On the boards meaning the world.

Please, Draw Me with My Beloved Actor!

Well, that´s something what I don´t do normally. Usually I let any inspiration to my drawings come to me spontaneously. But from time to time it can happen that my brain is inspired by somebody´s ask for a special drawing. If his or her idea makes me interested sufficiently then soon or later I´ll take a pencil and I´ll try to materialize the idea on a paper.

Several months ago I was asked by one of my co-workers at my work to draw her with her favourite young Czech actor. Surprisingly, my answer was immediate and positive. Besides I asked her about the way how she would want to be drawn and how many pictures she wanted me to do for her. If she wants me to draw her with his beloved man kneeing before her or anything like that. "It will be up to you", she replied briefly. "Yeah," I agreed.

Since that time I had her proposal for several drawings in my mind and I waited for the right time in which my good mood, my free time, my will and the first real idea of the given topic came together to trigger off my right hand with a pencil in a strange slow and quick dancing on a white sheet of paper. In a dancing leaving constant traces behind itself, trying to catch, with the help of its steps and turns, an invisible idea dwelling in my brain. The pencil dances on a paper according to a melody and its rhythm in my brain. The finished picture or drawing is just the dance of a pencil or pencils (if it is in colour) in my right hand.

But I don´t want to exaggerate the parable with a dancing because this process looks like a slow and graduall gropeing rather than a dancing. Some drawings get their finished forms gradually and not too easy, there are a lot of repairs and erasing than my brain is satisfied with what my eyes send to it. My drawings are outcomes of the co-work among my brain with its idea, my right hand with a pencil and my eyes with their retinae.

Today I present my two finished drawings for my co-worker in this post. Next two pictures with this topic I´m going to publish in some of my futurous posts. I don´t know if my co-worker is satisfied with them, with her semblance as well as with the semblance of her beloved actor. Once P. Picasso was asked to paint a portrait of J.V. Stalin. He did it in his own way. As it has been well known P. Picasso was a member of the Communist Party in that time. His comrades were disappointed with his work, some of them claimed that the portrait decreased the Stalin´s authority. But the brilliant artist was satisfied with it and his response to them was clear: "If you wanted Piccaso to paint a portrait of  Stalin, you got what you wanted to!"

On a coach.

The Czech Version

Prosím, nakresli mě s mým milovaným hercem!

Tohle je něco, co běžně nedělám. Obyčejně ponechávám jakoukoliv inspiraci ke kresbám přicházet k sobě spontánně. Občas se ale přihodí, že můj mozek inspiruje něčí prosba o speciální kresbu. Pokud mě jeho či její nápad dostatečně zaujme, pak dříve nebo později vezmu tužku a pokusím se ten nápad zhmotnit na papíře.

Před několika měsíci mě jedna z mých kolegyň v práci požádala, abych ji nakreslil s jejím oblíbeným mladým českým hercem. Překvapivě jsem odpověděl bezprostředně a kladně. Navíc jsem se jí optal na to, jak by chtěla být nakreslena a kolik obrázků chce, abych pro ni nakreslil. Jestli chce, abych ji nakreslil, jak před ní milovaný muž klečí či cokoliv takového. "To bude na tobě," odpověděla stručně. "Jo," souhlasil jsem.

Od té doby jsem měl její návrh na několik kreseb v hlavě a čekal jsem na správný čas, v němž se pohromadě sejdou má dobrá nálada, volno, vůle a první reálná představa o daném tématu, aby spustily mou pravačku s tužkou ve zvláštním pomalém a rychlém tančení na bílém archu papíru. V tančení zanechávajícím za sebou konstantní stopy, pokoušejícím se, za pomoci kroků a obratů, zachytit neviditelný nápad dlící v mém mozku. Tužka tančí na papíře podle nějaké melodie a jejího rytmu v mém mozku. Dokončený obrázek či kresba je právě tím tancem tužky či tužek (je-li barevný) v mé pravačce.

Ale nechci ten příměr s tančením přehánět, protože tento proces se spíš podobá pomalému a postupnému tápání než tančení. Některé kresby získávají svou konečnou podobu postupně a ne moc snadno, dochází ke spoustě oprav a gumování, než je můj mozek spokojen s tím, co mu zrak posílá. Moje kresby jsou výstupem spolupráce mého mozku s jeho představou, mé pravačky s tužkou a mých očí s jejich sítnicemi.

Dnes na svém blogu představuji dvě dokončené kresby pro mou spolupracovnici. Další dva obrázky s tímto tématem hodlám zveřejnit v některém z budoucích příspěvků. Nevím, zda bude má spolupracovnice spokojena se svou podobou a také s podobou svého milovaného herce. Kdysi požádali P. Picassa, aby namaloval portrét J.V. Stalina. Udělal to po svém. Jak je dobře známo, P. Picasso byl v té době členem Komunistické strany. Soudruzi byli jeho prací zklamaní, někteří z nich prohlašovali, že portrét snižuje Stalinovu autoritu. Avšak geniální umělec s ním byl spokojen a jeho odezva k nim byla jasná: "Jestli jste chtěli, aby vám portrét Stalina namaloval Picasso, dostali jste, co jste chtěli!"

České popisky k obrázkům (shora dolů):
Na prknech znamenajících svět
Na pohovce