The English Version

My Free Memories of Madeira

The North West Coastline

The Fig.1: Vendy stopped the car in this parking lot. We wanted to examine the fascinating place
in a more detailed way out of the car. This is a back view at the east direction.
The North coastline of the island. Madeira, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.1: Venda zastavil auto na tomto parkovišti. Chtěli jsme si to fascinující místo prohlédnout
podrobněji mimo auto. Tohle je zpětný pohled ve východním směru. Severní pobřeží ostrova.
Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

To reach the north coastline of the island from the village named São Vicente took a short time. We spent a time in a resting place behind this village as you may recall from my previous narration where its name was not presented. Here I present it additionally. A slanted section of the road issued into a wider horizontal road leading alongside the north coastline. Vendy took a right turn driving our car at the north west direction.

The Fig.2: This is a forward view of the place where we got out of the car to look around the
surroundings. Our next way continued on at this direction. You can see several small houses with
gardens at a tight vicinity of the vertical high cliffs. This view evoked a similar one from my native
Prague, Czech republic, in my brain. If the sea surface to the right upper corner were Vltava the river
then I would think I am in some suburban Prague part of the Vltava´s deep and wide valley. Madeira,
The North coastline, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.2: Tohle je dopředný pohled na místo, kde jsme vystoupili z auta, abychom se porozhlédli po
okolí. Naše další cesta pokračovala v tomto směru. Vidíte několik domků se zahrádkami v těsné
blízkosti kolmých vysokých srázů. Tento pohled vyvolal v mém mozku podobný z rodné Prahy.
Kdyby byla mořská hladina v pravém horním rohu řeka Vltava, myslel bych, že jsem v nějaké
pražské předměstské části hlubokého a širokého vltavského údolí. Madeira, severní pobřeží, říjen
2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

Leaving the vast rural valley behind us we continued on in our drive with high cliffs to our left side and with the Atlantic ocean to our right side. The road was an only near strip between the ocean and the cliffs. Taken with the amazing scenery soon we decided to stop the car so that we could examine it in a more detailed way, so that we could enjoy its atmosphere out of the car.

The Fig.3: To me at least there are several interesting things on this picture. First, there is a near stream
coming out of a hole in the rocky wall and falling down through a vertical bed. Maybe it issues into
the sea by some channel under the road. A next interesting item of the photo is the street mark allowing
cars to pass through the tunnel at the speed of 80 km per a hour. At last but not least the system of stony
walls on the left side of the road allowed me to climb higher up above the road. I hoped in the closest
access to the stream by this way but the way was blind. Madeira, the North coastline, on October 2016.
Taken with my smart phone.
Obr.3: Aspoň pro mne je na obrázku několik zajímavostí. Zaprvé, z otvoru ve skalní stěně vytéká úzký
pramen a spadá dolů kolmým korytem. Snad ústí do moře nějakým kanálem pod silnicí. Další zajímavou
položkou fotografie je pouliční značka umožňující autům projíždět tunelem rychlostí 80 km/h. V neposlední
řadě mi systém kamenných zídek na levé straně silnice dovolil vystoupit výše nad silnici. Doufal jsem v
nejtěsnější přístup k pramenu touhle cestou, avšak byla slepá. Madeira, severní pobřeží, říjen 2016.
Pořízeno mým chytrým mobilem.

I started walking a pavement lined with a low concrete wall not too high above a stony coast which was flooded with sea waves periodically. The Atlantic ocean was absolutely calm at that time. I could enjoy its vastness from the place. As I looked at the sea just in front of me I could see only the sea water fusing with the sky on the horizon. It was and it has always been a hypnotic look to me.

The Fig.4: This lizard so abundant in Madeira ceased in its motion near to my feet for a while and
then I could take its photo. Madeira, the North coastline, on October 2016. Taken with my smart
phone.
Obr.4: Tahle ještěrka, tak hojná na Madeiře, ustala na chvíli v pohybu opodál mých nohou, takže
jsem si ji mohl vyfotit. Madeira, severní pobřeží, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. 

Suddenly I saw a small lizard, it was light brown in color and it ceased in motion near to my feet for a while and then I could catch it up for several times with my smart phone. It was one of many others I saw both in Tenerife and Madeira. I found no substantial differences between the ones from Tenerife and the ones in Madeira. Maybe they are the same species or they might be subspecies of the same genus.

The Fig.5: This poor grassy patch next to the road pastured these six white sheep. Madeira, the
North coastline, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.5: Tohle chudé travnaté políčko vedle silnice skýtalo pastvu těmto šesti bílým ovcím. Madeira,
severní pobřeží, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

It is a strange experience but when I turned my attention from the Atlantic ocean and I began studying the opposite side of the road I had a feeling of something familiar or so like that. Now while I am writing these lines it is coming to me why my feeling had so a familiar character. There were several ordinary houses with gardens dispersed in a tight vicinity of the continuous mountainous massive stretching out at both directions in parallel with the coastline. The continuous mountainous range resembled a titanic dam facing the Atlantic ocean resolutely. Its vertical walls did not give any chance to an ordinary deadly man to climb them up. Now looking at my photos taken in the place I am realizing where the seeming familiarity came from on my mind. It was as suddenly I would be standing on the bank of Vltava the river in a section of a Prague suburb (Czech republic) and with the river behind my back as I would be looking at similar houses crouching themselves under high rocky cliffs behind them. Of course the closer examination dissolved the seeming familiarity out immediately. Understandably, as soon as you turned your look at the sea again the impression was rightly away because Vltava the river and the Atlantic ocean were incomparable.

