalizuje stejně jako příroda (viz mé předešlé díly tohoto eko-seriálu). Mluvíme o bio-potravinách a o geneticky modifikovaných potravinách. Zdravé umělé maso je hitem blízké budoucnosti. V zemích Evropské Unie existují zákazy tradičních či národních jídel, rozmanitost jídel se vytrácí a trendem je jíst pouze tzv. zdravé potraviny podle odborníků.

Módní vlny se mění nejen v "tom, co nosit na sobě", ale i v "tom, co jíst".

"Lékařská věda je dnes už tak dokonalá, že snad na tomto světě neexistuje žádný zdravý člověk", prohlásil před časem kdosi hodně známý (myslím, že A. Huxley nebo, nebyl to Mark Twain?).
Máš-li nemoc - užij pilulek pomoc! Žádná šance pro náš imunitní systém, aby se sám a po svém vypořádal s běžnými chorobami bez pomoci farmaceutické mašinérie.

Zdá se, že preventivní medicína je příliš úzkostná. Představa o předcházení závažným onemocněním pomocí pravidelných prohlídek se vůbec nejeví zlá, avšak v praxi se ukazuje být často velmi pochybná. Dobrým příkladem je rakovina. Tolik o ní už víme, ale terapie je pořád velice nejistá. Masová média nás často informují o častějším výskytu nějakého určitého typu rakoviny. Jsme zváni na preventivní prohlídky. Dnešní vyšetřovací mašiny a metody jsou extrémně citlivé, jsou schopné odhalit neskutečně nepatrné defekty v našich tělních tkáních......a doktoři pak zahajují léčení. Chirurgové odstraní podezřelou tkáň a onkologové se pustí do své chemo- a radioterapie. Na počátku se cítíte absolutně zdraví, ale doktoři vám ten pocit vyvrátí také absolutně. Jejich terapie neničí jen neposlušnou tkáň, ale také zbytek vašeho těla. Váš imunitní systém je mimo hru, vaše tělesná rovnováha je narušena a vy se bojíte o život. Antikancerogenní terapie má spoustu negativních vedlejších účinků, jste nuceni užívat více a více dalších léků. Vaše vyhlídky na restart původního pocitu zdraví se velmi zpochybňují.....
Občas si říkám, jestli není lepší podobné preventivní testy nepodstupovat. Jestli není lepší užívat si života bez preventivních zásahů doktorů.
Občas si myslím, že lepší je brát život jaký je.
Občas si myslím, že pohrdat příliš velkou změkčilostí a obavou vůbec není špatné.

Rád bych na tohle téma napsal víc, protože má mnoho aspektů. Proto hodlám devátou část dále dělit na několik podčástí.

Pokračování příště.

neděle 11. května 2014

The English Version

It Is High Time To Express My Opinion (VIII)
Fig.1: The Wild Rose, Libeň, Prague.

The Top

The Top has been a name of a wood from my childhood. The Top has found itself just against the cottage of my grandparents (where I spent every my holidays). You opened our gate, crossed a dusty route, jumped over a low stony rampart and you were in it.
It was just the Top where I had my favourite spruce (see more about it in my contribution on my longing for levitation and flying). The Top has been a part of Radostovice the village in The Czech-Moravian Highlands. Till now I haven´t known why the local people have called it so, simply The Top.
The Top was an excellent place for us, the children. We played there with our adults not so far away.
The wood has been a mixed one but conifers have prevailed, mostly the spruce and a few of the pine, the leafy trees have been represented with the birch and the oak there.
The Poultry of various kinds (hens, turkeys, guinea fowls) was also a frequent visitor to the Top together with us. The hens and the other poultry found their food there and the hens liked to burrow shallow holes on the open margins of the wood. They sat in them covered and masked with dust and then they were almost invisible to us resembling the foot mines ´cause as we were approaching to them in their hiddings they were rushing out of them at the last moment to our great shock.
There have been dark sectors under the high spruces as wel as openings with grasses and other plants. The ground of the wood was full of various stones and boulders from the smallest to the biggest giants. Some of them were together, some of them were separate. The stones were covered with various kinds of lichens and mosses. You could find mushrooms, both the edible and the inedible, there.
Some of its places were occupied by big bushes of the wild rose, the blackberry and the raspberry of which thorny sprouts were sprawling to new free niches. In places the ground were covered  with dead needles or dead leaves. Well, you could say: What an ideal place for the childish games!
Many runways have been going through the Top. We and the villagers used them as shortcuts for example to the local pond named Nečilák when we wanted to take a bathing on the hot summer days.

