The English Version

The Amazon with Three Bumps
or Quo Vadis the Postmodern Practical Medicine?

I´ve known a woman for several years. She has been more than fifty years old.
She had enjoyed her life with no serious troubles. She had cultivated her body by various body activities, she´d been going by bicycle and she´d exercised regulary at home. She had looked like a boss of the fabulous Amazons. Then, one day, she had undergone the regular preventive examination of her breasts.
Since the time her life has changed radically.

They told her the cruel truth: "We found a tumor in one of your breasts". It was the malignant form. She had to undergone an operation immediately and her afflicted breast were removed. Then she had to submitted to the chemo- and radio-therapies, she had to take a lot of pills and tablets including special injections and infusions. Of course, she couldn´t work in that time. Her therapy took several months, she couldn´t work for about more than one year.

She´s lived alone, she´s been divorced for several years, her two children have already lived their own lives out of their native nest. She would be a social case with no their help. Her salary was badly reduced during the intensive therapy of her breast cancer.

When her status was stabilized and she could work again she was taken back to her work but she was taken back for the part time only ´cause she got the part invalid pension during her home therapy.
She must pay the rent and she wants to live, i.e. to enjoy her life, not to scratch. But the rent has been too expensive and the rest of her money has been hardly enough to cover her needs.
She´s been a simple lonely woman. Before they said the sentence to her she had felt herself healthy, she´d still thought of the second sex, she´d had her dreams and ambitions.
After the fatal sentence she´s been unhappy, very nervous and she´s still been suffering from various physical and mental problems.

She´s visited to various experts at various body troubles and also she´s been going for her regular oncology examinations and each of these examinations has been able to mean the death sentence to her.
To earn some extra money she´s chared. She´s been often very tired or exhausted. This physical effort has been not too apt to her in relation to her healthy status.

The lost of a breast must be very depressive to every woman. It is a cruel punch on her intimacy, not every woman can overcome this stress with any rest. Yes, some solutions of this problem have existed but the Nature has still been the Nature. The women who have lost a breast because of the breast cancer have often been left by their husbands. That´s not the case of my Amazon. She´d divorced many years before than they found a small knob in her breast.

My Amazon hasn´t been the only one case of the breast cancer in both my working and home surroundings. I´ve met the similar cases quite often not only in my immediate surroundings but also our mass media have been full of bad news about some female celebs in troubles with the breast cancer. As I´ve been able to observe or notice the victims of the BC have lived for a shorter or longer time but their life qualities have been going down in comparison with their previous life styles.

The postmodern medicine has had the tendency to the mass preventive examinations. To my opinion their mass routine has often been leading to too fast and superficial concludes and actions. They can rather hurt than help. The postmodern medicine in my country has changed its image to the worst: Often I´ve said to myself that the postmodern medicine in my country has been rather something like an industrial institution with no emotions for a man, with no ability to empathy the others. As if we were machines or robots and not individual sensitive living beings.

My inspiration to the drawing above was just the real story of the Amazon.Why on Earth couldn´t she have one extra breast?!
My critical remarks to the routine medicine have accorded with my long-termed personal experience with it in Czech republic only.
From time to time I´m going to come back to my opinions of the postmodern medicine in Czech republic in some of my next blogs.

The Czech Version

Amazonka tříprsá
aneb quo vadis postmoderní praktická medicíno?

Znám jednu ženu už několik let. Je jí přes padesát.
Těšila se ze života bez vážných potíží. Pěstovala si tělo různými tělesnými aktivitami, jezdila na kole a doma pravidelně cvičila. Vypadala jako šéfka bájných Amazonek. Pak jednoho dne podstoupila pravidelnou preventivní prohlídku prsou.
Od té doby se její život radikálně změnil.
Řekli jí krutou pravdu: "V jednom z prsů jsme vám našli nádor". Byla to maligní forma. Musela okamžitě podstoupit operaci a jedno prso jí odstranili. Poté se musela podrobit chemo- a radio-terapiím, musela brát spousty pilulek a tablet včetně speciálních injekcí (imunosupresiva a cytostatika). Samozřejmě, že v té době nemohla pracovat. Její léčba trvala několik měsíců, nemohla dělat asi něco přes rok.

Žije sama, několik let je rozvedená, její dvě děti už si žijí vlastním životem mimo rodné hnízdo. Bez jejich pomoci by byla sociální případ. Během intenzivní léčby rakoviny prsu jí zle snížili mzdu.

Když se její stav stabilizoval a mohla opět pracovat, vzali ji do práce zpět, ale vzali ji jen na poloviční úvazek, protože během domácí léčby dostala částečný invalidní důchod. Musí platit nájem a chce žít, tj. užívat si života, ne živořit. Ale nájemné je příliš nákladné a zbytek peněz sotva stačí pokrýt její potřeby. Je to prostá osamělá žena. Než jí sdělili ten ortel, cítila se zdravá, pořád myslela na druhé pohlaví, měla své sny a ambice.

Po osudovém ortelu je nešťastná, velmi nervózní a pořád trpí rozmanitými fyzickými a duševními problémy. Navštěvuje různé experty na různé tělesné obtíže a také chodí na pravidelné onkologické  prohlídky a každá z těch prohlídek pro ni může znamenat rozsudek smrti. Aby si vydělala nějaké peníze navíc, uklízí. Je často velmi unavená nebo vyčerpaná. Tahle fyzická námaha pro ni není vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu vhodná.

Ztráta prsu musí být velmi depresivní pro každou ženu. Je to krutá rána do její intimity, ne každá žena dokáže tuto zátěž překonat beze zbytku. Ano, jistá řešení tohoto problému existují, ale příroda je pořád příroda. Ženy, které přišly o prso kvůli rakovině prsu, jejich manželé často opouštějí. Tohle není případ mé Amazonky. Rozvedla se mnoho let před tím, než jí v prsu objevili malou bulku.

Má Amazonka není jediný případ rakoviny prsu v mém pracovním i domácím prostředí. S podobnými případy se setkávám dost často nejen ve svém bezprostředním okolí, ale též naše sdělovací prostředky jsou plné špatných zpráv o celebritách v nesnázích s rakovinou prsu. Jak mohu sledovat či si všímat, oběti rakoviny prsu žijí delší nebo kratší dobu, ale jejich životní kvality ve srovnání s předešlým životním stylem klesají.

Postmoderní medicína má sklon k hromadným preventivním prohlídkám. Dle mého názoru jejich masová praxe vede často k příliš rychlým a povrchním závěrům a akcím. Mohou spíše ubližovat než pomáhat. Postmoderní medicína v Čechách mění svůj obraz k horšímu. Často si pro sebe říkám, že postmoderní medicína v mé zemi je spíš něco jako průmyslová instituce bez emocí pro člověka, bez schopnosti vcítit se do druhých. Jako bychom byli stroje či roboty a ne individuální citlivé živé bytosti.

Mou inspirací ke kresbě nahoře byl právě skutečný příběh Amazonky. Proč by probůh nemohla mít jedno prso navíc?!
Mé kritické poznámky k rutinní medicíně jsou v souladu s mou dlouhodobou zkušeností s ní pouze v České republice.

Čas od času se ke svým názorům na postmoderní medicínu v Čechách hodlám vracet v některých ze svých příštích blogů.