The English Version

Fig.1: His favourite position on my bookcase.

How Me and Clari rescued a blackbird (I)

It was on January in this year. Clarissa, my female dog (see one of my previous blog of her), was barking in a strange way. I walked out of the house to see what was going on in the garden and I saw Clarissa jumping above something black in grass under bushes. At the first glance I thought it was a mole but as I approached to Clarrisa with her victim I saw it was a living male blackbird. It lain on its back unnaturally and from time to time it was trying to stand up and to escape. It was clear that Clari wasn´t going to hunt it. Clari has still been a puppy. Simply she discovered something interestig and she wanted to play with it. But the black something wasn´t curious for her innocent purposes at all.

I called her to me and took her back to the house. I had no gloves and so I folded up my right hand in a plastic bag and I came back to the blackbird. He kept lying on his back when I stood above him. I took him with my impro glove and I felt as he was trying to defend. Still in the garden I examined him and I found only a small superficial defect on his back. The wound wasn´t bleeding and some small feathers was missing there. I judged the culprit could be a cat from the next garden. It could attack the blackbird but he was able to escape to our garden though he was shocked and wounded a little. The culprit could follow its victim, the fence between two gardens was no obstacle to it, but there was Clari in our side.

I took the wounded blackbird to the house with a plan to give a chance to him to recover. I placed him into a box lined with an old cloth. I put a small dish with a bit of water in it too and I covered the box with another piece of cloth. Then I left the kitchen and walked to my room where I took my mobil to call my daughter Sylva. She was out to buy something in that time. I told her what was happened and I asked her to try buying some food to our new and unexpected guest in a pet shop. I thought you could buy some worms but it turned out to be a too optimistic idea ´cause they had no living worms, only a mix of seed.

Fig.2: His observatory on the rim of the skep.

When Sylva and Dominik (my grandson 6 years old) came back I replaced the box with our new friend from the kitchen to my room. I set it on an old couch. The bird seemed to be OK, he changed places in his box, he didn´t fall and he didn´t try to fly, the mix of seed remained untouched. I noticed he was walking with a grimp in his left leg, it seemed to be nothing serious.
Of course, Clari had to stay out of my room. She would has interrupted the blacbird.

He survived very well the first night in my room. On the second day of his stay with us Sylva found a pet shop with the best source of the blackbird´s diet, ye, they had both living worms and dry ones.The blackbird started to get his most favourite food.

On the third or the forth day I decided to remove the cover from the box and let the bird go free within my room. In fact, he was not in a box but in a smaller plastic perforated clothes-basket.
When I removed the cover the blackbird started to examine his new space choices. At the beginning he behaved very carefully and timidly limiting himself to the rim of the clothes-basket only.

Several days flowed away and our new gay was getting better and better, he started to undertake flying trips within my room. The weather behind the windows was unpleasant, snowing and frost weren´t excluded in that time yet. Just I was siting with Sylva and Dominik upstairs over a couple of coffee and we were talking about him downstairs in my room. We considered the time of his comeback to the freedom. I wanted to let him go when I would be sure of his good condition and when the weather would become better. I suggested to give him a name and some proposals came out but they weren´t agreed. Then I said to Sylva: Look at the calendar who has the name day today. It was Melichar or Melíšek in a diminutive form. And so our blacbird got his name.

 Next: the conclusive part.


The Czech Version

Jak jsem s Clari zachránil kosa (I)

Bylo to letos v lednu. Clarissa, moje fenka (viz jeden z mých předešlých blogů o ní), divně štěkala. Vyšel jsem z domu, abych se podíval, co se děje na zahradě a spatřil jsem Clarissu poskakující nad

Fig.3: On the rim of the clothes-basket.

něčím černým v trávě pod keři. Na první pohled jsem si myslel, že to je krtek, ale jak jsem se ke Clarisse s její obětí přibližoval, viděl jsem, že jde o živého kosího samečka. Spočíval nepřirozeně na zádech a čas od času se pokoušel vstát a uniknout. Bylo jasné, že ho Clari nehodlá ulovit. Clari je ještě štěně. Prostě objevila něco zajímavého a chtěla si s tím pohrát. Ale to černé cosi nebylo vůbec zvědavé na její záměry.