The cottage after my grandparents was sold several years ago. Since that time I haven´t been there but I´ve been convinced that the Top will stood there forever if the local people this woody island on the margin of the village won´t fell.

My telling is idyllic to this point I think. But as you´ll see nothing had been so ideal.
The Top would have been as I´ve depicted it above if its interier hadn´t still been disrupted by the man.
"Throw it in the Top!" was an usual answer of adults when we children had had a problem what to do with anything useless. All the village had used the Top as a dump. Its natural appearance had been permanently devastated by a lot of various junk, its intestines had been fed by incredible human materials of all sorts. In the Top you could find a car wreckage, a plenty of cans and plastic coverings, useless building materials and the liquid débris had contaminated its ground too. You could find there thrown old and useless pills, old paper, toys, clothes and there had been a lot of white and coloured pieces of glass and porcelain throughout the Top.
Till now I haven´t understood how the Top could survive the constant stress but it could resist. I had spent my summer holidays in the village year by year and the Top had always been the same, it had seemed to be healthy and fresh.
I recall as we children liked throwing glassy bottles against the stones in the Top. The glassy bottles broke in a noisy way to our great joy to milions of pieces on them. I recall as I carried some extra unpleasant junk to the Top instructed by adults to go with it deeper in its interier. I did so and I stopped before a big bush of the wild rose. Then I threw the junk just into the green middle of the wild rose. The green devoured the junk with a suffocated sound. It disappeared in the green with no trace. When I left the place it seemed to me to hear behind my shoulders a satisfying smacking.
Fig.2: The Wild Rose, The Flower in detail, Libeň, Prague.

Why am I writting about the Top? Because I want to point out to its extreme resistance, to its fascinating metabolism absorbing all the human junk to its benefit. I want to emphasize the almost miraculous power of its living communities to process all the human garbage.

In the light of the present eco-efforts to live healthy I´d like to point out to the fact that as a boy together with other children as well as with the poultry I spent much of my time in the Top. We didn´t make use of the Top´s natural offers only but also of the thrown things left by men there. We, the children itself, went to the Top to get rid of useless things, we didn´t see anything bad in it, we did the same what the adults did, said or commanded.
And also: we ate eggs of the hens getting the most of their food in the Top. Their yolks weren´t pale yellow as the ones in the city shops, they were orange like the rising Sun. The hens collected their food in the wood full of toxic chemicals (ranging from pills, detergents, cosmetics to diesel oil). In short we were a part of the Top´s feeding chain. And I´ve been surviving with no serious troubles so far.
True, some of people with a similar experience can be afflicted with a malignous tumor or other health problems but who can say that just this "unhealthy" episode in their lives has been the right cause of their troubles?
The Nature has had a cat life I think. Something says to me that we´ve been exaggerating our efforts to be healthy and fit. I´m going to devote to this topic more in my next contribution in the frame of my eco serial.

To the photos: I took them in Libeň, the Prague section.

To be continued.

