The English Version

It Is High Time To Express My Opinion (XI)

Fig.1: A Slug.on the sandy path.

Is the brain needed for the life?

I don´t know where the man will be heading for in his urban Nature. I can estimate his way to the future only on the background of my knowledge, education, experience, feelings, interests, in short, I can do it only through my brain re-fusing all what I´ve been perceiving in my own authentic opinions, comments and in my own authentic natural philosophy.

I´ve sought to present the most distinguish elements in the previous parts of my eco serial to explain you why I´ve thought how I´ve thought.

We can see the mankind versus the Nature as the continuing evolution process. The natural selection has been its strongest uncompromising mechanism. All the living organisms have been submitted to its dictate. Only the best ones have been surviving. The weakest must go out of the scene. But our brain, our obvious selective advantage in the evolution has had its obvious disandvantages in this process too. While the other organisms simply have lived we´ve lived and thought. To be able to think means to live in a much more complicated way.

Only to live depends more or lesser on the quality of the body conditions plus on the quality of the certain behavioral patterns.Compare for example the sharks to the mankind. Their existence in this world has been much and much longer then the existence of Homo sapiens without they´d have been forced to change their images. They´ve been adapted to their water surroundings perfectly. The shark´s brain has been much simpler and smaller then the brain of any human idiot. Then the shark´s so very successful surviving potencials can´t be built on an extra nervous system. The mystery of its long-termed survival must be in something else.
There are a plenty of other similar examples documenting that the prosperous long-termed life needn´t be dependent on an extremely developed nervous system. The quite possible and successful life with no nervous system has been also confirmed by the members of the plant kingdom.

There´s been the death of an individuum and also the death of a species or of a genera. We´ve known of the extinction of whole higher taxonomic groupes (for example families, orders etc.). The scientists have brought an increasing number of the evidence that the extiction at various taxonomic levels has had its rightfulness.

Fig.2: An another slug on the sandy path.

In fact, the one cell organisms have been immortal. The cell division of the protozoa has been a continuously repeating process. Couldn´t the one cell organisms be a potential base for a continuing  uprising of not only new one cellular organisms but also new multicellular organisms? Couldn´t the invisible microorganisms play a role of an endless source of the life, couldn´t they fulfill something like a natural dynamic transition between the micro and the macrocosmos? It hasn´t there been any adjusted balance between the one cellular and the multicellular? Couldn´t any enormous extiction of the multicellular trigger the transformation of the one cellular into the multicellular?

What is a cause of various longevity with various species of living beings? Why can the mouse live for a time of only about two years and why can other species live for a much longer time? What does the longevity depend on? Why does the man´s life exceed the age of one hundred years seldom only? Today we´ve known that the average longevity of every species has been determined by the internal genetical factors (the telomeras have been hot favourites in it!).
That the time has been relative hasn´t held true for the astrophysics only but also for the biological systems. We´ve shared parallel worlds with the other living beings. Their times of leaves have been different from our times of leaves. Some of them have had much shorter lives then we´ve had and some of them have been living for many times longer then we´ve done.
I´ve been going by foot to and from my work and one such a way has taken to me about a half of an hour. One stage of this way I´ve walked along a sandy path between a road and a field. Especially on rainy days I can observe a lot of slugs and snails on the path under my feet. The path has been narrow and lined with tall grasses. The molluscs could have stayed on the path, it has been safety to them relatively, but maybe they´ve enjoyed some adrenaline sport or so and then they´ve often started going to the road where many of them have ended up under wheels of passing cars. Normally on rainy days they´ve appeared in the middle of asphalt pathes risking their lives. With their well known slow movement they have had almost no chance to cross over our ways and to survive. Although they´ve undergone those suicidal journeys again and again on rainy days I´ve always observed that their numbers have been unchanged. It may be they can afford it with no threat of the death of their species or genera. Their individua have been dying in mass numbers but despite of this their species or genera have kept surviving.

To be continued.

Fig.3: Yet one slug on the path.

The Czech Version

Nejvyšší čas vyjádřit svůj názor (XI)

Je mozek potřebný k životu?

Nevím, kam se bude člověk ubírat ve své městské přírodě. Jeho cestu do budoucnosti mohu jenom odhadovat na základě svých znalostí, vzdělání, zkušenosti, pocitů a zájmů, zkrátka, mohu to dělat jen prostřednictvím svého mozku, který vše, co vnímám, přetavuje v mé vlasní osobité názory, poznámky a v mou vlastní osobitou přírodní filosofii.

