Fig.1: Money isn´t all.

The English Version

The Famous Ossuary in Kutná Hora, Czech republic, from inside. (II)

I´ve depicted the immediate surroundings of the Ossuary, i.e. the graveyard in the previous part. If you want to see the church inside you must buy tickets for yourself and that was what we did in the Information Centrum not so far from the graveyard.

The church hasn´t been so small as I´ve written previously. In fact it has been a large building but as usually if you stand before its face you can see neither all its mighty complex nor its articulate appearance. The Ossuary has been only one of its many rooms and it has found itself in one larger oval cellar like room under the level of the ground. You must go downstairs there. It has been an underground chapel and its unique morbid decorations have ensured unrepeatable and deep impressions and experience to visitors in a very reliable way.

Fig.2: The elaborated bony crest before a glassy case.

The decorations of this underground chapel have been made of very human bones and skulls. The ceiling of the chapel has been testudinate and there has been hanging the splended chandelier in its center. It has consisted of human skulls and bones too. The chaple has had its ow altar with a lot of bony ornaments.

Till now I´ve read no historical sources to learn in detail who has been the idea of , what the ways have been leading to its realization and how many years all this project have taken. I´ve had no idea if the author has had any helpers or if he´s done it himself.
I´ve been able to speculate only from the pieces of information I´ve caught up by my hearing from time to time in the very place. When our examination was over and we left the Ossuary my son told me that the graveyard was overcrowded many years ago. Bony remains of the dead were dug out and replaced to the underground chapel. Their bones and skulls have become small parts of the huge and sophisticated masterpiece.

Most of the bony material have been presented by skulls and long bones of the arms and legs. The skulls have missed jaws. The time separated them from the rests. The author of this bony art has made use of big flat bones very rarely. You can see some of them in the composition of the chandelier, perhaps they´ve been the scapulae. You can see no pelves among the bony decoration.
I saw no vertebrae in the bony composition. Also bones of the hands and feet haven´t been used. In fact, perhaps yes, but only in one case as you can see on one of my pictures presented here (Fig.4). I couldn´t see individual ribs or the brestbones with ribs in the ghostly show. Also you can´t see there any completely composed skeleton.

Fig.3: One of the more often decorations.

There have been three or four very impressive mounds in the big glassy cases built in walls of the chapel. You can examine them through two protective covers: through the younger glasses and the older metal bars behind them. The mounds have consisted of tight layers of skulls and big joints of long bones. The heads of the joints together with the skulls have been in one line of each layer, none of the components has protruded. The complete mounds have resembled strange symetrical old coffers. The skulls and the heads of the joints in individual layers have been composed unregularly.
Besides the big built-in cases with the mounds you can see there smaller all-glassy cases displaying some skulls and bones in a more detail. No doubt these expositions haven´t been original, they´ve belonged to our modern times. These all-glassy cases have stood freely against the side walls of the entering room.

There have been the bony decorations on all the walls of the Ossuary. They´ve decorated separate enterings, they´ve been around the built-in cases. You can think some of them to be quite abstract ornaments while the others can be thought to be concrete symbols, a crest consisting of bones, for example, or some writings of which litters are human bones. Some decorating elements have been often, some of them have been rare or unique. We had not so much time to examine details.

Fig.4: One detail from the crest.

More, there has been  the fenomenon of the supersaturation here: if you´ve found yourself somewhere suddenly. Consider, for example, you´re in a tropical raining forest at the first time. You´re a naturalist, that is the expert in the Nature, but first you see only green and green
and you can´t recognize anything concrete. Your brain is flooded with too much information in the same time. It takes a time than your brain starts to perceive individual details.When I took pictures in the Ossuary for instant, I absolutely overlooked coins around separate skulls before the mounds in the big glassy cases. I realized them at home only when I examined my pictures on my comp.

Fig.4: Ye, I know, there are flat bones too in this work!

All the space of the underground chapel, the Ossuary, has been lighted by several soft lights. There has been prevalent a dreary twilight there. As we could see the Ossuary has often been visited to. You can see there many groups of people from various parts of Czech republic as well as the world. You can see many exotic faces among them, adults, women, men and children. All the age-categories have been attracted to this monument.
I didn´t observed anxiety or fear on faces of the people I saw in the Ossuary. They were rather amused and wondering than intimidated. Some of them examined the bony art with a bemused expression. As if they said to themselves with Hamlet: To be or not to be. That´s what´s going on.


The Czech Version

Fig.5: The chandelier.

Proslulá Kostnice v Kutné Hoře, Česká republika, zevnitř. (II)

Bezprostřední okolí Kostnice, tj. hřbitov, jsem popsal v předešlé části. Chcete-li vidět kostel uvnitř, musíte si zakoupit lístky, a to jsme udělali v Info Centru nedaleko od hřbitova.

Kostel není tak malý, jak jsem napsal předešle. Ve skutečnosti je to velká stavba, ale jako obvykle, jestliže stojíte před jeho průčelím, nemůžete vidět ani jeho monumentální celek ani jeho členitý vzhled. Kostnice je pouze jednou z jeho mnoha prostor a nachází se v jednom oválném rozlehlejším sklepním prostoru pod úrovní země. Musíte tam sejít po schodech. Je to jakási podzemní kaple a její unikátní morbidní dekorace spolehlivě zajišťují návštěvníkům neopakovatelné a hluboké dojmy a zážitky.