The Czech Version

Je na čase vyjádřit svůj názor (VIII)

Vršek

Vršek je název lesa z mého dětství. Vršek se nachází zrovna proti chalupě mých prarodičů (kde jsem trávil každé své prázdniny). Otevřeli jste naši branku, přešli prašnou cestu, přeskočili jste nízký kamenný taras a byli jste v něm.
Fig. 3: Populus nigra, Libeň, Prague.
Právě ve Vršku jsem měl svůj oblíbený smrk (viz více o tom v mém příspěvku o mé touze levitovat a létat). Vršek je součástí vesničky Radostovice na Českomoravské vysočině. Dodnes nevím, proč mu tak místní říkají, prostě Vršek. Pro nás děti byl Vršek skvělé místo. Hrály jsme si tam a dospělí byli nedaleko. Je to les smíšený, ale převládají jehličnany, hlavně smrk a pár borovic, listnáče zastupují bříza a dub. Častým návštěvníkem Vršku byla spolu s námi drůbež různých druhů (slepice, krůty, perličky). Slepice a jiná drůběž tam vyhledávaly potravu a slepice rády vyhrabávaly mělké dolíky na otevřených okrajích toho lesa. Seděly v nich pokryté a maskované prachem, takže pro nás byly skoro neviditelné připomínaje nášlapné miny, protože, jak jsme se k nim v jejich úkrytech přibližovaly, k našemu úleku z nich na poslední chvíli prudce vyrážely.
Byly tam temné úseky pod vysokými smrky a také mýtiny s travinami a dalšími rostlinami. Půda lesa byla plná různých kamenů a balvanů, od nejmenších po největší obry. Některé z nich byly pospolu, některé byly samostatné. Kameny pokrývaly rozmanité druhy lišejníků a mechů. Mohli jste tam najít houby, jedlé i nejedlé. Některá jeho místa zabíraly velké keře plané růže, ostružiníku a maliníku, jejichž trnité úponky se plazily k novým volným nikám. Místy zem pokrývalo zvadlé jehličí nebo zvadlé listí. Nu, mohli byste prohlásit: Jaké ideální místo k dětským hrám! Skrze Vršek procházelo mnoho pěšinek. My a vesničané jsme je využívali jako zkratek například k rybníku Nečiláku, když jsme se za parných letních dní chtěli vykoupat.

Chalupa po mých prarodičích byla před několika lety prodána. Od té doby jsem tam nebyl, ale jsem přesvědčen, že tam Vršek bude stát navždy, pokud tento lesnatý ostrov na okraji vesnice místní nepokácejí.

Myslím, že potud je mé vyprávění idylické. Ale, jak uvidíte, nic není tak ideální.Vršek by býval byl takový, jaký jsem ho výše vylíčil, kdyby jeho interiér neustále nenarušoval člověk.
"Vyhoď to do Vršku!" byla obvyklá odpověď dospělých, když jsme my děti měly problém, jak naložit s s čímkoliv neužitečným. Celá vesnice používala Vršek jako skládku. Jeho přirozený vzhled neustále devastovala spousta rozmanitého balastu, jeho vnitřnosti byly krmeny neuvěřitelným lidským materiálem všeho druhu. Ve Vršku jste mohli najít vrak auta, spousty plechovek a plastových obalů, neužitečné stavební materiály a jeho zem kontaminovaly též tekuté odpady. Mohli jste tam najít vyhozené staré a prošlé léky, starý papír, hračky, šaty a po celém Vršku byla spousta bílých a barevných skleněných a porcelánových střepů.
Dodnes nechápu, jak mohl Vršek ten stálý stres přežívat, ale odolávat dokázal. Trávil jsem své letní prázniny v té vesnici rok za rokem a Vršek byl pořád tentýž, zdálo se, že je zdravý a svěží.
Vzpomínám, jak jsme my děti rády vrhaly skleněné láhve proti kamenům. Skleněné láhve se na nich hlučně a k naší radosti tříštily na miliony střepů. Vzpomínám, jak jsem do Vršku nesl nějaký mimořádně nepříjemný odpad instruován dospělými, abych s ním zašel hlouběji do jeho nitra. Udělal jsem to a zastavil se před velkým keřem plané růže. Pak jsem tím odpadem mrštil zrovna do zeleného středu té plané růže. Zeleň ten sajrajt se zdušeným zvukem pohltila. Zmizel v té zeleni beze stopy. Když jsem to místo opouštěl, zdálo se mi, že za zády slyším spokojené pomlaskávání.
Fig. 4: The Wild Rose, Libeň, Prague.