V předešlých částech svého eko-seriálu se snažím předkládat nejvýraznější prvky, abych vám vysvětlil, proč myslím, jak myslím.

Lidstvo versus příroda můžeme chápat jako nepřetržitý proces evoluce. Přirozený výběr je jeho nejsilnější nekompromisní mechanizmus. Všechno živé je podřízeno jeho diktátu. Přežívají jen ti nejlepší. Nejslabší musí ze scény. Avšak náš mozek, naše očividná selektivní výhoda, má v tomto procesu také očividné nevýhody. Zatímco ostatní organismy prostě žijí, my žijeme a myslíme. Moci myslet značí mnohem komplikovanější život.

Pouhé žití závisí více nebo méně na kvalitě tělesného stavu a na kvalitě určitých vzorců chování. Porovnejte například žraloky s lidstvem. Jejich existence na tomto světě je mnohem a mnohem delší než existence Homo sapiens, aniž by byli nuceni měnit svůj image. Svému vodnímu prostředí jsou dokonale přizpůsobeni. Mozek žraloka je mnohem jednodušší a menší než mozek kteréhokoliv lidského idiota. Tak velmi úspěšné potenciály žralokovy životnosti nemohou být vystavěny na nějakém mimořádném nervovém systému. Tajemství jeho dlouhodobého přežívání musí být v něčem jiném.
Existuje spousta dalších příkladů, které dokládají, že prosperující dlouhodobý život nemusí záviset na mimořádně vyvinutém nervovém systému. Docela možný a úspěšný život bez nervové soustavy potvrzují také příslušníci říše rostlinné.

Existuje smrt jedince a také smrt druhu nebo rodu. Víme o zániku celých vyšších taxonomických skupin (např. čeledí, řádů atp.). Vědci přinášejí narůstající počet důkazů, že zánik na vyšších taxonomických úrovních má svou zákonitost.

Fig.4:: The Old Age and The Death.

Fig.5: This is the stage of my way to the work.

Jednobuněčné organizmy jsou vlastně nesmrtelné. Buněčné dělení prvoků je nepřetržitým opakujícím se procesem. Nemohly by být jednobuněčné organizmy jakousi potenciální základnou pro stálé vznikání nejen nových jednobuněčných organizmů, ale také nových mnohobuněčných živáčků? Nemohly by neviditelné mikroorganizmy hrát roli nekonečného zdroje života, nemohly by plnit něco jako přirozený dynamický přechod mezi mikro a makrokosmem? Neexistuje mezi jedno a mnohobuněčnými nějaká nastavená rovnováha? Nemohl by enormní zánik mnohobuněčných spouštět transformaci jednobuněčných v mnohobuněčné?

Jaká je příčina různé délky věku u různých druhů živých bytostí? Proč se myš dožívá jen asi dvou let a proč jiné druhy žijí mnohem déle? Na čem délka života závisí? Proč lidský věk přesahuje sto let jenom málokdy? Dnes víme, že průměrnou délku života každého druhu určují vnitřní genetické faktory (teloméry jsou v tom horcí favorité!).
Že je čas relativní neplatí jen pro astrofyziku, ale také pro biologické systémy. Sdílíme s ostatními živými bytostmi paralelní světy. Jejich doby života se od našich liší. Některé mají mnohem kratší životy než my a některé žijí mnohokrát déle než my.

Do práce a z práce chodím pěšky a jedna taková cesta mi trvá asi půl hodiny. Jeden úsek cesty jdu po písčité pěšině mezi silnicí a polem. Zejména za deštivých dnů mohu na cestě pod nohama pozorovat spoustu slimáků a hlemýžďů. Cesta je úzká a lemovaná vysokou trávou. Ti měkkýši by mohli zůstat na cestě, je pro ně relativně bezpečná, ale asi si dopřávají nějaký adrenalínový sport či tak podobně, a tudíž se vydávají na silnici, kde mnozí z nich končí pod koly projíždějících aut. Běžně se za deštivých dní objevují uprostřed asfaltových cest a hazardují se životem. Při jejich dobře známém pomalém pohybu nemají skoro žádnou vyhlídku přejít přes naše cesty a přežít. Ačkoliv tyto sebevražedné pouti za deštivých dní podstupují zas a zas, pokaždé pozoruji, že se jejich počty nemění. Je možné, že si to mohou dovolit, aniž by hrozil zánik jejich druhu či rodu. Jejich jedinci masově hynou, avšak vzdor tomu jejich druh nebo rod nadále přežívá.

Pokračování příště.