The Fig.1: Botrychium lunaria. Photo by J. Štěpán.

The English Version

The Green Gems of Our Flora (VI)
with unique photos by A. Majer and J. Štěpán

"Don´t leave the old things for the new ones,
Maybe they have their memories like the elephants......."

From one of the most favorite songs by Z. Svěrák (text) and J. Uhlíř (music).

There are not many people they would know the plants I want to introduce to you in this post. Their photos were sent to me by Adam Majer, my friend, the amateur florist, and today at the first time I can present also photos by another author. His name is Jakub Štěpán, he is a student of the environmental ecology and an amateur botanist, too. I don´t know him personally but his permisson to publish his photos here was mediated by Adam, his friend. Jakub agreed with it and I´d like to thank him very much for it because thus I can illustrate both generi within the Ophioglossaceae family with rare occurrences in Czech republic.
While the Ophioglossum genus is represented with the only species in my country, i.e. O. vulgatum L., the second one, the Botrychium, has more than one species here. Thanks to Jakub I can show you one of them, i.e. Botrychium lunaria L. The two generi fall into a separate family within the Polypodiophyta division. Its name is Ophioglossaceae in Latin.

The Fig.2: Ophioglossum vulgatum. Photo by A. Majer.

Their habits are discreet, often, thanks to this character, they used to be neglected ´cause they´re fusing with vegetation growing together with them.
As all other members of the Polypodiophyta division they don´t flower but form sporangia.
According to botanists both the part with sporangia and the part resembling a right leaf immediately are together one leaf. This holds true for both O. vulgatum and B. lunaria. So that be aware of this fact looking at the two plants on the photos of my friends. You see, some things can appear to be something else than they are in reality.

As for me I have never seen any species of this family in the wild but I have known them from the botanic literature for a long time already. To be true neither I have found them by purpose (with a help of a botanic guide, for instance) nor I have come upon them by chance so far. Of course I could use some of many botanic guides but I prefer to encounter a rare plant species rather than to know in advance where a given species grows. It may be that any finding by chance I do is closer to a true discover to me. On the other hand if I know where to search for a given plant in advance it is like to visit a botanic garden to me only. Yes, surely, I´m impassioned seeing a rare plant in the wild by guide but if I come upon it by myself, by chance, my joy will be much greater.

The Fig.3: B. lunaria in the centre. Photo by J.Štěpán.

When Adam sent his photos of O. vulgatum to me he pointed out to one interesting fact in his e-mail. Our number of chromosomes in the somatic cells is 2n = 46. And now for your comparison: The number of chromosomes of O. vulgatum is 2n = 480!! It is a chromosome king in our flora.You can search for a similar, a higher or the same figure in your botanic guides of the Czech flora but your searching will be in vain. (Also Adam was writing in his e-mail to me that its relative, O. reticulatum from tropic regions, had this number: 2n = 1440.) Unlike our record man its closest relatives here in Czech republic have this number much lower: Botrychium lunaria - 2n = 90, B. simplex - 2n = 90, B. multifidum - 2n = 90, B. matricariifolium - 2n = 180 (the latter is sometimes excluded by botanists as to be the separate Sceptridium genus. This is the original name of all the genus Botrychium. Maybe just the double number of its chromosomes is the reason for it.)
Why does this ancient species contain so many chromosomes in nuclei of its somatic cells ? I´m asking myself. At least it may point out to the fact that to be an owner of so many chromosomes is no great advantage. There is no rule that the more chromosomes means the more complicated structures and functions. Or in other words: A claim that the richer genotype  means the richer phenotype is a nonsense. How then on Earth did O. vulgatum come to its incredible number of chromosomes?
I know no exact answer to this question.

Usually the Polypodiophyta division begins with the Ophioglossaceae family in the taxonomic and systematic guides because anatomy and morphology of its members seem to be the oldest of all the other members of this division. Their sporangia resemble some kinds of inflorescence of the flowering plants. They seem not to be so prosperous in comparison to the ferns of the much more known habits. Their adaptation to their still changing environments is awkward and slow. Their existence in this world has no great hopeful perspectives in the future. I like them the way how a man can like old cars, old furniture and other things of the past. They´re the old models and the only thing what I can do for them is to admire them, to try to preserve them and to propagate their ancient beauties throughout the world here on the G+ Highway.

