The Fig.1: Ivana with Gerda are passing by one of our windows.

The English Version

On Some People with Dogs in My Neighbourhood

A Simple Triptych

I´ve taken regular walks with my Clarrisa. You can know her from some of my previous posts (for example: On The Partial Solar Eclipse, etc.).We´ve often met other people with their pets from our neighbourhood.
Whether I´ve taken a walk with Clari or without her I´ve always met them. I´ve said hallo to some of them and some of them have been left with no notice. I´ve known some of them in more familiar way. And some of them have been unknown to me at all.
A time before I got an idea to draw some of them. I drew three drawings in the end. You can see them in this post. I chose three persons with their dogs for my drawings. All they´ve lived in my neighbourhood and I´ve known them very well. Two men and one woman. I´m not going to present their names, I´m going to make a couple of remarks of them only. They´re ordinary people as I´m or you are. But if you observe them for a longer time you will learn that they´re becoming more familiar to you with some of their characters. The characters I mean aren´t obvious at the first sight.They become more obvious only after a long termed observations.

All the three persons and their dogs have already been older and then their motions have been slower, the reason why they´ve been easier observable than persons at the younger ages.

Well, first let´s take the woman. She´s been a kind and older madam, she´s lived in her house with a garden not too far from our rented semi-house. Her husband hasn´t been alive, he´s died several years ago but she hasn´t stayed alone. She´s found a friend and she´s lived with him freely. She has had one or two adult daughters, I don´t know it surely but one daughter has been certain. Ivana, the older madam - I judge that I can disclose her first name - and my daughter have become good friends. They´ve been able to talk through mobil phones for all hours long. Ivana has never visited to our house. As for me our talking has been reduced to brief talks if we´ve met in streets whether with our dogs or without them. Unlike Ivana my daughter has already visited to her in her house several times. It has always been at Ivana´s invitations.
Her dog names Gerda (as the girl from a fairy tale by H.Ch. Andersen), she is a bitch of the Labrador retriever. She´s a grandmother as her madam is. I don´t know if she has ever had any puppies but I think her madam has never allowed her to have them. Her madam much her Gerda, she is her beloved pet. That´s very nice but too much love needn´t be good for Gerda´s health. Uncritical overfeeding has its consequences: Gerda looks like a piglet rather than a dog of its race. Her overweight together with her increasing age lead to more often various body problems.Unlike Gerda her madam is thin and while Gerda is stooping her madam´s walk is an uncertain scuttering with her body erected rigidly and with her head protruding ahead. In short, you can read starting symptoms of the sclerosis both in her talking and in her walking.

The second person included in my triptych is an older man with blond hair.
Let´s give a name to him, Mr. Cloud for instant. It is not too far from his real surname.Though I know him I don´t know of his life almost anything. I´ve often seen him, I´ve often met him but we haven´t been familiar with each other. We´ve been passing by each other without a word, simply said: two persons without any relationships. His most distinct character is that while he has taken a walk with his Labrador retriever (this race seems to be very favourite here in Czech republic) he has been phoning very loudly. He has been pressing his mobile phone on his ear with one hand and his second hand has been holding a leash. The leash has a rolling mechanism, the line between his dog and him can become longer and longer and vice versa. It is a funny look to see him walking with his dog (I haven´t known his name so far). The leash is pulled out to its maximum and the dog is dragging its master behind itself. His master´s short feet are trying to keep balance and they are staggering while Mr. Cloud´s head doesn´t cease shouting out its never ending phone conversations.

The third person is a man with his hair grey. He can be more then fifty years old. He´s tall and robust with his big belly raising up under his clothing. Similarly as Mr. Cloud he wears a pair of glasses. At the first glance you can see that it is a morose man. I don´t know his name but I know the name of his small bitch -  it is Rozárka. It is a very fond name, it could be translated into English as a little rose. I can´t identify her race. Probably it is a street mix. The fat man doesn´t use a leash. Rozárka can go freely. If you meet them, Rozárka inclines to run to you with her barking while her master shouts her name out to make her calm but she doesn´t obey him completely, she is stopping halfway between you and his master and she´s barking till you don´t move away.
Though this sturdy guy with no name has been rude to people he has seemed to be very kind and fond to his small bitch. Perhap he follows the saying: "The more I know the people the more I like my dog".

Mr. Cloud with his Labrador retriever.