The Fig.6: Nothing else than the sea and the sky and the challenge: What is there over behind the
horizon? The Atlantic ocean observed from the North coastline of the island. Madeira, on October
2016. Taken with my smart phone.
Obr.6: Nic jiného než moře a obloha a výzva: Co je tam za obzorem? Atlantik pozorovaný ze severního
pobřeží ostrova. Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

As you can see on the fig.2 in places the vertical cliffs fall into the sea water rightly thus blocking the way to continue on. This often obstacle both at the sea and in the mountainous inland has been solved out by the Madeira people with a lot of tunnels, all the island has been interwoven with them. They have made the traffic much more easier throughout the whole island. Surely I am going to devote a special post to them someday in the future. They deserve it I think.

The Czech Version

Mé volné vzpomínky na Madeiru

Severozápadní pobřeží

The Fig.7: A street lamp on the background of the sea and the sky. Madeira, The North coastline,
on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.7: Pouliční lampa na pozadí moře a nebe. Madeira, severní pobřeží, říjen 2016. Pořízeno mým
chytrým mobilem.

Dosáhnout severní pobřežní čáry ostrova od vesnice São Vicente zabralo chvilku. Nějaký čas jsme strávili na odpočívadle za touto vesnicí, jak si snad vzpomínáte z mého předešlého vyprávění, kde její jméno uvedeno nebylo. Zde ho uvádím dodatečně. Svažitý úsek silnice ústil do širší vodorovné silnice vedoucí podél severního pobřeží. Venda zahnul doprava a řídil auto v severozápadním směru.

The Fig.8: The closest view of the stream jetting from the vertical rocky wall. The shot was taken
from the higher place above the road. Madeira, the North coastline, on October, 2016. Taken with
my smart phone.
Obr.8: Nejbližší pohled na pramen vyvěrající z kolmé skalní stěny. Záběr byl pořízen z vyššího
místa nad silnicí. Madeira, severní pobřeží, říjen 2016. Pořízeno mých chytrým mobilem.

Když jsme nesmírné pastorální údolí nechali za sebou, pokračovali jsme v jízdě s vysokými srázy po levé straně a s Atlantickým oceánem po straně pravé. Silnice byla pouhým úzkým pruhem mezi oceánem a útesy. Protože nás ta úžasná scenérie zaujala, brzy jsme se rozhodli auto zastavit, abychom si ji mohli prohlédnout podrobněji a také, abychom si mohli užít její atmosféry mimo auto.

The Fig.9: A view of the tunnel´s enter taken from the system of the stony walls higher above the
road. Notice the path winding itself alongside the rock to the right from the tunnel´s enter.
Madeira, the North coastline, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.9: Pohled na vstup do tunelu pořízený ze soustavy kamenných zídek výše nad silnicí.
Povšimněte si vinoucí se cesty podél skály vpravo od vchodu do tunelu. Madeira, severní
pobřeží, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

Rozešel jsem se po chodníku lemovaném nízkou betonovou zdí nepříliš vysoko nad kamenitým pobřežím, které perodicky zaplavovaly mořské vlny. Atlantik byl v tom čase absolutně klidný. Mohl jsem si z toho místa užívat jeho nesmírnost. Jak jsem se díval na moře právě přede sebou, mohl jsem vidět jen mořskou vodu splývající na horizontu s oblohou. Pro mne tohle byl a vždycky je hypnotický pohled.

The Fig.10: Plants of Aechmea the genus grew in stony soil of the system of the stony walls above
the road. Madeira, the North coastline, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.10: Rostliny rodu Aechmea rostly v kamenité půdě soustavy kamenných zídek nad silnicí.
Madeira, severní pobřeží, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

Je to podivná zkušenost, ale když jsem odvrátil pozornost od Atlantiku a počal studovat protější stranu silnice, měl jsem pocit čehosi důvěrně známého či něčeho na ten způsob. Teď, když píšu tyhle řádky, začíná mi docházet, proč měl můj pocit tak důvěrně známý charakter. V těsném sousedství nepřetržitého horského masivu, jenž se rozprostíral v obou směrech paralelně s pobřežím, byly roztroušeny obyčejné domy se zahrádkami. Ten kontinuální horský řetězec připomínal titánskou hráz, jež rezolutně čelí Atlantiku. Jeho svislé stěny neposkytovaly obyčejnému smrtelníkovi žádnou šanci zlézt je. Teď, když se dívám na fotografie pořízené na tom místě, uvědomuji si, odkud se vzala ta důvěrná známost v mé mysli. Bylo to jako bych stál na břehu řeky Vltavy v nějakém úseku pražského předměstí a s řekou za zády jako bych se díval na podobné domky krčící se pod vysokými skalními srázy za nimi. Samozřejmě, že bližší prohlídka tu důvěrnou povědomost okamžitě rozpouštěla. Pochopitelně, jakmile jste opět obrátili pohled k moři, dojem byl hned pryč, protože Vltava a Atlantik jsou nesrovnatelné.

