pondělí 12. února 2018

The English Version

Twenty Days in The Paradise (III)

The Fig.1: The house in which we lived in Reunion the island. It resembles
three bird boxes connected in one complex to me. We occupied two floors
under the third slanted roof to the right. Reunion, taken with my smart phone,
on January 2018.
Obr.1: Dům, v němž jsme na ostrově Reunion bydleli. Připomíná mi tři ptačí
budky spojené v jeden komplex. Zabírali jsme dvě podlaží pod třetí šikmou
střechou vpravo. Reunion, pořízeno mým chytrým mobilem, leden 2018.


Let me introduce to you
Our Apartment in St. Leu
The Town in Reunion The Island

The Fig.2: A view of the free Indian Ocean from our roofed open veranda and a dining room
in one. It was situated in the back side of the house. One day we could look at this beautifull
rainbow. Reunion, St. Leu the town, the SW coastline of the island. Taken with my smart
phone. on January 2018.
Obr.2: Pohled na širý Indický oceán ze zastřešené otevřené verandy a jídelny v jednom. Byla
situována na zadní straně domu. Jednou jsme se mohli dívat na tuhle krásnou duhu. Reunion,
městečko St. Leu, SZ pobřeží ostrova. Pořízeno mým chytrým mobilem, leden 2018.

Despite the fact we had to use a bypass instead of the highway from St. Denis to St. Leu we arrived at our goal about at 14.00 P.M. of the local time. The owner, a woman about forty five or more years old with a tattooed reading on her shoulders - OLD SCHOOL - , was friendly and she showed us all what we needed to know. Among other instructions she said to us that in the meantime the Internet contact was out of order but she promised to manage a serviceman to recover the signal. Often she pointed to  her broken English but the meeting with her was realized with no problems and in mutual understanding. The whole matter took not more than about twenty minutes.
The apartment was fully left to our services for the time of beautiful twenty days! We could look around the apartment in detail and to make a consensus of which parts of the large flat each of us would occupy.

The Fig.3: Views from the veranda offered endless appearances! This showed a dark above
the Indian Ocean. Reunion, St. Leu, taken with my smart phone, on January 2018.
Obr.3: Pohledy z verandy nabízely nekonečné podoby! Tento ukazoval soumrak nad Indickým
oceánem. Reunion, St. Leu, pořízeno mým chytrým mobilem, leden 2018.

As you can see on the first photo of this part of my serial our apartment was situated under the right slanted small roof of the three ones by which the whole low house was roofed. It consisted of two floors: of a lifted ground floor and of a floor above it. There was next two smaller apartments under us. In fact our apartment was determined to eight persons in total. This was why none of us had any problem to find his own place in this large room. The lower floor provided a separate room with one bed down and the another above it as well as a small bathroom with a shower. This room was occupied by Robert. Karel took his place within a living room freely interconnected with a kitchen. This part contained a comfortable sofa. There was a toilet between Robert´s room and the kitchen. The most interesting was last room at the lower floor. It was separated from the dining room by pushing glassy doors both to the right side and to the left side. This room was something between a roofed veranda and a dining room. Most of its room was occupied with a massive long table made of a hard wood and with six chairs of the same material. This dining room was ended up with a metal banister with a shorter surfing board sitting on it to the left side and servicing like a support for your arms. It was our social room where we ate, we planned our trips in every morning, where we liked sitting in evenings and talking or where we were corresponding with our friends in Czech republic through notebooks or smart phones, in short this was the place from where I sent my hot posts to the Facebook and at last but not least this place had a beautiful view of the Indian Ocean. The sea was so close that several steps from the house were enough to you so that you could enter waves of its surface or to take a bathe in it. And we could listen to its voice for all long hours. Or we could observe from our social room fishermen fishing in the sea surface, we could watch motor boats, water scooters as well as bigger vessels cruising its waters. Well, only one thing was refused by the Indian Ocean to show me. I longed very much to see some leviathan in its blue waters. I hoped in it but I was not lucky.
The view was equipped with a blind controlled by a switcher in a side wall. You could bring it down and the picture of the ocean disappeared or you could bring it up and your view was recovered. Only one times we used this function. Then the blind was brought down to a half of its length, it was not brought down totally. We did not cease seeing the sea but the picture became narrower.
Besides there was a big ventilator suspended above the table. You could control it by a remote control and to adjust its speed at three speed levels: slow turns, medium ones and fast ones.
The kitchen had any thing which you could need to use to including a microwave box, a freezing box, a lot of dishes, glasses, pots, plates and forks, spoons, tea spoons and knives. More the social roofed veranda contained a gas grill on which you could prepare various meats. And there was a washing machine in the bathroom of the room occupied by Robert.