Přivolal jsem ji k sobě a vzal ji zpět do domu. Neměl jsem žádné rukavice a tak jsem si pravačku obalil plastovou taškou a vrátil se ke kosovi. Když jsem nad ním stanul, pořád ležel na znaku. Vzal jsem ho svou impro rukavicí a cítil, jak se snaží bránit. Ještě na zahradě jsem ho prohlédl a zjistil jsem jenom malý povrchový defekt na jeho zádech. Rána nekrvácela a chyběla tam nějaká pírka. Usoudil jsem, že viníkem mohla být kočka z vedlejší zahrady. Snad na kosa zaútočila, ale on se dokázal dostat k nám na zahradu, i když byl šokovaný a trochu poraněný. Viník mohl svou oběť sledovat, plot mezi oběma zahradami pro něj žádnou překážkou nebyl, ale na naší straně byla Clari.

Vzal jsem poraněného kosa do domu s plánem, že mu dám příležitost, aby se vzpamatoval. Dal jsem ho do krabice vystlané starou látkou. Dal jsem do ní také menší misku s trochou vody a druhým kusem látky jsem krabici zakryl. Pak jsem odešel z kuchyně a přešel do svého pokoje, kde jsem se chopil svého mobilu, abych zavolal dceři Sylvě. V té době byla venku něco nakupovat. Sdělil jsem jí, co se stalo a požádal ji, aby se pokusila zakoupit pro našeho nového a nečekaného hosta nějakou potravu v obchodě s domácími mazlíčky. Myslel jsem, že by mohla koupit nějaké červy, ale ta představa se ukázala být příliš optimistická, protože žádné živé červy neměli, pouze směs semen.

Fig.4: On my cupboard.

Když se Sylva s Dominikem (můj šestiletý vnuk) vrátili, přemístil jsem krabici s naším novým přítelem z kuchyně do svého pokoje. Postavil jsem ji na starý otoman. Zdálo se, že pták je dobrý, měnil v krabici místa, nepadal, létat se nesnažil, semenná směs zůstávala nedotčená. Všiml jsem si, že kulhá na levou nohu, zdálo se, že nejde o nic vážného.
Samozřejmě, Clari musela zůstat mimo můj pokoj. Bývala by kosa rušila.

První noc v mém pokoji přežil velmi dobře. Na druhý den jeho pobytu u nás Sylva objevila Zverimex s nejlepším zdrojem kosí potravy, jo, měli žívé i sušené červy. Kos začal dostávat svou nejoblíbenější potravu.

Třetí nebo čtvrtý den jsem se rozhodl odstranit z krabice kryt a ponechat ptáka ve svém pokoji volně. On vlastně nebyl v krabici, ale v menším plastovém děrovaném prádelním koši. Když jsem kryt odstranil, kos začal prozkoumávat své nové prostorové možnosti. Zpočátku se choval velmi opatrně a plaše a omezoval se jen na okraj prádelního košíku.

Uplynulo několik dní a náš nový chlapík se lepšil a lepšil, začal po pokoji podnikat letecké výlety. Počasí za okny bylo nepříjemné, sněžení a mráz nebyly v té době ještě vyloučenou věcí. Zrovna jsem seděl se Sylvou a Dominikem nahoře u kávy a bavili jsme se o něm dole v mém pokoji. Zvažovali jsme čas jeho návratu na svobodu. Chtěl jsem ho pustit, až si budu jistý jeho dobrým stavem a až se počasí zlepší. Navrhl jsem ho pojmenovat a nějaké návrhy vyšly, ale schváleny nebyly. Tehdy jsem Sylvě řekl: Podívej se do kalendáře, kdo má dneska svátek. Byl to Melichar či zdrobněle Melíšek. A tak náš kos dostal své jméno.

Příště: závěrečná část.