pátek 14. března 2014






video

The English version



George V., The Fool on The Hill    

He´s already been dead but I´ve never forgotten him. The Fool on The Hill (yes, The Beatles again!), a chronic mental ill patient staying in psychiatry for many years. For a time he was a patient in my ward. His schizophreny was relatively stabilized and if it was so he could take walks on his own way not only throughout the large park of the psychiatry but also outside its bounderies. He loved music, especially the serious one, he knew a lot of famous compositors and their compositions. When he was in a good mental condition, he visited various concerts in Prague. He carried a small radio in his pocket, it played continuously and he listened to it.

 George V. in the park
He had a genial memory, he remembered  whole lists, where various streets, roads and lanes were in Prague, he knew incredible numbers of metropolis of various countries through all the world but other functions of his brain were somehow out of order.
His Mother visited to him regularly. She was a small fragile old woman, very kind and friendly, she always brought bags full of foods and things to her ill son. From time to time, he wasn´t in good mood and then it happened that he was able to punch even his Mother. She understood very well that the mental illness of her George used to be stronger then him. When she left after such a visit, he was compunctious, often he cried and punished himself with clicking slaps.
When you became his favourites he liked finding you and bombarding to you a plenty of confused incoherent nonsenses. It was hard to get rid of him in such a situation! Also he suffered from a touching obssession - during his talk (no talk) with you he tended to touch you by the way.

Once I and my good co-worker and friend remembered him and he challenged me: "Draw him for me!" I took his challenge and during a short time I created three B and W drawings. My colleague and friend seemed to be satisfied and he said to me: "Yes, he has a spirit." And that´s the important to me. When I´ve been successful in catching spirits of concrete people on a paper. My goal isn´t to draw detailed realistic portraits but to catch the spirit.

George V., the touching obssession
George V. punishes himself








The Czech Version

Jirka, Blázen na kopci

Už nežije, ale nikdy jsem na něj nezapomněl. Blázen na kopci (zase Beatles!), chronický duševně nemocný pacient pobývající na psychiatrii mnoho let. Nějaký čas byl pacientem na mém oddělení. Měl relativně stabilizovanou schizofrénii, a když to tak bylo, mohl chodit na procházky sám nejen po celém rozlehlém parku psychiatrie, ale i mimo jeho hranice. Miloval hudbu, zvláště vážnou, znal spoustu slavných skladatelů a jejich skladeb. Když byl v dobrém duševním stavu, navštěvoval různé koncerty v Praze. V kapse nosil malé rádio, hrálo nepřetržitě a on ho poslouchal.
Měl geniální paměť, pamatoval si celé seznamy, kde jsou různé ulice, silnice a uličky v Praze, znal neuvěřitelné množství hlavních měst různých zemí celého světa, ale ostatní funkce jeho mozku byly jaksi v nepořádku.
Matka ho pravidelně navštěvovala. Byla to drobná křehká stařenka, velmi laskavá a přátelská, vždycky nemocnému synovi přinášela tašky plné jídla a věcí. Čas od času neměl dobrou náladu a pak se stalo, že dokázal uhodit dokonce i matku. Moc dobře chápala, že duševní choroba jejího Jirky bývá silnější než on. Když po takové návštěvě odešla, hryzalo ho svědomí, často plakal a sám se trestal mlaskavými políčky.
Když jste se stali jeho oblíbenci, rád vás vyhledával a bombardoval vás spoustou zmatených nesouvislých nesmyslů. V takové situaci bylo těžké zbavit se ho! Trpěl také jakousi posedlostí dotýkat se - během hovoru (ne-hovoru) s vámi měl sklon letmo se vás dotýkat.

Jednou jsem na něj vzpomínal se svým spolupracovníkem a dobrým přítelem a on mě vyzval: "Nakresli mi ho!" Jeho výzvu jsem vzal a během krátké doby jsem vytvořil tři ČB kresby. Zdálo se, že kolega a přítel je spokojen a řekl mi: "Ano, má ducha!" A to je pro mě důležité. Když se mi na papír zadaří zachytit ducha konkrétních lidí. Mým cílem není nakreslit podrobné realistické portréty, ale polapit ducha.

Žádné komentáře:

Okomentovat