Zdobení této podzemní kaple je vytvořeno ze samých lidských kostí a lebek. Strop kaple je klenutý a v jeho středu visí mimořádný lustr. Také sestává z lidských lebek a kostí. Kaple má též vlastní oltář se spoustou kostěných ornamentů.

Fig.6: The chandelier.

Až dosud jsem nečetl žádné historické prameny, abych se dozvěděl čí to byl nápad, jaké cesty vedly k jeho realizaci a kolik let celý ten projekt zabral. Nemám ponětí, zda měl autor nějaké pomocníky či zda to dělal sám. Mohu jenom spekulovat z útržků informací, které jsem tu a tam zaslechl na místě samém. Když naše prohlídka skončila a my Kostnici opustili, syn mi vyprávěl, že hřbitov byl před mnoha lety přeplněný. Kostěné ostatky nebožtíků byly vykopány a přemístěny do podzemní kaple. Jejich kosti a lebky se staly malými dílky ohromného a výlučného mistrovského díla.

Většina kostěného materiálu je prezentována lebkami a dlouhými kostmi horních a dolních končetin. Lebkám chybí dolní čelist. Čas je od zbytku oddělil. Autor tohoto kostěného umění velice vzácně využíval plochých kostí. Nějaké můžete vidět ve skladbě lustru, snad to jsou lopatky. Mezi kostěnou výzdobou nevidíte žádné pánevní kosti. 
V té kostěné skladbě jsem neviděl žádné obratle. Také kosti ruky a nohy nebyly použity. Vlastně, snad ano, ale jen v jednom případě, jak můžete vidět na jednom ze snímků zde uvedených. V té strašidelné podívané jsem nerozpoznal žádná jednotlivá žebra či hrudní kost s žebry. Také tam nemůžete vidět žádného kompletně sestaveného kostlivce.

Fig.7: The chandelier with the altar on the background.

Vestavěny ve zdech kaple jsou ve velkých skleněných vitrínách velmi působivé mohyly. Můžete si je prohlížet přes dva ochranné kryty: přes mladší skla a starší kovové mříže za nimi. Mohyly sestávají z těsných vrstev lebek a kloubů dlouhých kostí. Hlavice kloubů spolu s lebkami jsou v každé vrstvě v jedné linii, žádná z komponent nevyčnívá. Kompletní mohyly připomínají podivné souměrné staré truhlice. Lebky a kloubní hlavice v jednotlivých vrstvách jsou uspořádány nepravidelně. Kromě velkých vestavěných vitrín s mohylami tam můžete vidět menší celoskleněné vitríny, které vystavují nějaké lebky a kosti detailněji. Tyto expozice jistě nejsou původní, patří do naší moderní doby. Tyto celoskleněné vitríny stojí volně u bočních zdí vstupního prostoru.

Fig.8: A decoration of one niche.

Na všech stěnách Kostnice jsou kostěné dekorace. Zdobí jednotlivé vstupy, jsou kolem vestavěných vitrín. Některé z nich můžete pokládat za zcela abstraktní ornamenty, zatímco jiné lze pokládat za konkrétní symboly, např. erb sestávající z kostí nebo nějaké nápisy, jejichž písmena jsou lidské kosti. Některé zdobné prvky jsou časté, některé vzácné nebo ojedinělé. Na prohlížení detailů jsme neměli tolik času. Navíc, je tu jev přesycení: ocitnete-li se někde náhle.Trvá nějaký čas, než váš mozek začne vnímat jednotlivé detaily. Uvažte např., že jste poprvé v tropickém deštném lese. Jste přírodovědec, který je odborníkem na přírodu, ale vy zprvu vidíte jenom samou zeleň a nedokážete rozpoznat nic konkrétního. Váš mozek je zaplaven příliš mnoha informacemi najednou. Když jsem třeba pořizoval snímky v Kostnici, naprosto jsem přehlédl mince kol samostatných lebek před mohylami ve velkých zasklených vitrínách. Uvědomil jsem si je teprve doma, když jsem si obrázky prohlížel na mém kompu.

Celý prostor podzemní kaple, Kostnice, je osvětlen několika tlumenými světly. Převládá tam ponuré přítmí. Jak jsme mohli vidět, Kostnice je často navštěvována. Můžete tam zahlédnout mnoho skupin lidí z různých částí České republiky a také světa. Vidíte mezi nimi mnoho exotických tváří, dospělé, ženy, muže, děti. K této památce jsou přitahovány všechny věkové kategorie.
Na tvářích lidí, které jsem v Kostnici viděl, jsem úzkost či strach nepozoroval. Byli spíše pobavení a užaslí než zastrašení. Někteří z nich si to kostěné umění prohlíželi se zadumaným výrazem. Jako by si říkali: Být či nebýt, to je, oč tu běží.

Fig.9: To be or not to be, that´s the question!