Proč o Vršku píši? Protože chci poukázat na jeho mimořádnou rezistenci, na jeho fascinující metabolizmus vstřebávající všechen ten lidský odpad ke svému prospěchu. Chci zdůraznit tu skoro zázračnou sílu jeho živoucích společenstev zpracovat veškeré to lidské svinstvo.

Ve světle současných eko-snah žít zdravě bych rád poukázal na fakt, že jako kluk spolu s ostatními dětmi a také s drůbeží jsem ve Vršku strávil hodně času. Nevyužívaly jsme jen přirozené nabídky Vršku, ale také vyhozené věci, které tam zanechal člověk. My děti samy o sobě jsme se do Vršku chodily zbavovat neužitečných věcí, neviděly jsme na tom nic špatného, dělaly jsme totéž, co dělali, říkali nebo přikazovali dospělí.
A také: Jedly jsme vajíčka slepic, které získávaly většinu své potravy ve Vršku. Jejich žloutky nebyly bledavě žluté jako ty z městských obchodů, byly oranžové jako vycházející Slunce. Slepice sbíraly svou potravu v lese plném toxických látek (od pilulek, detergentů, kosmetických přípravků po motorový olej). Zkrátka, byly jsme součástí potravního řetězce Vršku. A zatím přežívám a bez vážných problémů.
Pravda, někteří z lidí s podobnou zkušeností mohou být postiženi zhoubným nádorem nebo jinými zdravotními problémy, ale kdo může říci, že právě tato "nezdravá" epizoda v jejich životě je pravou příčinou jejich potíží?
Mýslím, že příroda má kočičí život. Něco mi říká, že své usilí být zdraví a fit přeháníme. Tomuto tématu se hodlám více věnovat ve svém příštím příspěvku v rámci svého eko-seriálu.

K obrázkům: Pořídil jsem je v pražské čtvrti Libni.
Obr1: Zplanělá růže, Obr2.: Květ v detailu, Obr.3: Topol černý, Obr.4: Zplanělá růže.

Pokračování příště.

pondělí 5. května 2014

The English Version

It Is High Time To Express My Opinion (VII)

We as a Part of a Higher Organism or
A Little of A Wild Philosophy

Well, perhaps we´ve been a part of a higher living organism, perhaps we´ve been only one tissue among many others within its vast body and each of us has represented one cell of the tissue.
I can put the same idea to all other living beings around us.They may represent more tissues in the higher organism.
Try to imagine it: we are only an analogy of one tissue of our own body. Maybe we together with other tissues form an organ of the higher organism. What is our function in it? And what is function of the others?
Fig. 1: The biological flower of Tussilago farfara.

What is the function of, let´s say, kangaroos in it? Is their being neccessary to the higher organism to live, to exist? Is its life dependent or independent on our tissue? Are we its kineys, livers or only its supporting tissue?
And what kind of tissue is its brain in this sense? And if this higher creature has a CNS what are its goals, purposes, longings and emotions? What is its world?

May the higher creature suffer from diseases? If yes, then it may suffer from various kinds of the cancer too. The cancer is a malignous proliferation of cells of a concrete tissue. The cancerous tissue grows with no limits, it occupies the other tissues, it takes nutritions from them for its own needs, it occupies their room for itself. Its greedy attempts to get all have always been finished by the death of its host as well as by the death of the attacker itself.
Maybe we shouldn´t be so agressive as a cancer in the body of our host. Maybe we should perceive our world with a help of a new vision, that´s, that all our Universe including not only our planet but also the other planets and suns hasn´t been anything else than the enormous living creature of whose we are only one tissue.
Maybe just this
is our true God,
His body and His blood.