The Czech Version

O některých pejskařích v mém sousedství

Prostý triptych

Chodím s Clarissou na pravidelné vycházky. Můžete ji znát z některých mých předešlých postů (např. O částečném zatmění slunce atd.). Často potkáváme jiné lidi s jejich mazlíčky z našeho okolí.
Ať jdu na vycházku s Clari či bez ní, potkávám se s nimi pořád. S některými se zdravím a někteří jsou zanecháni bez povšimnutí. Některé znám důvěrněji a některé neznám vůbec.
Před časem jsem dostal nápad některé z nich si nakreslit. Všichni bydlí v mém okolí a znám je hodně dobře. Dva muži a jedna žena. Nebudu uvádět jejich jména, hodlám o nich učinit jen pár postřehů. Jsou to obyčejní lidé jako já nebo vy. Když je ale pozorujete delší dobu, důvěrněji se seznamujete s některými z jejich vlastností. Vlastnosti, které míním, nejsou zjevné na první pohled. Zřejmější se stávají teprve po delším pozorování.

Všechny ty tři osoby jsou už starší a jejich pohyb je tedy pomalejší, což je důvod, proč jsou snadněji pozorovatelní, než osoby v mladším věku.
Nejprve vezměme ženu. Je to laskavá stará paní, bydlí v domě se zahradou nedaleko od našeho pronajatého půldomku. Její muž už nežije, zemřel před několika lety, ale sama nezůstavá. Našla si přítele a žije s ním bez závazků. Má jednu či dvě dcery, nevím to určitě, ale jedna dcera je jistá. Ivana, tahle starší paní - soudím, že její křestní jméno mohu prozradit - a má dcera se staly dobrými přítelkyněmi. Dovedou přes mobily rozmlouvat celé dlouhé hodiny. Ivana u nás v domě nikdy nebyla. Co mne se týká, naše rozmlouvání se omezuje na krátké hovory, když se potkáváme na ulicích, ať se psy či bez nich. Moje dcera, na rozdíl od Ivany, už u ní byla několikrát. Vždy to je na Ivanino pozvání.

Její pes se jmenuje Gerda (jako dívka z pohádky H.Ch. Adersena), je to fenka Labradorského retrívra. Je to babička jako její panička. Nevím, měla-li kdy štěňata, ale myslím, že jí je panička mít nikdy nedovolila. Panička Gerdu hýčká, je to její milovaný mazlíček. To je moc hezké, ale příliš mnoho lásky nemusí být dobré pro Gerdino zdraví. Nekritické překrmování má své následky, Gerda vyhlíží spíš jako prasátko než pes své rasy. Její nadváha spolu s narůstajícím věkem vedou k častějším roznmanitým tělesným potížím. Na rozdíl od Gerdy je její panička hubená a zatímco Gerda se vleče, chůze paničky je nejisté cupitání s tělem strnule vzpřímeným a s hlavou vytrčenou kupředu. Zkrátka, při rozmluvách s ní i v její chůzi můžete číst počínající příznaky sklerózy.

The no name with his Rozárka.

Druhou osobou zahrnutou do mého triptychu je muž s blond vlasy. Dejme mu jméno, třeba pan Mrak. Není to moc daleko od jeho skutečného příjmení. Třebaže ho znám, o jeho životě nevím skoro nic. Vídám ho často, často ho potkávám, ale důvěrně se navzájem neznáme. Vzájemně se míjíme beze slova, prostě řečeno: dva lidé bez jakýchkoliv vztahů. Jeho nejvýraznější vlastností je, že když se prochází se svým Labradorským retrívrem (zdá se, že tady v Česku je tahle rasa velmi oblíbená), velmi nahlas telefonuje. Jednou rukou si na ucho tiskne mobil a druhá ruka svírá vodítko. Vodítko má rolovací mechanizmus, šňůra mezi psem a jím se může prodlužovat a naopak. Je to legrační pohled pozorovat ho, jak jde se svým psem (až dosud neznám jeho jméno). Vodítko je vytažené na maximum a pes táhne pána za sebou. Krátké nohy jeho páníčka se snaží udržovat rovnováhu a potácejí se, zatímco hlava pana Mraka neustává vyřvávat své nekonečné telefonické konverzace.

Třetí osobou je muž s šedivými vlasy. Může mu být přes padesát. Je vysoký a robustní s velkým břichem, které se zvedá pod jeho oděvem. Podobně jako pan Mrak nosí brýle. Na první pohled vidíte, že to je morous. Jeho jméno neznám, ale znám jméno jeho fenečky - to je Rozárka. Je to velmi něžné jméno. Do angličtiny by se dalo přeložit jako růžička. Její rasu určit neumím. Pravděpodobně je to pouliční směska. Tenhle tlusťoch nepoužívá vodítko. Rozárka může chodit volně. Když je potkáte, Rozárka má sklon běžet k vám se štěkotem, zatímco páníček vyřvává její jméno, aby ji uklidnil, ale ona ho úplně neposlouchá, zastavuje se na půl cesty mezi vámi a svým páníčkem a štěká, dokud se nevzdálíte.
I když je tenhle hřmotný chlap beze jména hrubý na lidi, zdá se, že ke své fenečce je velmi laskavý a něžný. Možná se drží slavného výroku: "Čím víc poznávám lidi, tím víc mám rád svého psa".