The Fig.11: Probably dry and alive leaves of Pteridium the fern growing like a weed in
the system of stony walls higher above the road. Madeira, the North coastline, on October 2016.
Taken with my smart phone.
Obr.11: Suché a živé listy kapradiny hasivky (Pteridium) rostoucí jako plevel v soustavě kamenných
zídek výše nad silnicí. Madeira, severní pobřeží, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

Jak vidíte na obr.2, místy kolmé srázy spadají do mořské vody přímo a tím blokují cestu v pokračování. Tuto častou překážku u moře i v hornatém vnitrozemí řeší Madeiřané spoustou tunelů, celý ostrov je jimi protkán. Činí dopravu po celém ostrově mnohem snazší. Někdy v budoucnu jim určitě hodlám věnovat zvláštní post. Myslím, že si to zaslouží.

The Fig.12: Waves of the Atlantic ocean coming to the stony coast were mild. Madeira, the North
coastline, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.12: Vlny Atlantiku, přicházející ke kamenitému pobřeží, byly mírné. Madeira, severní pobřeží,
říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

The English Version

The Smarter Things The More Stupid People

The Fig.1: The smarter things the more stupid people.
Obr.1: Čím chytřejší věci, tím blbější lidé.

Our late poet Jiří Wolker wrote "I love things, the silent comrades..." Today maybe he would write: "I dislike things, the dangerous clever comrades....".
We have lived in the times of the fascinating progress of technology. But every progress have brought its drawback, too. In the meantime mostly we have been able to perceive its lighter side. We have spoken of smart phones, of smart washing machines, of smart refrigerators etc. but it has not been enough. Now we have already had smart working unites doing almost all the manual work for us. The working class has been at the edge of its extinction. I recall the science fiction vision written by Kurt Vonnegut called The Mechanical Piano in which the author has already predicted these consequences several decades ago.

But it has not still been enough. We have thought of smart houses which have been able to assemble themselves and vice versa, which have been able to keep themselves under self control. Today we have imagined smart towns and it has not been an only fantasy. The first concrete steps to them have been realizing.

Some thinkers have been afraid of negative impacts of the AI on our own natural intelligence. The more the AI has been penetrating to our everyday lives the more we have been relying on it. And the more we have relied on it the more our brain has become lazier and lazier. More now the AI systems have been getting one of the most important abilities, i.e. the ability of self learning and self improving.

Somehow the AI has stolen our own minds or it has changed them to its own picture.


The Czech Version

Čím chytřejší věci, tím blbější lidé

Náš zesnulý básník Jiří Wolker napsal "Miluji věci, mlčenlivé soudruhy...." Dnes by možná napsal: "Nemám rád věci, nebezpečné bystré soudruhy....".
Žijeme v časech fascinujícího technologického progresu. Ale každý progres přináší také svou stinnou stránku. Prozatím jsme povětšinou schopní vnímat jeho světlejší stránku. Mluvíme o chytrých mobilech, o chytrých pračkách, o chytrých ledničkách atd., ale to nestačí. Teď už máme chytré pracovní jednotky, které dělají veškerou manuální práci za nás. Dělnická třída je na pokraji vyhynutí. Vzpomínám na sci fi vizi od Kurta Vonneguta nazvanou Mechanické piano, v níž autor tyto následky předpověděl už před několika desetiletími.

Ale tohle pořád nestačí. Pomýšlíme na chytré domy, které se dovedou samy sestavovat a naopak, které dovedou samy sebe udržovat pod kontrolou. Dneska si představujeme chytrá města a není to pouhá fantazie. První konkrétní kroky k nim se uskutečňují.

Někteří myslitelé se obávají negativních dopadů umělé inteligence na naši vlastní přirozenou inteligenci. Čím více umělá inteligence proniká do našeho každodenního života, tím více se na ni spoléháme. A čím více na ni spoléháme, tím více náš mozek leniví a leniví. Navíc teď systémy umělé inteligence získávají jednu z nejvýznamnějších schopností, tzn. schopnost sebeučení a sebezdokonalování.

Umělá inteligence tak nějak krade naši mysl nebo ji mění k obrazu svému.

O mých smíšených pocitech nad jednou osobností našeho současného veřejného života

O mých smíšených pocitech nad jednou osobností našeho současného veřejného života

Tento muž je nepochybně velmi sugestivní osobou. Alespoň pro mne je to tak určitě. Píši předem, že bych ho nechtěl urazit nebo snižovat jeho význam pro mou vlast či pro celý svět. Mé následující řádky mají popsat mé soukromé a prosté pocity z této dobře známé osobnosti naší současnosti. Často naslouchám jeho vemlouvavému hlasu v našem rádiu a (protože televizi nesleduji) často ho mohu pozorovat a zkoumat či studovat jeho vzezření i chování v různých masmédiích na Internetu.

