The Night Talk in the nursing room.

The English Version

On Two Addicts with Transplanted Hearts

My present job has been the follow-up care of the male patients dependent on drugs, alcohol and gambling. I´ve done this work for more than ten years.
I´ve met very colourful spectrum of patients of various ages, characters and fates but the two of all them have seemed to be the most curious to me. They weren´t at our ward at the same time. The first of the two patients had two stays with us (after a year or two pause) and after his second stay he hasn´t appeared again.
The second man spent three months with us and since that time I have had no information of him.
The first man was younger (about 30 years old) than the second one (more than 35 years old).
The both men has suffered from a fatal inborn heart disease, I think that each of them has had a different kind of it. The only way how to save their lives was to exchange their hearts. The transplantation team (IKEM in Krč, The Thomayer´s Hospital, Prague) found compatible hearts for them and performed perfect operations.

The younger man has abused various drugs and alcohol, the older has abused alcohol only. The younger L.U. has been joyful and he has had no mental troubles or unpleasant feelings. One wouldn´t say that he has become an owner of a new heart. The older P. K. has been very anxious and the new heart in his chest has been getting on his nerves. The two men have taken a lot of special medicines (mainly the heart stimulants and the drugs suppressing the imunity system).

I think they´d already abused alcohol and drugs before then they´ve gotten their new hearts. Their troubles with the heart insufficiency has been removed (of course, relatively to the possibilities of the modern heart surgery) but their dependence on opioids and alcohol has still resisted in their brains. We have had no antibiotics to remove it forever as it has been in the case of various infection diseases. We can´t use the Leksell Gamma Knife to cut it out of their brains radically. At the present time we´ve been able to help the addicts with various psychotherapies and we´ve tried to inspire both their consciousness and unconsciosness with the support of some kinds of the antidepressants. Often we´ve been forced to do it against their will. This has been the worth way. It is the more hopeful if an addict wants himself to get rid of his addiction, if he cooperates. Unfortunately, most of the patients don´t cooperate and then the first step we must do is to seek to convince them patiently that the abstinency is much better than the addiction.
Perhaps the best way would be to transplant new brains to their heads. Why not? An addict´s head and body could rescue a brain of anybody else with no dependence on drugs, alcohol or gambling. Ye, I admit that my proposal is quite hard but take it as the symbolical expression of the fact that the therapy of the addicts hasn´t been too effective.

But why I´m writing about all this isn´t because of the addiction. I´d rather like to depict how I realized the huge advance in the perspectives of the transplantation of the heart as well as many other organs and tissues I´ve had the occasion to experience for the time of my life so far. 
I was just on one of my night duty and the patient P.K. (the older of the two men with transplanted hearts) was present at our ward in that time. He visited to me in our nursing room. He wanted to chat with me. I was his favourite nurse and he did it often on my duties. We were talking about all and nothing for a while and suddenly I realized it fully in my mind. I realized the miracle. The great news that there was done the first heart transplantation in the world in Cape Town, South Africa, came to me from the mass media when I was a boy twelve years old. It was on the third December, 1967. One year before the Soviet and comp. (the Warshava Pact) invasion in Czechoslovakia. Two years before then Neil Armstrong did the small step for the man but the big jump for the mankind. The failing heart of the grocer Louis Washkansky (54 years old) was removed from his thorax and substituted for the healthy heart of its involuntary female donor, Denise Darwall. She was crossing a street in Cape Town a day before the first heart transplantation. She didn´t cross the street, her life was ended up by a car. The damage of her brain was irreversible but her heart didn´t cease beating. The first heart exchange in the man was performed by Christian Barnard, the heart surgeon. L. Washkansky lived with the Denise´s heart for 18 days. He couldn´t stand up from his bed, he could lie only with a lot of apparatus which he was attached to but he could live and speak a bit.

Forty five or six years later I´ve already met the addicts with their hearts of other persons in Czech republic. We´ve had our own experts for this job in my country. In that time of the first heart transplantation in Cape Town it was something unthinkable here. Christian Barnard, the famous professor of the heart surgery, died in 2001.
Maybe one day I will meet patients with some artificial hearts or with their own hearts repaired with the help of the stem cells. None of the two new ways can be excluded. Again this has been a nice example of the competition between the technocracy and the biocracy (See more about it in one of my previous contributions).

Česká verze

O dvou závislých s transplantovaným srdcem

Moje současné zaměstnání je následná péče o mužské pacienty závislé na drogách, alkoholu a gamblingu. Tuhle práci dělám více než deset let. Setkávám se s velmi pestrou paletou pacientů rozmanitého věku, povah a osudů, avšak dva z nich všech mi připadají nejkurióznější. Nebyli na našem oddělení současně. První z nich měl u nás dva pobyty (po roční či dvouleté pauze) a po svém druhém pobytu se znovu neobjevil.
Druhý muž u nás strávil tři měsíce a od té doby o něm žádné informace nemám. První byl mladší (asi třicetiletý) než druhý (přes třicet let starý). Oba trpěli fatální vrozenou srdeční vadou, myslím, že každý měl její odlišný typ. Jediný způsob, jak jim zachránit život, byla výměna jejich srdcí. Transplantační tým (IKEM v Krči, Thomayerova nemocnice, Praha) pro ně nalezl kompatibilní srdce a provedl bezvadné operace.