The Fig.4: Me at breakfast in the veranda. I was looking at the sea. Maybe
my eyes were searching for a leviathan in its blue waves. Reunion, St. Leu,
taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.4: Já u snídaně na verandě. Díval jsem se na moře. Možná můj zrak pátral
po nějakém leviatanovi v jeho modrých vlnách. Reunion, St. Leu, pořízeno
fotoaparátem zn. Nikon, leden 2018.

Well, let´s step upstairs because the upper floor were occupied by me and Venda. You could find two smaller rooms there, the first was to the side facing to the sea and the second was facing to the road running alongside the gate of the house. Venda lived in the later and the former belonged to me. Both the rooms were connected with a long corridor leading directly from one room to the opposite room and it was narrower in the stretch where a banister separated the corridor from the woody stairs going down to the lower floor. When I looked at the opposite room then there were two smaller rooms in the wall to my right hand: A smaller bathroom and a toilet.
While Venda was closer to the traffic noise in his room I could listen to the ocean´s storming. When first I entered my small chamber I saw one chair next to the door to my left hand, one simple woody box with three open compartments put on the floor at the left wall and a chest-of-drawers standing at the wall in front of me. A complex consisting of a lower bed and an upper bed stood at the right side from my look. The ceiling was slanted to the left side so that I could take an erected position only at the double bed. As soon as I wanted to step over to the woody box or to the chest-of-drawers or to the chair I had to become a dwarf. It took a time to me than I became familiar with this fact. My room had two smaller windows. The bigger was in the wall facing to the ocean, the smaller was in the slanted ceiling. The smaller window was covered with a brought down blind. I never brought it up because if yes there was a high probability I would have been burnt to ash by the burning rays of the Sun penetrating through this roof window directly into my face resting on a pillow of the upper bed. Except for the first night I always slept on the upper bed. I could step it up with a help of a vertical woody steps.
Both the beds were equipped with side narrow shelves which I could put some of my things on. Each of the beds had a lamp on its shelves. The main light in my room were attached to the wall above the shelf of the upper bed. I could switch it on with a switcher next to the door. From time to time I forgot to switch it off and I realized it only on my back resting on the upper bed. Then I had no else choice. I had to step down, to switch the light off and to step up again. A solution of this problem was simple: Not to light the main light on with its switcher next to the door but to light the lamp on standing on the shelf next to the upper bed. I could do it from down. Naturally, the lamp had its own switcher.
Tough I rested on the upper bed with my head looking at the bigger window I could see almost nothing through it. The outer room in front of it was covered with a woody construction of which purpose has stayed unknown to me so far. This horizontal woody bars allowed me to see only horizontal fragments of the ocean.
Also the chest-of-drawers had its drawback. As I was putting my clothes in its inner boxes as soon as I pushed some of them out too much the all complex tended falling forward to me. Its base was very unstable and then each manipulation with it demanded my highest attention.
The air conditioner was a part of each room in the apartment with the only exception for the social open roofed veranda and a dining room in one. My small attic had the air conditioner too but I never use it during our stay at the island. Unlike me my partners made use of their ones regularly. This was why all transitions from my room to rooms of my partners seemed to be like transitions from a hot furnace to freezing boxes. I had no need to turn the air conditioner on. Though the room temperature in my attic did not decrease under 26 degrees of Centigrade I fell asleep quickly and with no problems.

The Fig.5: A fisherman fishing in the sea surf in front of our eyes watching
him from the veranda. There was a wind bag fixed in the black rock which
the fisherman was standing on. Thanks to this wind bag we could see an
actual direct by which the wind was blowing. Reunion, St. Leu, taken
with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.5: Rybář rybařící v mořském příboji před našimi zraky, které ho sledují
z verandy. V černé skále, na níž rybář stojí, byl fixován větrný vak. Díky
větrnému vaku jsme mohli vidět aktuální směr větru, kterým vanul. Reunion,
St. Leu, pořízeno fotoaparátem zn. Nikon, leden 2018.

Running water, splashing in the toilets and all lights throughout the whole apartment worked to our best satisfaction. The hot running water seemed to me to be an useless luxury a bit under the stable tropical conditions. I took showers in which cold water dominated.