Třebaže už sepsal mnoho knih, žádnou z nich jsem prozatím nečetl. Podle jejich autora, zvláště v USA získávají mimořádnou oblibu. Pokud je mi známo, jeho vzdělání sahá od sociologie, psychologie a teologie po filosofii. Jak toho člověka studuji a všímám si ho prostřednictvím našich masmédií už delší dobu, získávám postupně, krok za krokem, nějaký obraz o jeho povaze, cílech a celkové osobnosti.

Říká, že byl za kněze vysvěcen při tajném obřadu v době totalitního rudého režimu v této zemi. V současné době káže v kostele Nejsvětějšího Svatého Salvatora v Praze. Je excelentní řečník, a proto dostává mnoho příležitostí prezentovat své názory v našich hromadných sdělovacích prostředcích. Jo, jeho jazyk je nesmírně obratný, je to skvělý člověk pro moderátory, k velké radosti moderátora stačí mu položit jednu otázku, je-li hostem jeho pořadu. Poté může veškeré své aktivity absolutně zarazit, protože náš člověk zvládá talk show sám.

Prozatím rozpoznávám dvě hlavní koncepce tohoto kněze. První je ekumenická a druhá, kterou vidím v jeho úsilí, spočívá v získávání více mladých lidí pro Křesťanskou církev. Zbytek jeho osobnosti je zaměřen na vlastní propagaci, aniž by bylo jasné, jaké jsou jeho pravé cíle.

Pokud mohu vidět, má své stoupence i odpůrce. Občas jsou v naší společnosti hlasy, které ho doporučují, aby se stal naším budoucím prezidentem. Jeho postoj k těmto apelům je zdrženlivý. Uvažoval by o tom, ale domnívá se, že by zvolen nebyl, protože by nedokázal získat hlasy obyčejných lidí. Nemyslí si, že by byl u prostých lidí příliš oblíbený, jak sám tvrdí, jeho cesta je intelektuálnější.

Pro me je v tomhle člověku něco temného. Nemohu si pomoci, ale tohle je můj nepřetržitý pocit, kdykoliv mám možnost vidět ho nebo naslouchat jeho vemlouvavému hovoru. Možná, že ta temnota v něm, kterou vnímám, je dána jeho vzezřením. Můžete si ho prohlédnout na mém obrázku. Kdybych byl režisérem filmu věnovanému satanismu, vybral bych ho pro hlavní roli Satana. Kdybych měl vyjádřit své pocity z tohoto laureáta Templetonovy ceny krátce, řekl bych, že existuje spousta lidí s mimořádnými schopnostmi, avšak ty často cloní jejich skutečnou pokřivenou povahu. Krátce, není všechno zlato, co se třpytí.

The English Version

On My Mixed Feelings Over One Personality of Our Present Public Life

No doubt, this man has been a very suggestive person. At least that´s so to me surely. I am writing in advance that I would not want to offend him or to belittle his importance for my country as well as for the whole world. My following lines are about to describe my private and simple feelings of this well known authority of our present times. Often I have been listening to his persuasive nasal voice in our radio and (because I have not watched the telly) often I have been able to observe and to examine or to study both his appearance and behavior in various e-mass media on the Internet.

Though he has already written many books I have red none of them so far. According to their author they have been getting an extreme popularity in the US especially. As long as I know his education ranges from sociology, psychology and theology to philosophy. As I have already been studying and noticing the man through our mass media for a longer time gradually and step by step I have been getting some picture of his nature, of his goals, of his whole personality.

He has said that he was ordained to be a priest at a secrete ceremony in the times of the totalitarian red regime in this country. At the present times he has preached in the Sacrosanct St. Salvatore´s Church in Prague. He has been an excellent speaker and this has been why he has gotten many occasions to present his opinions in our mass media. Yeah, his tongue has been very skillful, he´s been a great man to radio moderators, at a great joy of a happy moderator to put him one question is enough if he is a guest in his program! Then he can stop his own activities absolutely ´cause our man masters the talk show himself.

In the mean time I have recognized two main concepts of this priest. The first is oecumenical and the second concept I see in his efforts has been to get more young people for the Christian Church. The rest of his personality has been focused on his own propagation without it would be clear what his real goals have been.

As long as I can see he has had both his supporters and his opponents. From time to time there have been voices in our society recommending him to become our future president. His attitude to these appeals have been reserved. He would think of it but he thinks he would not be elected because he could not win votes of the ordinary people. He does not think he would be too favorite with ordinary people, as he has been claiming himself his way is more intellectual.

Well, there is something dark in this man to me. I can´t help myself but this is my continuous feeling whenever I have had the chance to see him or to listen to his persuasive talking. Maybe the darkness in him I have perceived has been given by his appearance. You can examine it on my picture. If I were a director of a movie devoted to Satanism I would chose him to play the main role of the Satan. If I could express my feelings of this laureate of the Templeton´s price in a short way I would say that there are a lot of people with extraordinary abilities but often they screen their real distorted characters. In short, all what is sparkling is not gold.

The English Version

Jane Goodall,
My Hottest Favorite for The Nobel Price

The Fig.1: Jane Goodall´s impressive farewell with a female chimp.
Obr.1: Dojemné sbohem Jane Goodallové s šimpanzí samičkou.