Ten mladší nadužíval různé drogy a alkohol, starší pouze alkohol. Mladší L.U. byl veselý a neměl žádné duševní problémy či nepříjemné pocity. Člověk by neřekl, že se stal vlastníkem nového srdce. Starší P.K. byl velmi úzkostný a nové srdce mu lezlo na nervy. Oba užívali spousty speciálních léků (hlavně kardiostimulancia a látky potlačující imunitní systém).

Myslím, že nadměrně užívali drogy a alkohol před tím, než dostali nová srdce. Jejich potíže se srdeční nedostatečností byly odstraněny (samozřejmě relativně k možnostem moderní kardiochirurgie), avšak závislost na opioidech a alkoholu v jejich mozcích setrvávala pořád. Nemáme žádná antibiotika na její odstranění jako v případě různých infekčních chorob. Nemůžeme použít Lexelův gama nůž a z mozků jim ji radikálně vyříznout. V současnosti jsme závislým schopni pomáhat různými psychoterapiemi a snažíme se jejich vědomí i podvědomí ovlivňovat s podporou některých druhů antidepresiv. Často jsme nuceni dělat to proti jejich vůli. Toto je horší cesta. Je mnohem nadějnější, jestliže se závislý chce sám své závislosti zbavit, jestliže spolupracuje. Většina pacientů bohužel nespolupracuje, a proto první krok, který musíme udělat, je snažit se je trpělivě přesvědčovat, že abstinence je mnohem lepší než závislost.
Možná by bylo nejlepší transplantovat jim do hlav nové mozky. Proč ne? Hlava a tělo závislého by mohly zachránit mozek kohokoliv jiného bez  závislosti na drogách, alkoholu či patologickém hráčství.
Jo, připouštím, že můj návrh je dost drsný, ale berte ho jako symbolické vyjádření faktu, že terapie závislých není příliš efektivní.

Avšak proč o tom celém píši není kvůli závislosti. Spíše bych rád vylíčil, jak jsem si uvědomil ten ohromný pokrok ve vyhlídkách na transplantaci srdce a také dalších orgánů a tkání, který jsem měl tu příležitost v dosavadním životě prožívat.
Zrovna jsem měl jednu z nočních služeb a pacient P.K. (starší z obou mužů s transplantovaným srdcem) byl v té době na našem oddělení. Navštívil mě na ošetřovně. Chtěl si se mnou poklábosit. Byl jsem jeho oblíbený ošetřovatel a za mých služeb to dělal často. Nějakou dobu jsme mluvili o všem a o ničem a já si to najednou v duchu plně uvědomil. Uvědomil jsem si ten zázrak. Ta veliká novina, že v jihoafrickém Kapském městě byla provedena první transplantace srdce u člověka, se ke mně dostavila z masmédií, když mi bylo dvanáct. Bylo to 3.12. 1967. Rok před sovětskou a spol. (Waršavský pakt) invazí do Československa. Dva roky před tím, než Neil Armstrong udělal malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo. Selhávající srdce hokynáře Louise Washkanskyho (54 let) mu bylo z hrudi odstraněno a nahrazeno zdravým srdcem jeho nedobrovolné dárkyně, Denise Darwallové. Den před první transplantací srdce přecházela ulici v Kapském městě. Tu ulici nepřešla, její život ukončilo auto. Poškození jejího mozku bylo nevratné, ale srdce jí bít neustávalo. První výměnu srdce u člověka provedl kardiochirurg Christian Barnard. L. Washkansky žil se srdcem Denise 18 dní. Nemohl vstávat z lůžka, mohl jen ležet se spoustou přístrojů, k nimž byl připojen, ale mohl žít a trochu mluvit.

O pět či šestačtyřicet let později se už setkávám se závislými se srdci jiných osob v České republice. V naší zemi máme na tu práci vlastní odborníky. V době první transplantace srdce v Kapském městě to tady bylo něco nemyslitelného. Christian Barnard, slavný profesor kardiochirurgie, zemřel v r. 2001.
Možná se jednou setkám s pacienty s nějakým umělým srdcem nebo se srdcem vyspraveným s pomocí kmenových buněk. Žádnou z těch dvou nových cest nelze vyloučit. Tohle je opět hezký příklad soutěže mezi technokracií a biokracií (viz o tom více v jenom z mých předešlých příspěvků).