He needn´t be the same as we look like. We needn´t mirror his resemblance. His understanding, thinking and feeling can be extremely different from our mental functions.
Maybe we´ve been dwelling in him and then we can never see the right outer world ´cause all our Universe has been inside of his body.We can´t understand his mind even if we were neurons of his consciousness.
Can´t we understand his mind really, absolutelly, totally? I think we could be successful in it due to the comps.Their abilities have been developing very, very fast, they´ve increased our mental potencial in an incredible way. They can amazingly increase information flows among our individual brains and so to improve our collective consciousness. I believe in this way, I believe that one day our collective consciousness will grasp where we are, what we are and what is the true sense of our life.

Maybe you think I´m a fool but what I´ve been writting above has been a reflexion of my long-termed study of biology: It is a simple derivation from the ants, termites and bees forming one organism of the higher order, where individuals do only their work and nothing more and all individuals together cooperate as one. It is my awareness of the fact that many principles repeat themselves. The bees or ants remind the mutual cooperation of the cells of any organism. Why then not to suppose likewise principles in our biosphere or Gaia according to Mr. Lovelock? Why then not to put them to all our Universe?
I can be mistaken in a lot of detailes, for example: our Earth could correspond with one cell when we consider its very complicated structures and functions. The only cell of our body is an extremely complex matter. It is the basic building unit of the life. We haven´t understood it perfectly so far.

There are so many worlds there and when there can be the world in the drop of water or the world of the microorganisms in our own bodies why not to think of more similar combinations and possibilities.

The organs of our body have complex structures. Our Earth could have a similar function in the body of my hypothetic creature. We could be a part of one organ of its vast body.

Maybe the Big Bang is the same what follows when an ovum is fertilized by a sperm.
A terrifying idea: some of my tissues is deciphering my mind!

To the photos:
Fig.1: My picture of Tussilago farfara flowering in the early spring near to the place where I live in Dolní Chabry, Prague. An example of so called "biological flower".
Fig.2:An abundantly cultivated tree of Catalpa bignonioides in fruit, Prague, not so far from Dolní Chabry where I live.

To be continued.
Fig.2: The Fruits of Catalpa bignonioides.


The Czech Version

Je nejvyšší čas vyjádřit svůj názor (VII)

My, jako součást vyššího organizmu aneb
trocha divoké filosofie

Nu, možná, že jsme součástí nějakého vyššího organizmu, snad jsme v jeho rozsáhlém těle pouhou jednou tkání a každý z nás představuje jednu buňku této tkáně. Stejnou představu mohu uplatnit na všechny ostatní živáčky kolem nás. V tom vyšším organizmu by snad mohli představovat další jeho tkáně.
Zkuste si to představit: Jsme pouhou obdobou jedné tkáně našeho těla. Možná, že spolu s jinými tkáněmi vytváříme nějaký orgán toho vyššího organizmu. Jakou v něm máme funkci? A jakou funkci mají ostatní? Jakou funkci v něm mají třeba klokani? Je jejich bytí pro život a existenci vyššího organizmu nezbytné? Je jeho život závislý či nezávislý na naší tkáni? Jsme jeho ledviny, játra nebo jen jeho podpůrná tkáň?
A jakým typem tkáně je v tomto smyslu jeho mozek? A má-li tento vyšší tvor CNS, jaké jsou jeho cíle, záměry, touhy a emoce? Jaký je jeho svět?

Může snad tento vyšší tvor trpět nemocemi? Jestli ano, pak může trpět také různými druhy rakoviny. Rakovina je zhoubné bujení buněk nějaké určité tkáně. Rakovinná tkáň roste neomezeně, obsazuje jiné tkáně, bere jim živiny pro vlastní potřebu, zabírá jejich prostor pro sebe. Její nenasytné pokusy získat vše vždy končí smrtí hostitele a také smrtí samotného útočníka.
Možná bychom v těle našeho hostitele neměli být tak agresivní jako rakovina. Možná bychom náš svět měli vnímat za pomoci nové vize, tj., že celý náš vesmír včetně nejen naší planety, ale také dalších planet a sluncí, není nic jiného než nesmírný živý tvor, jehož jsme pouhou jedinou tkání.
Možná právě tohle je náš pravý Bůh,
jeho tělo, jeho krev.