Jane Goodall has accompanied me from my boyhood already. She came to my consciousness in a very unnoticeable way so that I can´t determine the first moment exactly. Her visits in my head have had no regular character, mostly they have been short and fragmented. I have never read any book from her so far. But if you are interested in biology from your early age in general then you can´t omit this personality.

Besides my first information of her existence came to me in the times of the totalitarian regime in my native country, i.e. in Czech republic. Well, then all information coming from the West leaked through the Wall between the West and The East in very sporadic ways. Then her second name consisted of two names: Lawick-Goodall. Often she has been presented by mass media as an anthropologist or as an expert at the primates but to my opinion the most exact definition of her scientific efforts corresponds with ethology of Konrad Lorenz who has been thought to be its founder. K. Lorenz together with K. von Frish and N. Tinbergen have won the Nobel price for physiology and medicine in the seventies of the past century. As long as I know since that time no ethologist have been appreciated by this highest prestigious price.

Her way to a serious and systematic scientific research was thorny and winding. Despite of this she has been able to overcome all various obstacles on her way to her lifetime goal, i.e. to study the chimps in their natural surroundings. The chimps have become to be fatal object of her research having been lasting for 50 up to 60 years of her life! The fifty or sixty years have included her hard work in a difficult terrain of the Tanzanian jungles, her enormous invention and patience so that she could be like one of the remarkable apes, so that she could be accepted by them, so that she could observe their natural behavior as closer as possible as well as her incredible dare to face various dangers including the ones coming from an unpredictable aggressive behavior of some chimps.

Despite her high age at the present times this little big and strong woman having been coming from London has been demonstrating an admirable vitality as I could see a couple weeks before watching my favorite TV program called HYDE PARK CIVILIZATION. Just then she was one of its rarest guests. To be able to see her and to listen to her in our TV studio was a great experience to me! Here I would like to thank Daniel Stach the moderator of the program and all his TV staff for this unusual meeting. My drawing to this post was inspired by one video recording projected in the program with J. Goodall. The video recording showed the famous ethologist in an impressive mutual embrace with a female chimp.

Well, if I were a member of The Swedish Royal Academy of The Sciences my hottest favorite proposed for the Nobel price for physiology and medicine would be just Jane Goodall. I would give it to her for her lifetime difficult and fruitful research on the chimps in their natural surroundings as well as for her continuous propagation of the bio ethic principles throughout the world. I think that the NP would be an appropriate appreciation of her scientific and human efforts in the previous long and rather mechanical serial of the NP laureates having been specialized in the molecular biology and genetics. In other words, it is high time to give the NP also to somebody who has been studying the more complicated bio systems. According to me Jane Goodall deserves the Nobel price for physiology and medicine in this frame as nobody else.


The Czech Version

Jane Goodallová,
můj nejžhavější favorit na Nobelovu cenu

Jane Goodallová mne provází už od chlapeckých let. Přišla do mého povědomí velmi nepozorovaně, takže ten první moment neumím určit přesně. Její návštěvy v mé hlavě nemají pravidelný charakter, povětšinou jsou krátké a utržkovité. Prozatím jsem od ní nikdy žádnou knihu nečetl. Ale zajímáte-li se o biologii od raného věku všeobecně, pak tuhle osobnost nemůžete opominout.

Navíc mé první informace o její existenci ke mně přicházely v dobách totalitního režimu v mé rodné zemi, tj. v České republice. Tehdy veškeré informace pocházející ze Západu prosakovaly skrze Zeď mezi Západem a Východem velmi sporadicky.Tenkrát její příjmení sestávalo ze dvou jmen: Lawick-Goodallová. Často se médii prezentuje jako antropoložka nebo jako expert na primáty, ale podle mého názoru nejpřesnější definice jejího vědeckého úsilí koresponduje s etologií Konráda Lorenze, jenž se pokládá za jejího zakladatele. K. Lorenz spolu s K. von Frishem a N. Tinbergenem získali Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství v 70. letech minulého století. Pokud vím, od té doby žádný etolog nebyl touto nejvyšší prestižní cenou oceněn.

Její cesta k serióznímu a systematickému výzkumu byla trnitá a klikatá. Vzdor tomu dokázala překonat veškeré rozmanité překážky na cestě ke své životní metě, tj. ke studiu šimpanzů v jejich přirozeném prostředí. Šimpanzi se stali osudovým objektem jejího výzkumu, jenž trval padesát až šedesát let z jejího života! Těch padesát či šedesát let zahrnuje její tvrdou práci v obtížném terénu tanzánských pralesů, její enormní vynalézavost a trpělivost, aby mohla být jako jeden z těchto pozoruhodných lidoopů, aby jimi mohla být přijata, aby mohla pozorovat jejich přirozené chování, co možná nejdetailněji, jakož i neuvěřitelnou odvahu čelit různým nebezpečím včetně těch, jež pocházejí z nepředvídatelného agresivního chování některých šimpanzů.