Some additional comments to the pictures:
The Pic.1: Botrychium lunaria. One part of the only leaf is visible. It is the part with sporangia. Photo by J. Štěpán.
The Pic.2: Ophioglossum vulgatum. A closer view of the part of the only leaf with spores. Photo by A. Majer.
The Pic.3: B. lunaria losing under leaves of Cystopteris fragilis probably (my estimation). Photo by J. Štěpán.
The Pic.4: O. vulgatum in its natural environment. Photo by A. Majer.
The Pic.5: B. lunaria. You can see one of the younger specimens. Photo by J. Štěpán.
The Pic.6: O. vulgatum. As you can see on this picture this species looks like a snake tongue a bit. Hence its Czech botanic name. Photo by A. Majer.
The Pic.7: B. lunaria, its sporangia like tiny trolls above surrounding plants. Unfortunately, no of the pictures by J. Štěpán were taken in Czech republic. Jakub took photos of this species in a region of Slovakian republic, the separated and independent country at the present times.

The Fig.4: O. vulgatum lower in the centre. By A. Majer

The Czech Version

Zelené klenoty naší květeny (VI)
s unikátními fotografiemi A. Majera a J. Štěpána

"Neopouštěj staré věci pro nové,
Možná mají paměť jako slonové......"

Z jedné z nejoblíbenějších písní od Z. Svěráka (text) a J. Uhlíře (hudba).

Není mnoho lidí, kteří by znali rostliny, jež vám chci představit v tomto postu. Jejich snímky mi poslal přítel, amatérský botanik, Adam Majer a dnes poprvé mohu také uvést fotografie druhého autora. Jmenuje se Jakub Štěpán, je studentem ekologie životního prostředí a také amatérský botanik. Neznám ho osobně, ale povolení publikovat zde jeho snímky zprostředkoval jeho přítel Adam. Jakub s tím souhlasil a já bych mu za to moc rád poděkoval, protože tak mohu ilustrovat oba rody v čeledi jazykovitých (Ophioglossaceae) se vzácným výskytem v České republice.
Zatímco rod jazyk hadí, hadilka, (Ophioglossum) je v mé vlasti zastoupen jediným druhem, tj. jazyk hadí / hadilka/ obecný /-á/ (O. vulgatum), druhý zde má více druhů než jeden. Díky Jakubovi vám mohu ukázat jeden z nich, tj. vratičku měsíční (B. lunaria L.). V oddělení kapradin (Polypodiophyta) oba rody spadají do samostatné čeledi jazykovitých (Ophioglossaceae).

The Fig.5: B. lunaria. Photo by J. Štěpán.

Mají nenápadný vzhled, často jsou, díky této vlastnosti, přehlíženy, protože splývají s vegetací, s níž rostou pohromadě. Jako všichni členové oddělení kapradin (Polypodiophyta) nekvetou, ale tvoří výtrusnice.
Podle botaniků jsou část s výtrusnicemi i část bezprostředně připomínající list dohromady jeden list. Tohle platí pro O. vulgatum i B. lunaria. Takže si toho faktu buďte vědomí, když se díváte na obě rostliny na snímcích mých přátel. Víte, že některé věci se mohou jevit čímsi jiným, než jsou ve skutečnosti.

Pokud jde o mne, nikdy jsem v přírodě žádný druh z této čeledi neviděl, ale dlouho už je znám z botanické literatury. Po pravdě, ani jsem je záměrně nehledal (např. s pomocí botanického průvodce), ani jsem na ně prozatím náhodně nenarazil. Ovšem, že bych mohl použít některou z mnoha botanických příruček, ale dávám spíše přednost nahodilému setkání s nějakým vzácným rostlinným druhem než tomu, abych předem věděl, kde určitý daný druh roste. Může být, že jakýkoliv náhodný nález, který učiním, je pro mne blíže nefalšovanému objevu. Na druhou stranu, když vím, kde po určité rostlině pátrat předem, je to pro mne pouze jako navštěva botanické zahrady. Jistě, že jsem nadšený, když vidím vzácnou rostlinu v přírodě podle průvodce, ale když na ni narazím sám, nahodile, bude má radost mnohem větší.

The Fig.6.: O. vulgatum, A snake tongue in Czech. Photo by A. Majer.