On nemusí vypadat jako my. Nemusíme odrážet jeho podobu. Jeho chápání, myšlení a cítění se může od našich mentálních funkcí extrémně lišit. Snad v něm sídlíme, a tudíž nikdy nemůžeme spatřit pravý vnější svět, protože celý náš vesmír je v něm. Nemůžeme pochopit jeho mysl ani kdybychom byli neurony jeho vědomí.
Nemůžeme jeho mysl pochopit skutečně, absolutně, totálně? Myslím, že bychom v tom mohli být úspěšní zásluhou počítačů. Jejich schopnosti se rozvíjejí velmi, velmi rychle, zvyšují neuvěřitelně náš duševní potenciál. Mohou úžasně zvyšovat informační toky mezi našimi jednotlivými mozky a tak zlepšovat naše kolektivní vědomí. Věřím v tuto cestu, věřím, že naše kolektivní vědomí jednou pochopí kde jsme, co jsme a jaký je náš opravdový smysl života.

Možná si myslíte, že jsem blázen, ale to, co jsem výše napsal, je odrazem mého dlouhodobého studia biologie: Je to prostá odvozenina od mravenců, termitů a včel vytvářejících jeden organizmus vyššího řádu, kde jedinci dělají jen svou práci a nic víc a všichni jedinci dohromady spolupracují jako jeden. Je to mé povědomí o faktu, že se mnohé principy opakují. Včely a mravenci připomínají vzájemnou spolupráci buněk jakéhokoliv organizmu. Proč tedy nepředpokládat podobné principy v naší biosféře či Gaie podle pana Lovelocka? Proč je neaplikovat na celý náš vesmír?
Mohu se plést ve spoustě detailů, např.: Naše Země by mohla odpovídat jedné buňce, když uvážíme její velmi složité struktury a funkce. Jediná buňka našeho těla je nesmírně složitá záležitost. Je to základní stavební jednotka života. Až dosud jí dokonale nerozumíme.

Existuje tolik světů. A když může být svět v kapce vody nebo svět mikroorganizmů v našem těle, proč nepomýšlet na další podobné kombinace a možnosti.

Orgány našeho těla mají složitou stavbu. V těle mého hypotetického tvora by Země mohla mít podobnou funkci. Mohli bychom být součástí jednoho orgánu jeho rozsáhlého těla.

Možná, že Velký Třesk je totéž, co následuje po oplodnění vajíčka spermií. 
Děsná představa: některá z mých tkání právě luští mou mysl!

Ke snímkům:
Obr.1: Můj obrázek podbělu obecného (Tussilago farfara) kvetoucího časně zjara poblíž místa v Dolních Chabrech, kde bydlím. Příklad tzv. "biologického květu".
Obr.2: Hojně pěstovaný strom katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides) v plodu nedaleko od Dolních Chaber, kde bydlím.

Pokračování příště.


pátek 2. května 2014

The English Version

It Is High Time To express My Opinion (VI)

Fig 1: I don´t understand why I´m here!
The Nature in Cages

I´m going to devote the sixth part of my eco serial to the human hypocrisy regarding animals and plants in zoological and botanical gardens.
The Nazi concentration camps have been the monsterous nightmare of our history. I would´t be surprised at all if someday in the future people (if they are alive) will interpret our zoos and botanical gardens as the same as the Nazi CC´s have been. To collect and to concentrate anything to one place next to us has been our old instinct. To catch and to prison for our own pleasure has been a strange and selfish deviation.
We´ve gladly claimed that these prisons have been a part of our cultural heredity, we´ve claimed that they´ve been research stations helping to increase our knowledge, we´ve talking to ourselves that animals and plants in capture have felt better under our conditions than in the wild, we´ve argumented these jail like institutions have been very educative to our children.
It is true that since the times of the former menageries this way of the detention has been changing, its standards has been increasingly better and better, the artificial conditions have copied the ones in the wild perfectly except for the one: to be free in my original place in this world.
We haven´t been able to imitate the freedom. We can see it in the best way  with the captured birds of prey for example, because the bigest cage is incomparable with their free space.
From time to time we´ve proclaimed that these animal and plant prisons have been something like the temporary asylums. If we can multiply the captured species, we can reintroduce them to their native habitats.
Fig 2: I´m very beautiful but......