Vzdor vysokému věku, v současnosti tahle malá velká a silná žena, jež pochází z Londýna, demonstruje obdivuhodnou vitalitu, jak jsem mohl vidět před pár týdny při sledování oblíbeného TV pořadu zvaného HYDE PARK CIVILIZACE. Právě tehdy byla jedním z jeho nejvzácnějších hostů. Moci ji vidět a naslouchat jí v našem TV studiu byl pro mne ohromný zážitek! Tady bych rád poděkoval moderátoru pořadu, Danu Stachovi a celému jeho TV štábu za toto neobyčejné setkání. Má kresba k tomuto postu byla inspirována jedním video záznamem promítaným v pořadu s J. Goodallovou. Video záznam ukazoval slavnou etoložku v dojemném vzájemném objetí se šimpanzicí.

Kdybych byl členem Švédské Královské Akademie věd, mým nejžhavějším favoritem navrhovaným na Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství by byla právě Jane Goodallová. Udělil bych jí ji za celoživotní nesnadný a plodný výzkum šimpanzů v jejich přirozeném prostředí a také za její neustálou propagaci bio etických principů po celém světě. Domnívám se, že Nobelova cena by byla připadným oceněním jejího vědeckého a lidského úsilí v předešlé dlouhé a poněkud mechanické řadě NC laureátů se specializací na molekulární biologii a genetiku. Jinými slovy, je nejvyšší čas udělit NC také někomu, kdo studuje komplexnější biosystémy. Podle mne si Jane Goodallová zaslouží NC za fyziologii a lékařství v tomto rámci jako nikdo jiný.

The English Version

On A Next Frequent Czech Proverb

The Fig.1: He walked with a pot for water (for beer as it is on my picture) for so a long time
till its handle broke loose.
Obr.1: Chodil se džbánem pro vodu (na mém obrázku pro pivo) tak dlouho, až se ucho
utrhlo.

This is a next frequent proverb used in my country (Czech republic). Its meaning can be better understood if I present more examples to you:
He theft for so a long time till he was arrested.
He went with a pot for beer for so a long time till he became to be dependent on alcohol.
In generally, a long termed risky doing can lead to problems.

But my picture is not a simple copy of the proverb only. I put next two superstitious elements into it. The man is standing on a cover of a canal meaning a bad luck and the black cat running over the street is thought here to be a bad luck, too. So that the unhappy man on my picture is finding himself in a threefold enchanted field.

The Czech Version

O dalším častém českém pořekadle

Tohle je další časté přísloví používané v mé zemi. Jeho význam lze lépe pochopit, jestliže vám uvedu víc příkladů:
Kradl tak dlouho, až byl uvězněn.
Chodil se džbánem pro pivo tak dlouho, až se stal závislým na alkoholu.
Obecně, dlohodobé riskantní počínání může vést k problémům.

Ale můj obrázek není jen prostým opisem přísloví. Vložil jsem do něj další dva pověrčivé prvky. Muž stojí na krytu kanálu, což značí smůlu a černá kočka, která přebíhá přes ulici, je zde rovněž považována za pech. Takže nešťastník na mém obrázku se právě nachází v trojnásobně začarovaném poli.

The English Version

The Czech Proverbs in My Illustrations

Fig.1: One of the most notorious proverb in Czech republic:
"The one who digs a pit for somebody else is usually the one who falls down to it oneself".
Obr.1: Jedno z nejnotoričtějších pořekadel v České republice:
"Kdo jinému jámu kopá, sám do ní obvykle padá".

I like proverbs. They are wise, smart and clever. Each nation has its proverbs. They can be fit for some life situations. I am going to concentrate on the Czech ones. No doubts that The Czech proverbs may resemble the foreign ones, they tell the same wisdom but they do it by other words only. To my opinion the same proverbs though said by different words have showed that all the nations of the Earth have had much in common.

The proverbs can describe some situations aptly by a shortcut. Many of them do not miss the sense of humor, they are very amusing to me. Hence my idea to try transforming some of them into drawings, to play a bit with their thoughts or with their common truths.

There is yet one thing in common to them. We do not know their authors. Somehow they have been appearing from the folk´s wisdom spontaneously.

The Czech Version

Česká přísloví v mých ilustracích

Mám rád přísloví. Jsou moudrá, chytrá a bystrá. Každý národ má svá pořekadla. Mohou se hodit na některé životní situace. Hodlám se soustředit na ta česká. Není pochyb, že česká přísloví mohou připomínat ta cizí, říkají stejnou moudrost, ale jen jinými slovy. Podle mého názoru tatáž přísloví, třebaže řečená jinými slovy, ukazují, že všechny pozemské národy mají hodně společného.

Přísloví mohou popisovat určité situace trefně zkratkou. Mnohá z nich nepostrádají smysl pro humor, jsou pro mne velmi zábavná. Odtud myšlenka zkusit některá z nich převést v kresbičky, pohrát si trochu s jejich myšlenkami či s jejich pravdami.

Jednu věc mají společnou. Jejich autory neznáme. Jaksi vyvstávají z lidové moudrosti spontánně.

