The English Version

Twenty Days in The Paradise (II)

The Fig.1: This is one of my first photos taken in Reunion the island. The bird resembled
a sparrow to me and it was the first bird species of the island I saw. I countered on it in
various places during all our stay at Reunion. In front of the Roland Garros Airport´s
building. Taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.1: Tohle je jedna z mých prvních fotek pořízených na ostrově Reunionu. Pták mi
připomínal vrabce a byl prvním ptačím druhem ostrova, kterého jsem viděl. Narážel jsem
na něj na různých místech během celého pobytu na Reunionu. Před budovou Letiště Rolanda
Garrose. Pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

First Steps behind The Airport,
Our Rented Car
and
The Drive to St. Leu

The Fig.2: There is the rented cars service behind the five slim and tall palms. The parking
lot of rented cars is to the left and you can see the mountainous inland in clouds and mist on
the background. Reunion, at the Roland Garros Airport, taken with my smart phone, 1.10.
2018.
Obr.2: Za pěti štíhlými a vysokými palmami je servis pronajatých aut. Parkoviště pronajatých
vozů je vlevo a můžete vidět hornaté vnitrozemí v mracích a mlze na pozadí. Reunion, u
Letiště Rolanda Garrose, pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

While we were walking the airport´s hall to the baggage section I realized myself fully how an awful distance was separating us from our native country. Both to me and Karel this island has presented the most distant place on the Earth we have been able to reach in our lives! I turned behind myself in my mind and I was evoking again the moment as me and Robert were leaving our flat at 4.45 A.M. on January the 9-th 2018 to get in a waiting taxi cab. It was on Tuesday. But now Wednesday, 1.10. 2018, was already and the time on my smart phone display showed almost noon. The time difference between Czech republic and Reunion was about five hours. Each of our twenty days in Reunion would start by five hours sooner approximately than in Czech republic.
In the course of waiting for our baggage I began feeling the climatic change. Maybe the air conditioner in the baggage room did not work so well as it was in the airport hall. I felt myself like to be in a warm greenhouse with a very high relative air humidity. My light sweeter and skinny anorak became to be useless. The baggage came to us with no troubles. Yet a short stop in toilet and we were passing through an automatic door out of the airport´s building. Except for Venda and after more than ten hours we three had the chance to satisfy the smoking needs again at last! We were staying at a shadow of the roofed platform in front of the airport´s building and me, Karel and Robert were lightening their cigarettes after the forced long fast. In the same time we did not cease looking around our immediate surroundings.

The Fig.3: The long concrete roofed platform in front of the building of Roland Garros
Airport in Reunion. I can state that it is a modern and clear surroundings. Reunion, taken
with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.3: Dlouhá betonová zastřešená plošina před budovou Letiště R. Garrose na Reunionu.
Mohu prohlásit, že je to moderní a čisté prostředí. Reunion, pořízeno mým chytrým mobilem,
10.1. 2018.

Smoking we were observing other passengers leaving the airport. I could see first palms, taxi cabs offering their services to some of the people they flew to the island together with us. And we known that we were not dependent on the local taxi drivers. I felt as my organism was dealing with the sudden climatic change because January in Czech republic was the coldest month in a year. I could see a parking lot full of cars in the opposite side of a road running in a parallel way with the roofed airport platform. There was a low building next to the parking lot. I could see that the horizon behind the parking lot was lined with a bluish mountainous barrier. Then while me and Karel stayed at the same place and we watched our baggage Robert and Venda were going to the building next to the parking lot to take our rented car. We waited for the boys, we lighted next cigarettes and we registered three armed soldiers with machine guns in ready positions on their chests walking across the platform slowly. We could observe a similar trio in the outer zone of Ch.de Gaulle Airport at Paris already. I wanted to photograph them there and now here too but I was not sure of their responses to it and so I let them be. Today the thread of terrorism has demanded the highest safety in public places and after more evil experiences France has known very well what to do.

The Fig.4: This photo catches the face of the R. Gaross Airport´s building from the parking
lot. Reunion, taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.4: Tohle foto zachycuje průčelí budovy Letiště R. Garrose z parkoviště. Reunion,
pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

From time to time I took a photo or two. For a while I paid my attention to a local sparrow like bird species which was hopping with no fear nearby me searching for some pieces of something to eat on the platform´s concrete floor. I could meet with this bird species in the course of all our stay in the island. It seemed to be the most common and abundant bird what I could have the chance to see there.
Almost I would say that maybe it was the real sparrow. As a child I could observe many sparrows of two species in Prague, Czech republic. But gradually as I was getting older and older somehow sparrows began to be more and more rare to see. Perhaps they removed to Reunion where they have been prosperous very well. I could see them as at the sea level in towns, on beaches as higher in the mountains, for example at our visit of Piton de la Furnaise (The Peak of the Furniture in English) the volcano. But I am not going to overrun my narration. Let´s go back to the place where me and Karel waited for our boys and the rented car.