But I know a study published in Živa (our biological magazine founded by J. E. Purkyně in 1853) in which its author showes how both the genotype and phenotype of the Przewalski Horse has been changing in capture, concretely in The Prague Zoo where the breeding of this species has had a long-termed traddition. There has been bred many generations of the Przewalski Horse in the Prague Zoo and this breeding has been documented by exact breeding books. There can be seen in them very well the great differences between the horses of the oldest (original or wild) generation and the ones of the latest one. While we´ve been convinced that the animals and plants in our prisons, so called Zoo´s and BG´s, have still been the same species, it has turned to be a false idea. The captured or prisoned species have been changing both their genotype and phenotype. I´d say that they´ve been domesticating just before our eyes. The longer we breed some species in capture the more it becomes different from its relatives in wild. Well then, is this change reversible? How many generations is needed to get the original species from these domesticated animals back in the wild? How many generations of a domesticated species we will have to do a bodyguard to in the wild than it will become the original species again?
Is it the same number of generations as the number of generations leading to its domestication in capture? I think we don´t know it with certainty. We´ve only been trying to do it. These attempts will require a lot of time than we will be able to say if this way is right or possible.

I´m not going to say: "Let them go!" It would be too simple and naive. This train has already been going too fast and it has been going for a too long time to be stopped or to be possible to get out of it. 
We can only try to keep them alive in this absurd reality show in which they´ve found themselves in an involuntary way.
Is there anybody to count how many zoo´s has been in the whole world, in its largest cities at least? As for Czech Republic it has seemed to me that an every larger town would has liked having any zoo or botanical garden.

Our increasing demands for our own space on the Sun have destroyed natural habitats of all other beings having the DNA. They´ve forced them to adapt themselves or to become extinct. We´ve taken them from the Nature to our prisons in capitals, cities and towns of our Non-Nature. We´ve mixed them in incredible stupide ways throughout the world. The well known example for all the ones has been the rabbits introduced to Australia. We´ve also allowed some of them to occupy places where they´v never lived before. And often when we´ve been ready to return some of them (though they´ve been domesticated) to their native habitats we´ve found that they haven´t existed already.

To the pictures: they were taken  in a small menagerie in Zbraslav not too far from Prague.

The Czech Version

Je na čase vyjádřit svůj názor (VI)
Fig 3: O my, I used to be an excellent flyer!

Příroda v klecích

Šestou část svého eko-seriálu hodlám věnovat lidskému pokrytectví, které se týká zvířat a rostlin v zoologických a botanických zahradách.
Nacistické koncentrační tábory jsou obludnou noční můrou lidské historie. Vůbec by mě nepřekvapovalo, kdyby jednou v budoucnu lidé (pokud budou naživu) považovali naše zoologické a botanické zahrady za totéž, co byly nacistické koncentráky. Sbírat a soustřeďovat na jednom místě vedle nás cokoliv je naším starým instinktem. Chytat a věznit pro naše vlastní potěšení je podivná a egocentrická úchylka.
Rádi prohlašujeme, že tato vězení jsou součástí našeho kulturního dědictví, tvrdíme, že to jsou výzkumné stanice přispívající ke zvyšování našich znalostí, namlouváme si, že zvířata a rostliny v zajetí se v našich podmínkách cítí lépe než ve volné přírodě, tvrdíme, že tyto žalářnické instituce jsou velmi výchovné pro naše děti.
Je pravdou, že od prvních zvěřinců se tento způsob věznění změnil, jeho úroveň je stále lepší a lepší, umělé podmínky kopírují podmínky v přírodě dokonale s výjimkou jediné: být svobodný na mém původním místě na světě.
Nejsme schopni napodobovat svobodu. Tohle můžeme nejlépe vidět například u dravců, dokonce i největší klec je s jejich volným prostorem nesrovnatelná.
Občas prohlašujeme, že tato vězení pro živočichy a rostliny jsou něco jako dočasná útočiště. Když druhy v zajetí dokážeme rozmnožovat, budeme je moci znovu navrátit do jejich přirozeného prostředí.