The English Version

From My Memories of Madeira

The Fig.1: A resting place next to the road on our way to the north side of the island. You can see
my son Robert (sitting on a bench) and Vendy (standing and photographing). There was a nice
look at a small white belfry from the resting place. From time to time we could listen to its bells.
Madeira, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.1: Odpočívadlo vedle silnice při naší cestě na severní stranu ostrova. Můžete vidět mého syna
Roberta (sedí na lavičce) a Vendu (stojí a fotí). Z odpočívadla byl hezký pohled na bílou zvonici.
Občas jsme mohli naslouchat jejím zvonům. Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

Across The Island, From The South to The North

The Fig.2: A panorama viewed from the resting place with the white belfry more
to the left on the picture. In fact we found ourselves in a wide vast valley surrounded
by high mountainous backs. You can see that houses and cottages are infrequent
throughout this side of the valley up to the steep cliffs. Madeira, on October 2016.
Taken with my smart phone.
Obr.2: Panoráma přehlížené z odpočívadla s bílou zvonicí více vlevo na obrázku.
Vlastně jsme se nacházeli v širokém rozlehlém údolí obklopeném vysokými horskými
hřbety. Můžete vidět, že domy a chalupy jsou řídce rozroušené po celé této straně údolí
až ke strmým srázům. Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. 

This was one of our first longer drives by the rented car driven by Vendy during our stay at Madeira. When the sea of the north side was at our sight already Vendy stopped the car at a resting place next to the road. The resting place was nearby under a village with amazing views of a surrounding mountainous landscape.

The Fig.3: The left side of the valley (at the direction of our drive). Evil clouds
were hovering over the mountainous backs but no rain threatened down in the
valley where we were staying at the resting place. This shot was taken at the direction
to the inland. Madeira, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.3: Levá strana údolí (ve směru naší jízdy). Zlověstné mraky se vznášely nad
horskými hřbety, ale dole v údolí, kde jsme zrovna pobývali na odpočívadle žádný
déšť nehrozil. Tento snímek byl pořízen ve směru do vnitrozemí. Madeira, říjen 2016.
Pořízeno mým chytrým mobilem.

A while before our stop at the resting place we drove through the village nearby above the parking lot. As we were passing through the village we could see a house and its garden decorated with garlands of color papers hanging on thin ropes. More cars were parking alongside the house. Maybe a celebration or a wedding we thought to ourselves. But the picture stayed behind us within a while in the going car. We forgot the scene for a while.

The Fig.4: A small smoky cluster hovering over the village after a shoot. Madeira, on October 2016.
Taken with my smart phone.
Obr.4: Malý kouřový chomáč vznášející se nad vesnicí po výstřelu. Madeira, říjen 2016. Pořízeno
mým chtrým mobilem.

A while later our attention was attracted with a shoot or something like that. The sound came from the village. At the same time we could see a small cloud slowly diffusing in the air over the left side of the valley (at the direction of our way to the sea). I could catch the small cloud up with my smart phone. You can examine it in my picture (the fig.4). There was yet one shoot after the first one and the valley fell in its usual awesome silence again. We connected the shoots with the celebration in the village. Next shooting did not happen and we kept to enjoy the beauty of the place.

The Fig.5: A back part of the burial colony. The burial car with a coffin disappeared in the turn.
Hardly I made to photograph something at least from this last way. Madeira, on October 2016.
Taken with my smart phone.
Obr.5: Zadní část pohřební kolony. Pohřební auto s rakví zmizelo v zatáčce. Sotva jsem stihl
vyfotit aspoň něco z téhle poslední cesty. Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

A time flowed away when suddenly we could observe a colony of cars passing fast by us and continuing on their way down to the sea. According to one of the cars going in the center we understand what was going on in the village. The car in the middle of the going colony was the burial car transporting inside a coffin with a dead man. I hardly made to take one or two photos of the colony or rather of backs of last cars. Obviously, this was last faraway with a dead.

The Fig.6: There was this specimen of Carica papaya in a garden on the opposite side of the road.
Madeira, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.6: V jedné zahradě na opačné straně silnice byl tento exemplář papáji melounové (Carica papaya).
Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

Since that time wherever we encountered on the color paper pieces hanging on thin ropes and decorating a house or a garden in Madeira (one next case only I think) we deciphered it like a symbol of last things of the man.

The Czech Version

Z mých vzpomínek na Madeiru

The Fig.7: It was a pastoral landscape with the white small belfry at a distance.
There was a dense growth under our view. The plant grew like a weed there rather
than a cultivated one by purpose. Often I encountered this species both in Madeira
and in Tenerife. You can see it in our gardens here, too. It is a very toxic plant forming
dense growths. It names Ricinus communis of Euphorbiaceae the family. Its bushy
growth is rightly in front of your eyes on  the picture. Madeira, on October 2016. Taken
with my smart phone.
Obr.7: Byla to idylická krajina s tou bílou zvoničkou v dálce. Pod naší vyhlídkou byl
hustý porost. Ta rostlina tam rostla spíš jako plevel než účelově pěstovaná. Často jsem
se s tímto druhem potkával na Madeiře i na Tenerife. Tady ji také můžete spatřit v našich
zahradách. Je to rostlina velice jedovatá, která vytváří husté porosty. Jmenuje se skočec
obecný (Ricinus communis) z čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae). Na obrázku je její
křovinatý porost přímo před vašimi zraky. Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým
mobilem.

Napříč ostrovem, z jihu na sever

The Fig.8: Something like a stop in the Paradise. While my attendants were taking
a rest on benches I was photographing this view of the sea on the north side of
Madeira. Madeira, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.8: Něco jako zastávka v Ráji. Zatímco moji společníci odpočívali na lavičkách,
fotil jsem tento pohled na moře na severní straně ostrova. Madeira, říjen 2016. Pořízeno
mým chytrým mobilem.