The Fig.5: Our rented Dacia Duster the car. It was very friendly to us in the course of the
whole stay at Reunion. Taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.5: Naše pronajaté auto Dacia Duster. Byla k nám velmi přátelská v celém průběhu pobytu
na Reunionu. Pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

The boys came back to us after a short time. We took our baggage and removed to the parking lot. Our rented car stood in a row of other vehicles. It was a black Dacia Duster. The Sun was high in the clear sky and the parking lot gave no shadow. Yesterday we were under quite different thermal conditions! The average temperature in Czech republic at the beginning of January was some 5 degrees of Centigrade. Yes, no frost, no snow, no ice there but suddenly to be exposed to 27 up to 30 degrees of Centigrade from one day to another in the open parking lot in front of the airport building in Reunion was like to remove from a freezing box to a burning furnace! More we were tired after the long journey though I must say that my tiredness was suppressed by the fact that I was where I was and by all the new and unusual things around me. A while before than we loaded the baggage in the car and got in it I made to catch some photos with my smart phone including the photo of the face of the Roland Gaross Airport´s building which I could view of very well from the parking lot.

The Fig.6: A view of the five palms from the parking lot. I felt as if they were waving to me
welcoming me to Reunion. Taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.6: Pohled na pět palem z parkoviště. Měl jsem pocit, jako by mi mávaly na uvítanou na
Reunionu. Pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

There was more than 30 degrees of Centigrade in the car as we took our seats in it but a while later Venda started its motor and thus an air conditioner too so that the cabin became more could. We needed to cover a distance of some 50 km long to St Leu the small town laying on the south west coast. The task seemed to be easy till the boys switched the GPS system on. It said to us that our highway from St. Denis to St. Leu was closed in one section for a fall of big boulders and then it was necessary to use a bypass. It meant to use a narrow road zigzagging higher in slopes up and down, i.e. the much longer way to our goal. Besides we could suppose that the bypass would be clogged by other vehicles and we were expected by the owner of our apartment. It seemed we would not be in time there. And the task to transport us to the place was resting with its full weigh on Venda. He was tired in the same way as the rest of our crew but unlike us he had to drive. Here I must write that Venda has been an excellent driver and as usual he managed the drive to St. Leu brilliantly.

The Fig.7: A view of the mountainous barrier in clouds from the parking lot. While I was
taking this photo the sky was blue above my head. Reunion, in front of R. Garros Airport,
taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.7: Pohled na hornatou hradbu v mracích z parkoviště. Zatímco jsem fotil tento obrázek,
obloha nad mou hlavou byla modrá. Reunion, před Letištěm R. Garrose, pořízeno mým
chytrým mobilem, 10.1. 2018.

Whether we have traveled with Venda behind a wheel to anywhere in Czech republic or to somewhere in abroad I have always occupied the seat next to him. This held true of Reunion too. Often the drive was getting slower because of the denser traffic and it resembled a drive on a toboggan. Most of us Robert suffered from continuous serpents up and down causing that he felt to vomit but two or three stops on the road helped to restart the balance system in his cerebellum. The stops were useful to all our crew. Venda could take a rest from driving the car and we three others could light a cigarette in the fresh air. More the two or three resting places high in slopes gave various and unusual views of green ravines among steep rocky walls deep under us as well as views of the Indian ocean. I was quite fascinated with the panoramas! Also one stop on our way solved out our problems with the owner of our apartment waiting for us. Robert was successful in calling her so that she was informed we would be late a bit. First we stopped at a gasoline pump with a nonstop shop in which boys bought something to drink so that we could compensate the faster losses of body liquids under the hot furnace like conditions. In the course of the drive often we passed by rocky walls covered with various exotic vegetation. From time to time I could glance a plant species known to me at the genus level at least but many of the growths fused to me in one mess of various green hues in places decorated with flowers of manifold forms and colors. Most of all, I must admit, I was searching for flowers of orchids. But no big flower of an exotic orchid species came to my sight. I was influenced with Robert and Venda. They were in Reunion two or three years ago and they told about a lot of orchids they could see there. Their claim was so suggestive to me that I supposed orchids to see in every step. Simply I thought, on the base of their remarks, that the orchids occurred in the island both in culture and in wild. My previous visits of subtropical islands (Corsica, Tenerife, Madeira and Sicily) showed me no exotic orchid species cultivated together with other tropical plant species in gardens or in public places in towns or in villages. Well then my suppose to be able to see big exotic flowers of the orchids in the tropical Reunion did not seem to be so bad to me. Nevertheless this idea was wrong at the first glance. Of course, I counted with unoriginal orchid species coming from other parts of the tropical world, I thought of the introduced species. I would not have been surprised so much to see for instant some species of the generi of Dendrobium, Cattleya or Phalaenopsis in cultivation. The demands for their free cultivation seemed to be ideal to me but I could not glanced nothing like that at the first contacts with the Reunion terrain.