Znám ale studii publikovanou v Živě (náš biologický časopis, který v r. 1853 založil J.E. Purkyně), v níž její autor ukazuje, jak se genotyp i fenotyp koně Převalského v zajetí mění, konkrétně v Pražské Zoo, kde má chov tohoto druhu dlouhodobou tradici. V Pražské Zoo už bylo odchováno mnoho generací koně Převalského a tento chov je dokumentován přesnými plemennými knihami. Je v nich velmi dobře vidět veliké rozdíly mezi koni nejstarší (původní či divoké) generace a koni generace nejsoučasnější. Zatímco jsme přesvědčeni, že zvířata a rostliny v našich vězeních, tzv. Zoo a BZ, jsou pořád stejné druhy, ukazuje se, že to je falešná představa. Odchycené nebo vězněné druhy mění svůj genotyp i fenotyp. Řekl bych, že se nám domestikují zrovna před očima. Čím déle chováme nějaký druh v zajetí, tím více se liší od svých příbuzných ve volné přírodě. Nuže, je tato změna vratná? Kolik generací je zapotřebí, aby se z těchto domestikantů ve volné přírodě získal původní druh? Kolika generacím nějakého domestikovaného druhu budeme muset dělat osobního strážce ve volné přírodě, než se opět stane původním druhem? Je to tentýž počet generací jako počet generací vedoucích k jeho domestikaci v zajetí? Myslím, že jistě to nevíme. Tyto pokusy budou vyžadovat spousty času, než budeme schopni říci, zda je tento způsob správný nebo možný.
Fig 4: Well, this way of life has been very boring

Nechystám se tvrdit: "Pusťte je!" To by bylo moc jednoduché a naivní. Tenhle vlak už jede příliš rychle a jede příliš dlouho, aby byl zastaven nebo aby z něj bylo možné vystoupit. Můžeme se jenom snažit udržet je naživu v této absurdní reality show, v níž se ocitají nedobrovolně. Je někdo, kdo by spočítal, kolik zoologických zahrad je na celém světě? Pokud jde o ČR, zdá se mi, že nějakou zoo či botanickou zahradu by mělo rádo každé větší město.

Naše stále rostoucí nároky na prostor na slunci ničí přirozená prostředí všech ostatních bytostí s DNA. Nutí je adaptovat se nebo vyhynout. Přemísťujeme je z přírody do našich věznic v metropolích, městech a městečkách naší ne-přírody. Směšujeme je neuvěřitelně stupidními způsoby po celém světě. Dobře známým příkladem za všechny jsou králíci zavlečení do Autrálie. Některým z nich také umožňujeme obsazovat místa, kde nikdy dříve nežily. A často, když už jsme připraveni navrátit některé z nich  (i když jsou už domestikované) do původních lokalit, zjišťujeme, že už neexistují.

Fig 5: I´m dreaming of the free Nature
K obrázkům: byly pořízeny v jednom malém zvěřinci na Zbraslavi nepříliš vzdálené od Prahy.
Obr. 1: poštolka obecná (Falco tinnunculus): "Nechápu, proč jsem tady!"
Obr. 2: bažant královský(Sympaticus reevesii): "Jsem velmi krásný, ale...."
Obr. 3: Výr velký (Bubo bubo): "Panečku, býval jsem skvělý letec!"
Obr. 4: Psík mývalovitý(Nyctereutes procyonoides): "Inu, tenhle způsob života je velice nudný."
Obr. 5: Liška obecná (Vulpes vulpes): "Sním o volné přírodě."