The Fig.6: This tree was a stable part of the view from the veranda. We could
see it in our view to the left. It was taller than the house and often it was
visited by various bird species. It grew next to the sea. This is a look into its
crown at the higher resolution. Reunion, St. Leu, taken with Nikon the camera,
on January 2018.
Obr.6: Tento strom byl stabilní součástí výhledu z verandy. Mohli jsme ho v
našem výhledu vidět nalevo. Byl vyšší než dům a často ho navštěvovaly
různé ptačí druhy. Rostl vedle moře. Toto je pohled do jeho koruny ve vyšším
rozlišení. Reunion, St. Leu, pořízeno fotoaparátem zn. Nikon, leden 2018.
One would have expected some insects to be torturing our bodies in this tropical part of the world. But whether we spent a time outdoors or indoors we needed neither mosquito nets, no insect repellents. In the evenings spent in the open and lighted veranda I could observe some tiny flying insects including unmarked moths attracted with the light. But their numbers were reduced by bats appearing on the scene of our beautiful view as soon as the dark begun falling and one tropical lizard appearing in a regular way on walls and ceiling of the veranda as well.


The Czech Version

Dvacet dní v ráji (III)

The Fig.7: One of a decoration of the veranda was this collection of the fish
occurring in the Indian Ocean. Reunion, St. Leu, taken with Nikon the camera,
on January 2018.
Obr.7: Jednou z dekorací verandy byla tato kolekce ryb vyskytujících se v
Indickém oceáně. Reunion, St. Leu, pořízeno fotoaparátem zn. Nikon, leden
2018.

Dovolte, abych Vám představil
apartmá v St. Leu na Reunionu


The Fig.8: This view from our veranda was never boring to us. Reunion, St.
Leu, taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.8: Tahle vyhlídka z naší verandy nás nikdy nenudila. Reunion, St. Leu,
pořízeno fotoaparátem zn. Nikon, leden 2018.

Vzdor faktu, že jsme museli použít objížďky namísto dálnice ze St. Denis do St. Leu, dorazili jsme do cíle asi ve 14.00 h. místního času. Majitelka, žena, asi 45 či více let stará s vytetovaným nápisem - STARÁ ŠKOLA - na ramenou, byla přátelská a ukázala nám vše, co jsme potřebovali vědět. Mimo jiné pokyny nám sdělila, že prozatím je internetový kontakt porouchaný, avšak přislíbila zařídit servismana k obnově signálu. Často poukazovala na svou lámanou angličtinu, ale setkání s ní se uskutečnilo bez problémů a ve vzájemném porozumění. Celá záležitost zabrala ne víc než asi dvacet minut.
Aparmá bylo plně zanecháno k našim službám na dobu krásných dvaceti dnů! Mohli jsme se po aparmánu porozhlédnout detailně a dohodnout se o tom, kterou část z velkého bytu každý z nás zabere.

Te Fig.9: This buoy in the sea water taken at the higher resolution was one of
three ones marking the shallow coastal zone in our view from the veranda.
Reunion, St. Leu, taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.9: Tato bóje v mořské vodě pořízená ve vyšším rozlišení byla jednou ze
tří vyznačujících mělkou pobřežní zónu v našem výhledu z verandy. Reunion,
St. Leu, taken with Nikon the camera, leden 2018.

