The English Version

The Old Nečil, The Last Private Peasant
in The Bohemian Communist Totality

Nečil was the second name of the man on my picture. He was a peasant in Radostovice the village of my childhood (see my previous blogs with this topic). I have never heard his first name. When I was a boy he was old already. I recall his slim figure with his bent shoulders and with his flappy dirty working clothing as he was walking slowly behind a plough pulled by an ox.
It was said that he was an owner of several large fields including a pond where we went to bathe to during hot summer days. The pond was called Nečilák, i.e. the Nečil´s pond.
I never heard him to speak with anybody. He had one brother. From time to time I had seen his sibling together with him working in a field for a few years of my summer stays in the village but then suddenly he disappeared and then I used to see the old Nečil only. No doubt his brother died. There were gossips in the village that the Old Nečil´s brother was an albino. If his brother-albino had red eyes I never saw ´cause he wore a cap with a long flap on his head and the flap screened his eyes.
They never married, they lived in their farm and they worked in their lands. One day my Grandmother told me that when both the brothers were much more younger they went to dances held in the end of every week. Before than they started to go to dances they took very thorough baths but depite this, as my Grandmother told, they smelled bad with manure so much that no girl wanted to dance with them. This was my Grandmother´s version why they never married.

I have no idea of how they could have their own land in the middle of the Communist establishment. Maybe the Communists relied on their old ages, they thought that both two brothers would die soon and because they had no offsprings it would be easy to socialize their estate. Or it might be that the Communists took both the old brothers as last alive museum pieces of the Capitalist establishment in the village.

It is sure that the Old Nečil had very strong bonds to his soil. I think he believed in it only. One day when I came back to village again, then I was much older boy already, one friend of mine told me: "Imagine, when the Americans landed on the Moon we went to Old Nečil to say the fantastic news to him. He turned his head to us from his plough in a field and replied: ´This can be done in the TV today, I can´t be sure of it´."
He would have to plough in a Moon field to believe in it.

If the world seas have had their Flying Dutchman, the fields near to Radostovice have had their Flying Nečil. To me he will plough there forever.

The Czech Version

Starý Nečil, poslední soukromý sedlák
za české komunistické totality

Nečil bylo příjmení muže na mém obrázku. Byl sedlákem v Radostovicích, na vesnici mého mládí (viz předešlé moje blogy na toto téma). Jeho křestní jméno jsem nikdy neslyšel. Byl už starý, když jsem byl kluk. Vzpomínám si na jeho hubenou postavu s ohnutými rameny a s plandavým ušpiněným pracovním oděním, jak zvolna kráčí za pluhem taženým volem. Povídalo se, že je vlastníkem několika rozsáhlých polí včetně rybníka, kam jsme se chodili koupat za horkých letních dní. Nikdy jsem ho neslyšel s někým mluvit. Měl jednoho bratra. Pár let svých pobytů ve vsi jsem ho občas s jeho sourozencem vídal při práci na poli, ale pak náhle zmizel a poté jsem vídal jen starého Nečila. Jeho bratr nepochybně umřel. Po vsi se povídalo, že bratr starého Nečila je albín. Jestli měl bratr albín červené oči jsem nikdy neviděl, protože nosil na hlavě čepici s dlouhým štítkem a ten mu oči stínil.
Nikdy se neoženili, žili na svém statku a pracovali na vlastních pozemcích. Jednou mi babička vyprávěla, že když byli oba bratři mnohem mladší, chodili na taneční zábavy pořádané koncem každého týdne. Před tím, než vyrazili na zábavu, důkladně se vykoupali, ale vzdor tomu, jak babička vyprávěla, smrděli hnojem tak moc, že s nimi žádné děvče tancovat nechtělo. Tohle byla babiččina verze proč se nikdy neoženili.

Nemám žádnou představu o tom, jak mohli mít vlastní pozemek uprostřed komunistického zřízení. Možná komunisté spoléhali na jejich stáří, domnívali se, že oba bratři brzy umřou, a protože nemají žádné potomky, bude znárodnění jejich majetku snadné. Nebo snad mohlo být, že komunisté oba staré bratry brali jako poslední živoucí muzeální exponáty kapitalistického zřízení na vsi.

Jisté je, že starý Nečil měl k půdě velice silná pouta. Myslím, že věřil jenom v ni. Jednou, když jsem zase přijel do vesnice, tehdy už jsem byl mnohem starší kluk, jeden můj kamarád mi povídá: "Představ si, když Američané přistáli na Měsíci, šli jsme za starým Nečilem, abysme mu tu fantastickou novinu sdělili. Otočil k nám hlavu od pluhu na poli a opáčil: ´To můžou dneska udělat v televizi, tím si bejt jistej nemůžu´."
Byl by musel orat na nějakém měsíční poli, aby tomu uvěřil.

Mají-li světová moře svého Bludného Holanďana, pole poblíž Radostovic mají svého Bludného Nečila. Pro mne tam bude orat navěky.