Tohle byla jedna z našich prvních delších jízd pronajatým autem řízeným Vendou během pobytu na Madeiře. Když už bylo moře severní strany na dohled, zastavil Venda auto u jednoho odpočívadla vedle silnice. Odpočívadlo bylo nedaleko pod vesnicí s úžasnými výhledy po okolní hornaté krajině.

The Fig.9: The white belfry at the closer view. It was a half past noon. Madeira, on October 2016.
Taken with my smart phone.
Obr.9: Bílá zvonice v bližším pohledu. Bylo půl jedné. Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým
chytrým mobilem.

Chvíli před naší zastávkou na odpočívadle jsme projížděli vesnicí opodál nad parkovištěm. Když jsme vsí projížděli, mohli jsme zahlédnout dům se zahradou zdobené girlandami barevných papírků visících na tenkých šňůrách. Podél domu parkovalo více vozů. Možná nějaká oslava nebo svatba pomysleli jsme si. Ale ten obraz zůstal za námi v jedoucím autě během chvíle. Na chvíli jsme na ten výjev zapomněli.

The Fig.10: This bush penetrated with its branches through bars of a garden´s fence. Its flowers
were fading away. I had met it in Tenerife already on August 2016, then it had been in full flower in
a park of Santa de la Cruiz the city. Its Latin name is Callistemon citrinus, its English name is
"Crimson Bottle-Brush". It belongs to Myrtaceae the family.Madeira, on October 2016. Taken with my
smart phone.
Obr.10: Tento keř pronikal větvemi skrze mříže plotu jedné zahrady. Jeho květy uvadaly. Setkal jsem se
s ním už na Tenerife v srpnu 2016 v jednom parku metropole Santa de la Cruiz. Jeho latinský název je
Callistemon citrinus (česky železník, nitkokvět, kalistemon). Patří do čeledi myrtovitých (Myrtaceae).
Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

O chvíli později nás upoutal výstřel či něco podobného. Ten zvuk přicházel z vesnice. Současně jsme mohli spatřit obláček, který se zvolna rozptyloval ve vzduchu nad levou stranou údolí (ve směru naší cesty k moři). Obláček jsem dokázal zachytit chytrým mobilem. Můžete si ho prohlédnout na mém obrázku (obr.4). Po prvním následoval ještě jeden výstřel a údolí opět upadlo do svého obvyklého hluboce uctivého ticha. Výstřely jsme si spojovali s oslavou ve vesnici. Další střílení se nekonalo a my si dál užívali krásy místa.

The Fig.11: This beautiful plant was in full flower in the course of our stay at the island. Often we
could see it alongside local roads. I have presented it in one of my previous posts already. But then
I did not know its name. Thanks to a kind help of Mr. Grulich, an excellent expert in the tropical
and subtropical flora, mediated by my friend Adam Majer now I can introduce it to you: The plant
is Amaryllis belladonna belonging to Amaryllidaceae the family.One of its Portugal name is Meninas
Para Escola (girls going to school) because the plant blooms in the time when girls in their pink uniforms
start the new school year (source: Wikipedia). Madeira, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.11: Tahle krásná rostlina naplno kvetla v době našeho pobytu na ostrově. Často jsme ji mohli vidět
podél místních silnic. Uvedl jsem ji už v jednom z předešlých postů. Ale tehdy jsem neznal její jméno. Díky
laskavé pomoci pana Grulicha, vynikajícího znalce tropické a subtropické flory, zprostředkované přítelem
Adamem Majerem, vám ji teď mohu představit: Je to Amaryllis belladonna patřící do čeledi amarylkovitých
(Amaryllidaceae). Jeden z jejích portugalských názvů je Meninas Para Escola (dívky jdoucí do školy), neboť
rostlina kvete v čase, kdy dívky ve svých růžových uniformách začínají nový školní rok (zdroj: Wikipedia).
Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. 

Uplynul nějaký čas, když v tom jsme mohli pozorovat kolonu aut, která kol nás rychle projížděla a pokračovala dál svou cestou dolů k moři. Podle jednoho z vozů jedoucího uprostřed jsme pochopili oč se ve vesnici jednalo. Auto uprostřed jedoucí kolony byl pohřební vůz, který uvnitř převážel rakev s nebožtíkem. Sotva jsem stačil pořídit pár fotek kolony či spíše zadků posledních vozů. Očividně to bylo poslední sbohem se zesnulým.

The Fig.12: This was my first encounter with Amaryllis belladonna. This shot and the previous one
were taken not too far away from our preceding stop. Madeira, on October 2016. Taken with my
smart phone.
Obr.12: Tohle bylo mé první setkání s Amaryllis belladonna. Tento snímek a předešlý byly pořízeny
nepříliš daleko od naší předcházející zastávky. Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

Od té doby, kdekoliv jsme na Madeiře narazili na barevné papírky visící na tenkých šňůrách a zdobící nějaký dům nebo zahradu (myslím, že jen jeden další případ), dešifrovali jsme to jako symbol posledních věcí člověka.