Když mi Adam poslal své fotky hadilky obecné (O. vulgatum), pokázal ve svém e-mailu na jeden zajímavý fakt. Náš počet chromozómů v tělních buňkách je 2n = 46.  A teď pro srovnání: Počet chromozómů u hadilky obecné (O. vulgatum) je 2n = 480! V naší květeně je to jakýsi chromozómový král. Můžete pátrat po podobném, vyšším nebo stejném čísle v botanických příručkách naší květeny, ale vaše pátrání bude marné. (Adam mi také v e-mailu píše, že O. reticulatum, jeho příbuzný z tropických oblastí, má tento počet: 2n = 1440.) Narozdí od tohoto rekordmana mají jeho nejbližší příbuzní v ČR tento počet mnohem nižší: vratička měsíční (Botrychium lunaria) - 2n = 90, vratička jednoduchá (B. simplex) - 2n = 90, vratička mnohoklanná (B. multifidum) - 2n = 90, vratička heřmánkolistá (B. matricariifolium) - 2n = 180 (Poslední uvedený druh botanici občas vylučují jako samostatný rod Sceptridium. Tohle je původní název celého rodu Botrychium. Možná je důvodem k tomu právě její dvojnásobný počet chromozómů.).
Proč tenhle starobylý druh obsahuje tolik chromozómů v jádrech svých tělních buněk? ptám se sám sebe. Přinejmenším to může poukazovat na skutečnost, že být vlastníkem tolika chromozómů není žádnou báječnou výhodou. Neexistuje žádné pravidlo, že čím víc chromozómů značí tím složitější struktury a funkce. Jinými slovy: Tvrzení, že čím bohatší genotyp znamená tím bohatší fenotyp je nesmysl. Jak tedy u všech všudy hadilka obecná (O. vulgatum) přišla ke svému neuvěřitelnému počtu chromozómů?
Na tuhle otázku žádnou přesnou odpověď neznám.

The Fig.7: B. lunaria, its sporangia above vegetation. Photo by J. Štěpán.

V taxonomických a systematických příručkách obvykle oddělení kapradin (Polypodiophyta) začíná čeledí jazykovitých (Ophioglossaceae), protože se zdá, že anatomie a morfologie jejích členů jsou nejstarší ze všech příslušníků tohoto oddělení. Jejich výtrusnice se podobají některým typům květenství kvetoucích rostlin. Zdá se, že ve srovnání s kapradinami mnohem známějších vzhledů se jim tak nedaří. Jejich adaptace na neustále se měnící prostředí je nemotorná a pomalá. Jejich existence v tomto světě nemá žádné velké nadějné vyhlídky v budoucnosti. Mám je rád tak, jak člověk může mít rád stará auta, starý nábytek či jiné věci minulosti. Jsou to staré modely a jediné, co pro ně mohu dělat je obdivovat je, snažit se je chránit a šířit jejich starobylou krásu po celém světě tady na dálnici G+.

České popisky k obrázkům vč. dodatečných komentů k nim:
Obr.1: Vratička měsíční (Botrychium lunaria), foto J. Štěpán.
Viditelná je část z jediného listu. Je to část se sporangii (výtrusnicemi).
Obr.2: Hadí jazyk obecný (hadilka) (Ophioglossum vulgatum). Foto A. Majer.
Bližší pohled na část jediného listu s výtrusy.
Obr.3: Vratička měsíční (B. lunaria) uprostřed. Foto J. Štěpán.
Ztrácí se pod listy pravděpodobně puchýřníku křehkého (Cystopteris fragilis) (můj odhad).
Obr.4: Hadilka obecná (O. vulgatum) níže uprostřed. Foto A. Majer.
V přirozeném prostředí.
Obr.5: Vratička měsíční (B. lunaria). Foto J. Štěpán.
Vidíte jeden z mladších exemplářů.
Obr.6: Hadilka obecná (O. vulgatum), česky hadí jazyk. Foto A. Majer.
Jak můžete vidět na tomto obrázku, tento druh vypadá trochu jako hadí jazyk. Odtud jeho český botanický název.
Obr.7: Vratička měsíční (B. lunaria), její sporangia jako titěrní trollové nad porostem. Bohužel, žádný snímek od J. Štěpána nebyl pořízen v České republice. Jakub vyfotografoval snímky tohoto druhu v jedné oblasti Slovenské republiky, dnes samostatné a suverénní země.