The Czech Version

Dvacet dní v ráji (II)

The Fig.8: A view of a coast line with the Indian Ocean was taken during our drive to St. Leu,
the place of our accommodation. One of few pictures I did on the way. More I was looking
than photographing. Reunion, on the way to St. Leu, taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.8: Pohled na pobřežní linii s Indickým oceánem byl pořízen během jízdy do St. Leu, místa
našeho ubytování. Jeden z mála obrázků, který jsem cestou udělal. Víc jsem se díval, než fotil.
Reunion, cestou do St. Leu, pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

První kroky za letištěm,
naše pronajaté auto
a
jízda do St. Leu

The Fig.9: This photo is from a stop higher above the Indian Ocean. On the way to St. Leu.
Reunion, taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.9: Tohle foto je ze zastávky výše nad Indickým oceánem. Cestou do St. Leu. Reunion,
pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

Když jsme šli letištní halou k zavazadlové sekci, uvědomoval sem si plně, jak příšerná vzdálenost nás odděluje od rodné země. Pro me a Karla tento ostrov představoval nejvzdálenější místo na Zemi, kterého jsme v životě dokázali dosáhnout! V duchu jsem se otočil a znovu si vybavoval chvíli, jak jsme s Robertem opouštěli byt ve 4.45 h., 9. ledna 2018, abychom nasedli do čekajícího taxíka. To bylo v úterý. Ale teď už byla středa, 10.1. 2018 a čas na displeji mého chytrého mobilu ukazoval skoro poledne. Časový rozdíl mezi Českou republikou a Reunionem je asi pět hodin. Každý z našich 20 dnů na Reunionu bude začínat přibližně o pět hodin dříve než v České republice.
Během čekání na zavazadla jsem začínal pociťovat klimatickou změnu. Možná, že klimatizace v zavazadlové místnosti nefungovala tak dobře jako v letištní hale. Měl jsem pocit, jako bych byl ve vyhřátém skleníku s vysokou relativní vzdušnou vlhkostí. Lehký svetr a kožená bunda se stávaly zbytečnými. Zavazadla k nám přišla bez potíží. Ještě krátká zastávka na toaletě a procházeli jsme automatickými dveřmi z letištní budovy. Až na Vendu a po více než deseti hodinách, jsme my tři měli konečně znovu možnost uspokojit své kuřácké potřeby! Zůstali jsme ve stínu zastřešené plošiny před letištní budovou a já, Karel a Robert jsme si po vynuceném dlouhém půstu zapalovali cíga. Současně jsme se nepřestávali rozhlížet po bezprostředním okolí.

The Fig.10: The same stop on our way to St. Leu as on the previous picture. A view of a small
town called Le Port. Taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.10: Tatáž zastávka na cestě do St. Leu jako na předešlém obrázku. Pohled na městečko
zvané Le Port. Pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

Při pokuřování jsme pozorovali ostatní pasažéry, kteří opouštěli letiště. Mohl jsem vidět první palmy, taxíky nabízející služby některým z lidí, kteří přiletěli na ostrov společně s námi. A věděli jsme, že na místních taxíkářích nezávisíme. Cítil jsem, jak se mi organizmus vyrovnává s náhlou klimatickou změnou, protože leden je v České republice nejchladnějším měsícem v roce. Na opačné straně silnice probíhající paralelně se zastřešenou letištní plošinou jsem mohl vidět parkoviště plné aut. Vedle parkoviště byla nízká budova. Mohl jsem vidět, že obzor za parkovištěm lemuje namodralá hornatá hradba. Pak, zatímco já a Karel jsme setrvávali na stejném místě a hlídali jsme zavazadla, Robert s Vendou šli do budovy vedle parkoviště vyzvednout pronajaté auto. My jsme na kluky čekali, zapalovali jsme si další cíga a zaznamenali jsme tři ozbrojené vojáky se samopaly v připravených pozicích na hrudi, kteří zvolna procházeli plošinou. Podobné trio jsme mohli pozorovat už ve vnější zóně Letiště Ch. de Gaulla u Paříže. Chtěl jsem si je vyfotit tam a teď i tady, ale nebyl jsem si jistý jejich odezvou na to, a tak jsem je nechal být. V současnosti vyžaduje hrozba terorizmu nejvyšší bezpečnost na veřejných místech a po více zlých zkušenostech Francie velmi dobře ví, co dělat.