Jak vidíte na prvním fotu této části mého seriálu, byt byl situován pod pravou skosenou stříškou ze tří, jimiž byl celý nízký dům zastřešen. Sestával ze dvou pater: ze zvýšeného přízemí a z patra nad ním. Pod námi byly další dva menší byty. Naše apartmá bylo vlastně určeno celkově pro osm osob. Proto v tomto velkém prostoru žádný z nás neměl problém s vyhledáním svého místa. Dolní patro poskytovalo samostatnou místnost s jedním lůžkem dole a druhým nad ním, jakož i malou koupelnu se sprchou. Tuto místnost si zabral Robert. Karel zaujal místo v jakémsi obýváku volně propojeném s kuchyní. Tato část obsahovala pohodlné kanape. Mezi Robertovým pokojem a kuchyní byla toaleta. Nejzajímavější byla poslední místnost v dolním patře. Od obýváku byla oddělena šoupacími skleněnými dveřmi po pravé i po levé straně. Tato místnost byla čímsi mezi zastřešenou verandou a jídelnou. Většinu z jejího prostoru zabíral masivní dlouhý stůl z tvrdého dřeva se šesti robustními židlemi z téhož materiálu. Tahle jídelna byla zakončena kovovým zábradlím s kratším surfovacím prknem, jež na něj nasedalo na levé straně a sloužilo vám jako opora pro paže. Byla to naše společenská místnost, kde jsme jedli, plánovali každé ráno výlety, kde jsme rádi sedávali po večerech a rozmlouvali nebo, kde jsme korespondovali s přáteli v Čechách prostřednictvím notebooků či chytrých mobilů, zkrátka, tohle bylo místo, odkud jsem posílal horké posty na FB a v neposlední řadě mělo tohle místo krásný výhled na Indický oceán. Moře bylo tak blízko, že vám stačilo několik kroků z domu, abyste mohli vstoupit do jeho příboje či se v něm vykoupat. A po celé hodiny jsme mohli naslouchat jeho hlasu. Nebo jsme z naší společenky mohli pozorovat rybáře lovící v mořském příboji, mohli jsme sledovat motorové čluny, vodní skútry a také větší plavidla křižující jeho vody. Jedinou věc mi Indický oceán odepřel ukázat. Hrozně moc jsem v jeho modré vodě toužil uvidět nějakého leviatana. Doufal jsem v to, ale kliku jsem neměl.
Výhled byl vybaven roletou ovládanou vypínačem na boční zdi. Mohli jste ji stáhnout a obraz oceánu zmizel nebo jste ji mohli vytáhnout a váš výhled se obnovil. Jen jednou jsme tuhle funkci použili. Tehdy byla roleta stažena na půl délky, nebyla stažena úplně. Moře jsme vidět nepřestávali, ale obraz se zúžil.
Navíc, nad stolem byl zavěšen velký ventilátor. Mohli jste ho ovládat dálkovým ovládáním a nastavovat ho na tři rychlostní úrovně: pomalé otáčky, střední a rychlé. Kuchyň měla jakoukoliv věc, kterou jste mohli potřebovat použít včetně mikrovlnky, lednice, spousty misek, sklenic, hrnků, talířů a vidliček, lžic a čajových lžiček a nožů. Navíc společenská veranda obsahovala plynový grill, na němž jste mohli připravovat rozmanitá masa. A v koupelně pokoje zabraného Robertem byla pračka.

The Fig.10: The blind of the view from the veranda was brought down to a
half of its length on a rainy day. You can see the support for arms attached to
the banister to the left. It was made of a shorter surfing board. Reunion, St.
Leu, taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.10: Roleta výhledu z verandy byla za jednoho deštivého dne stažena na
polovinu své délky. Můžete vidět oporu pro paže připevněnou k zábradlí vlevo.
Byla vyrobena z kratšího surfovacího prkna. Reunion, St. Leu, pořízeno
aparátem zn. Nikon, leden 2018.

Pojďme vystoupit nahoru, neboť horní patro jsme zabrali já a Venda. Tam jste mohli najít dvě místnosti, první na straně k moři, druhá k silnici probíhající podél brány domu. Venda bydlel v té druhé a první patřila mně. Obě místnosti spojovala přímá chodba vedoucí od jedné místnosti k opačné a byla užší v úseku, kde chodbu oddělovalo zábradlí od dřevěného schodiště sestupujícího do doního podlaží. Když jsem se díval na protější místnost, pak ve zdi po mé pravé ruce byly dvě menší místnosti: koupelna a záchod.
Zatímco Venda byl ve svém pokoji blíže dopravnímu hluku, já jsem mohl naslouchat burácení oceánu. Když jsem poprvé vstoupil do své komůrky, viděl jsem po levici vedle dveří jednu židli, jednu jednoduchou dřevěnou otevřenou krabici se třemi oddíly položenou na podlaze u levé zdi a prádelník, který stál u zdi přede mnou. Komplex dolní a horní postele stál z mého pohledu na pravé straně. Strop byl skosený na levou stranu, takže jsem mohl zaujímat vzpřímenou pozici pouze u dvojitého lůžka. Jakmile jsem chtěl přejít k dřevěné krabici nebo k prádelníku popřípadě k židli, musel jsem se stát trpaslíkem. Chvíli mi trvalo, než jsem si na ten fakt zvyknul. Můj pokoj měl dvě menší okna. Větší bylo ve zdi k oceánu, menší v šikmém stropě. Menší okno zakrývala stažená roleta. Nikdy jsem ji nevytahoval, protože kdyby ano, existovala vysoká pravděpodobnost, že by mě bývaly na popel spálily palčivé sluneční paprsky pronikající tímto oknem přímo na mou tvář spočívající na polštáři horního lůžka. Až na první noc jsem vždy spal na horní posteli. Mohl jsem na ni vystupovat pomocí kolmých dřevěných schůdků.
Obě postele byly vybaveny postranními úzkými policemi, na které jsem si mohl položit některé z věcí. Na policích měla každá z postelí lampu. Hlavní světlo bylo připevněno ke zdi nad poličkou horního lůžka. Mohl jsem ho zapínat vypínačem vedle dveří. Občas jsem ho vypnout zapomněl a uvědomil si to až na zádech spočívajících na horní posteli. Pak jsem žádnou jinou volbu neměl. Musel jsem sestoupit, vypnout světlo a znovu vystoupit nahoru. Řešení problému bylo prosté: Nerozsvěcovat hlavní světlo vypínačem u dveří, ale rozsvítit lampu stojící na poličce vedle horního lůžka. Tohle jsem mohl provést zdola. Přirozeně, že lampa měla vlastní vypínač. I když jsem odpočíval na horním lůžku s hlavou hledící na větší okno, skoro nic jsem skrze něj neviděl. Vnější prostor před ním zakrývala dřevěná konstrukce, jejíž účel mi až dosud zůstává neznámý. Tato vodorovná dřevěná mříž mi umožňovala zahlédnou jen horizontální fragmenty z oceánu.
Rovněž prádelník měl svou stinnou stránku. Když jsem si ukládal šatstvo do vnitřních šuplíků, jakmile jsem některý z nich vytáhl až moc, celý komplex měl sklon kácet se dopředu na mne. Jeho základna byla velmi nestabilní, takže každá manipulace s ním vyžadovala mou nejvyšší pozornost.
Klimatizace byla součástí každé místnosti v apartmánu s jedinou výjimkou společenské otevřené zastřešené verandy a jídelny v jednom. Moje mansardička měla také klimatizaci, ale během pobytu na ostrově jsem ji nikdy nepoužil. Na rozdíl ode mne, parťáci svých využívali pravidelně. Proto veškeré přechody z mého pokoje do pokojů parťáků zdály se podobat přechodům z horké pece do ledniček. Neměl jsem potřebu zapínat klimatizaci. I když pokojová teplota v mé mansardě neklesala pod 26. st. C, usínal jsem rychle a bez obtíží.

The Fig.11: An abundant small bird in the island. I made to photograph it as
it was sitting on a branch of the tree growing in our view from the veranda.
Reunion, St. Leu, taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.11: Hojný ptáček na ostrově. Stihnul jsem ho vyfotit, když seděl na větvi
stromu, který rostl v našem výhledu z verandy. Reunion, St. Leu, pořízeno
aparátem zn. Nikon, leden 2018.

Tekoucí voda, splachování na záchodech a veškeré osvětlení po celém apartmánu fungovaly k naší nejlepší spokojenosti. Tekoucí horká voda se mi za stabilních tropických podmínek zdála být trochu zbytečný přepych. Bral jsem sprchy, v nichž převládala studená voda.

The Fig.12: This tropical lizard appeared on walls and ceiling of the veranda
in a regular way when the night came and a lamp was turned on. It was a good
hunter of various flying insects attracted with the lamp´s light. Reunion, St.
Leu, taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.12: Tato tropická ještěrka se zjevovala na stěnách a stropě verandy
pravidelně, když přišla noc a rozsvítila se lampa. Byla dobrým lovcem různého
létavého hmyzu vábeného světlem lampy. Reunion, St. Leu, pořízeno aparátem
zn. Nikon, leden 2018.

Člověk by býval v téhle části tropického světa očekával, že naše těla bude trýznit nějaký hmyz, ale ať jsme čas trávili venku či uvnitř, nepotřebovali jsme ani moskytiéry, ani hmyzí repelenty. Za večerů trávených na otevřené a osvětlené verandě jsem mohl pozorovat letající druhy drobného hmyzu včetně nevýrazných můr přitahovaných světlem. Avšak jejich počty snižovali netopýři zjevující se na scéně naší krásné vyhlídky, jakmile začal padat soumrak a také jedna tropická ještěrka objevující se pravidělně na zdech a stropě verandy.

Žádné komentáře:

Okomentovat