The Fig.11: Often we passed by this shop by our car in St. Leu where we were accommodated.
 I liked its logo and this was why I took a photo of it. We bought some souvenirs in it on last
day of our stay but it was in St. Pierre the town on the way to the airport. The firm seemed to
own many similar shops throughout all the island. Taken with my smart phone, on January 2018.
Obr.11: Často jsme projížděli kol tohoto obchůdku v St. Leu, kde jsme byli ubytováni. Líbilo
se mi jeho logo, proto jsem si ho vyfotil. Poslední den pobytu jsme v něm koupili nějaké
suvenýry, ale to bylo v St. Pierre, cestou na letiště. Zdálo se, že firma vlastní mnoho podobných
krámků po celém ostrově. Pořízeno mým chytrým mobilem, leden 2018.

Občas jsem fotil. Chvilku jsem věnoval pozornost místnímu ptačímu druhu podobnému vrabci, který opodál mne bez bázně hopkal, pátraje po něčem k snědku na mramorové podlaze plošiny. Měl jsem se s tímto ptačím druhem setkávat během celého pobytu na ostrově. Zdálo se, že je nejběžnějším a nejhojnějším ptákem, jakého jsem tam měl možnost vidět.
Skoro bych řekl, že to možná byl opravdový vrabec. Jako dítě jsem v Praze, v České republice, mohl pozorovat mnoho vrabců. Postupně ale, jak jsem stárnul, začali být vrabci k zahlédnutí stále vzácnější. Možná se přestěhovali na Reunion, kde se jim daří velice dobře. Viděl jsem je jak na úrovni moře ve městech a na plážích, tak i výše v horách, např. při návštěvě vulkánu Piton de la Furnaise (česky Vrchol pece). Ale nehodlám vyprávění předbíhat. Vraťme se na místo, kde jsme s Karlem čekali na kluky a na pronajaté auto.

The Fig.11: A view of a road leading to St. Leu (to the left) from an old stony bridge. This is
the access to the town from an opposite side than it is on the Fig.10. Reunion, taken with my
smart phone, on January 2018.
Obr.11: Pohled na silnici vedoucí do St. Leu (vlevo) ze starého mostu. Toto je přístup do
městečka z opačné strany, než to je na Obr.10. Reunion, pořízeno mým chytrým mobilem,
leden 2018.

Kluci se k nám vrátili zakrátko. Chopili jsme se zavazadel a přemístili se na parkoviště. Pronajaté auto stálo v řadě jiných vozidel. Byla to černá Dacia Duster. Slunce bylo vysoko na jasné obloze a parkoviště neposkytovalo žádný stín. Včera jsme byli ve zcela odlišných tepelných podmínkách! Průměrná teplota v České republice počátkem ledna byla nějakých 5 st. C. Ano, tam žádný mráz, žádný sníh, žádný led, ale náhlé vystavení 27 - 30 st. C ze dne na den na otevřeném parkovišti před letištní budovou na Reunionu bylo jako se přemístit z chladničky do sálající pece! Navíc jsme byli po dlouhé cestě unavení, i když musím říci, že únavu mi potlačoval fakt, že jsem, kde jsem a vše nové a neobvyklé kol mne. Chvíli před tím, než jsme naložili zavazadla do auta a nasedli do něj, stihl jsem udělat pár fotek chytrým mobilem včetně fotky průčelí budovy Letiště Rolanda Garrose, na které jsem mohl z parkoviště dobře vidět.

The Fig.12: A next view of the newer bridge from the old stony bridge. There is St. Leu the
town behind the newer bridge. Reunion, taken with my smart phone, on January 2018.
Obr.12: Další pohled na novější most ze starého kamenného mostu. Za novějším mostem je
městečko St. Leu. Reunion, pořízeno mým chytrým mobilem, leden 2018.

V autě bylo víc než 30 st. C, když jsme se v něm usadili, ale o chvíli později nastartoval Venda motor, a tím i klimatizaci, takže se kabina ochladila. Potřebovali jsme urazit vzdálenost nějakých 50 km do St. Leu, městečka na jihozápadním pobřeží. Zdál se to být snadný úkol, dokud hoši nezapnuli GPS-ku. Sdělila nám, že dálnice ze St. Denis do St. Leu je v jednom úseku uzavřená pro pád velkých balvanů, tudíž, že je nezbytné použít objížďky. To znamenalo použít úzkou silnici klikatící se výše ve svazích nahoru a dolů, tj. mnohem delší cestu k našemu cíli. Navíc jsme mohli předpokládat, že cesta bude ucpána jinými vozidly a očekávala nás majitelka apartmánu. Zdálo se, že tam nebudeme včas. A úkol na místo nás dopravit spočíval plnou vahou na Vendovi. Byl unavený stejně jako zbytek naší posádky, ale na rozdíl od nás musel řídit. Tady musím napsat, že Venda je excelentní řidič a jako obvykle zvládl jízdu do St. Leu brilantně.

The Fig.13: During a walk alongside the coastline. I was coming back to St. Leu in a
falling dark. Reunion, taken with my smart phone, on January 2018.
Obr.13: Během procházky podél pobřeží. Vracel jsem se do St. Leu v padajícím soumraku.
Reunion, pořízeno mým chytrým mobilem, leden 2018.

Ať s Vendou za volantem cestujeme kamkoliv v České republice či někam v zahraničí, vždy zaujímám sedadlo vedle něj. Tohle platilo i na Reunionu. Jízda se často zpomalovala kvůli hustší dopravě a podobala se jízdě na toboganu. Neustálými zátočinami nahoru a dolů trpěl nejvíc z nás Robert, což způsobovalo, že mu bylo na zvracení, ale pár zastávek cestou pomohlo restartovat  rovnovážnou soustavu v jeho mozečku. Zastávky byly užitečné pro celou posádku. Venda si mohl orazit od řízení auta a my tři ostatní jsme si mohli zapálit cígo na čerstvém vzduchu. Navíc těch pár odpočívadel vysoko ve svazích poskytovalo rozmanité a neobyčejné vyhlídky na zelené rokliny mezi strmými skalnatými stěnami hluboko pod námi, jakož i vyhlídky na Indický oceán. Těmi panorámaty jsem byl zcela fascinován! Jedna zastávka vyřešila také naše problémy s majitelkou apartmánu, která na nás čekala. Robertovi se jí podařilo dovolat, takže byla informována, že se trochu zpozdíme. Nejdřív jsme stavěli u benzínové pumpy s nonstop obchodem, kde kluci zakoupili něco k pití, abychom mohli kompenzovat rychlejší ztrátu tělních tekutin za podmínek horké pece. Během jízdy jsme často projížděli kol skalních stěn porostlých rozmanitou exotickou vegetací. Čas od času jsem letmo zahlédl rostlinný druh, který jsem znal aspoň na úrovni rodové, avšak mnohé z těch porostů mi splývaly v jednu změť různých zelených odstínů, místy dekorovaných květy rozličných tvarů a barev. Musím přiznat, že nejvíc ze všeho jsem pátral po květech orchidejí. Ale žádný velký květ exotického druhu orchideje mi na dohled nepřišel. Byl jsem ovlivněn Robertem a Vendou. Byli na Reunionu před dvěma či třema roky a vyprávěli o spoustě orchidejí, které tam mohli vidět. Jejich tvrzení bylo pro mne tak suggestivní, že jsem předpokládal spatření orchidejí na každém kroku. Prostě jsem si myslel, na základě jejich poznámek, že orchideje se na ostrově vyskytují v kultuře i v divočině. Předešlé návštěvy subtropických ostrovů (Korzika, Tenerife, Madeira a Sicílie) mi neukázaly žádné exotické druhy orchidejí pěstovaných spolu s jinými tropickými druhy v zahradách nebo na veřejných místech ve městech či na vesnicích. Tudíž se mi předpoklad moci spatřit velké exotické květy orchidejí na tropickém Reunionu nezdál být tak špatný. Přesto byla tahle myšlenka na první pohled chybná. Ovšem, že jsem počítal s nepůvodními druhy orchidejí, pocházejícími z jiných částí tropického světa, myslel jsem na druhy zavlečené. Nebýval bych tolik překvapen při spatření některých druhů z rodů orchidejí, např. Dendrobium, Cattleya nebo Phalaenopsis v kultuře. Požadavky na jejich volné pěstování mi připadaly ideální. Avšak při prvních kontaktech s reunionským terénem jsem nic takového zahlédnout nedokázal.